Záhy po úvodní roztmívačce se nejprve prostřednictvím voiceoveru, a pak i přímo osobně seznamujeme s Amy. Amy je máma na plný úvazek. Má dvě malé děti, které musí vozit do školy, a taky na fotbal a musí jim pomáhat s papírovým Richardem Nixonem na hodinu dějepisu. V neposlední řadě se musí zúčastňovat rodičovských schůzek, které vede puntičkářská Gwendolyn. Musí chodit nakupovat do supermarketu a musí chodit do práce. Sice jen na zkrácený úvazek, ale přesto tam je skoro každý den, protože tuší, že tahle firma zabývající se praženou kávou by se bez jejího obdivuhodného nasazení položila. Slov uznání se za to od kolegů, kolegyň a šéfa nedočká.

Její šéf je totiž idiot, leč pořád to není takový idiot, jako její manžel, který místo toho, aby pomohl s taškami, nazývá ji šerpou. Kromě dalších hloupých poznámek už deset měsíců masturbuje při pohledu na chlupatou, ale přesto sexy holčinu, která se nachází nějakých 2 000 kilometrů daleko. Není divu, že toho má Amy akorát. Naštěstí však potká svobodného otce Jessieho a sblíží se se dvěma jinými matkami. Konkrétně s milou, uvědomělou Kiki, a také s Carlou, která je jako neřízená střela a tímto svým charakterem většinu času pořádně (fakt pořádně) irituje!

No, jeden by čekal, že se tihle tři domluví, seberou se a odjedou/odletí pořádně zapařit, ať už do Vegas, Bangkoku, Rena, Macaa, New Yorku, Cancúnu, Barcelony, Verony, Prahy, Tokia, Buenos Aires nebo klidně do Moskvy či Ouagadouga … Ale ony ne. Raději zůstanou a jedna z nich bude kandidovat na předsedkyni rodičovských schůzek, aby nemusela řešit domácí pečivo a aby odstavila Gwendolyn, která jí dělá naschvály. Přitom expozice (tj. úvodních zhruba 30 minut) nemá chybu a divák může být plný očekávání, že konečně uvidí svěží, vtipnou a ne zcela předvídatelnou komedii, která se tedy vyvaruje provařeným klišé.

Jenže hned poté se z Matek na tahu stane ta standardní hollywoodská podívaná a opravdu povedené momenty se dále dají spočítat na prstech jedné ruky. Jeden se týká dramatu 12 let v řetězech, druhý zmínky o tom, že dcera je vražedkyně, třetí dvou lesbických polibků (bohužel ale ne mezi hlavními představitelkami), čtvrtý toho, že jedna matka nerozezná svoje dvojčata a pátý účastkyně, která dochází na rodičovské schůzky jen proto, že nechce být sama. Jiné scény, jako třeba ta v manželské poradně mohly být propracovanější. Dvě nedávají smysl (šlo by o spoilery, takže nebudu uvádět). Místo Marthy Stewart tu mohla mít cameo třeba Sharon Stone. A že během závěrečných titulků uvidíme skutečné matky představitelek těch nejdůležitějších rolí, je sice hezké, ale nelze se zbavit dojmu, že jim někdo napsal, co mají říkat, aby to bylo miloučké.

Matky na tahu (neplést s Holkama na tahu) jedou podle zavedeného receptu: obsadíme dobře vypadající známé (i méné známé) herečky, které mají komediální talent, ale protože jsou slavné, žádná nesmí hrát vyloženě zápornou postavu – tady Kristen Bell, Kathryn Hahn, Christina Applegate, Annie Mumolo, Jada Pinkett Smith a hlavně Mila Kunis, která je v Matkách na tahu sexy jako snad nikdy předtím, takže by bylo určitě neobvyklejší i zajímavější sledovat ji pouze jako starostlivou matku. Přidáme jednoho sympatického herce (tady z Hostelu a Sebevražedného oddílu známý Jay Hernandez), i když by to mohlo být pro chick flick málo. Dále tu bude jedna překážka, kterou kamarádky pomohou napravit, dodáme i dojemné řeči o tom, že starat se o děti dá někdy pořádnou fušku, ale přesto je naprosto skvělé je mít … A chybět nemůže ani soundtrack plný moderních hitů. Vše přitom musí být levné, aby mohl film vydělat balík. To se v případě Matek na tahu samozřejmě podařilo, takže letos přijde do kin pokračování, tentokráte vánočně laděné.

FOTO: Freeman Entertainment