Frajerů bylo tehdy kolem nás nejen v Praze jako kvítí, ale žádný z nich zřejmě nebyl taková klasa jako žižkovský Hubert Hrabě, kterému přezdívali Fešák. Psala se asi 20. léta minulého století, když se coby správný pohodář, volnomyšlenkář a oportunista chopil každé příležitosti, která by mu pomohla dál vést bezstarostný život. Byl každým, kým zrovna chtěl být. Provozoval svou vlastní verzi agentury Alibi na klíč, vtíral se na svatby, aby se zadarmo najedl a napil, ovšem ve finále se pustil i do kšeftu s falešnými bankovkami. Musel se však mít po celou dobu na pozoru, neboť v patách mu neustále byl policejní inspektor Mourek (Petr Kostka), vysazený na něj tolik, co Carl Hanratty na Franka Abagnala Jr. 

Fešák měl usnadněnou situaci tím, že jeho pronásledovatel byl stejně hloupý, jako celý bolševický režim, za kterého se film natáčel. Už během prvních záběrů zaujme precizní atmosféra, kterou zajišťují nejen lokace, rekvizity a kostýmy, nýbrž také mluva (v současných tuzemských historických počinech často podhodnocovaná) a s ní související nespočet hlášek, z nichž dost zkultovnělo. Co by bývalo tomuto bijáku v žádném případě neuškodilo, je trocha té decentní ženské nahoty. Ostatně ta by neuškodila ani kterémukoliv jinému filmu :-) . Tady se najdou tři čtyři okamžiky, kdy se to vyloženě nabízelo.

Nejen v případě přítelkyně Růži v podání Zory Ully Kesslerové, která se čtyři roky předtím vysvlékla pro Ženy od hluboké řeky. Karel Heřmánek titulního hrdinu vystřihnul s naprostou elegancí, pohlídal si i úplné zdánlivé drobnosti včetně tónu hlasu, a tak spolu s knížetem pekel ze S Čerty nejsou žerty se rozhodně jedná o jeho nejlepší roli! Ve Fešákovi Hubertovi jsou i veškeré další postavy obsazeny známými herci a herečkami, jelikož platí, že všichni v nich mají co hrát. Charakterově nejpozoruhodnější se jeví ani ne tak schizofrénik Lubormír Lipský, nýbrž funebrák Eman (Pavel Zedníček), jenž není z nejchytřejších a navíc má strach, což je pro autority ideální kombinace, se kterou se určitě dalo ve scénáři dále pracovat.

Také některé další figury a jejich jednání mohly být rozvinuty (např. Kropasova manželka Jana Šulcová), jiné – jako třeba lichvář Lón – přes slušnou premisu spíše odpoutávají pozornost a jejich oblouk se uzavírá dosti zkratkovitě. Fešák Hubert trochu působí dojem, že se snad musel inspirovat například Podrazem. Ten, který spatříme v tomto českém počinu, jest poněkud průhledný, přímočarý, nedotažený a postrádá hlubší, údernější pointu. Jinak scénář drží pohromadě velmi dobře a dokonce si nechává pootevřená vrátka pro pokračování, které by klidně ještě mohlo vzniknout.

Fešák Hubert je vcelku stylově vyvedenou českou komedií/parodií z doby, kdy měly vysokou úroveň a bavily diváky, protože si výborní herci, pohledné a šikovné herečky, a samozřejmě nadaní, bystří a vzdělaní tvůrci jenom tak hráli. V pohodě si proto vystačili bez vulgárního a hlavně nuceného, resp. lépe řečeno vtíravého humoru. Nesnažili se být za každou cenu prvoplánově vtipní. Patrně i proto, že dobře znali publikum a jeho vkus.  Nebáli se zařadit nové, neosvědčené jevy (tady mimo jiné wrestling). A rovněž pro ně nebyl problém probudit opravdový zájem o postavy. Konkrétně Hubert představuje takovou, jakých v české kinematografii mnoho nenajdeme, tudíž by býval určitě mohl uspět i u zahraničních diváků a divaček.

FOTO: ceskatelevize.cz