Nedlouho před premiérou dokumentu
Igor Chaun: No, souhlasím s ním třeba v dýchání. Protože dýchání je základní potřeba člověka. Ale vážně, prostě jsme se ani jednou nepohádali. Možná to bylo i tím, že nám už oběma je přes padesát a dokázali jsme si dát určitý vzájemný respekt. Naopak s ním zásadně nesouhlasím ohledně těch věcí se sebevraždou, kterou on jako možnost volby propaguje, a s některými dalšími jeho vyhraněnými názory. Myslím, že to bylo setkání lidí ve správné době. Kdyby to bylo dříve nebo později, tak by to třeba nefungovalo a možná i bouchlo.
FDb: Říkal jsi, že jste neměli velký počet natáčecích dní. Kolik existuje materiálu, který se do finálního sestřihu nedostal?
Igor Chaun: To je jednoduché. Natočili jsme asi dvaadvacet hodin za pět dnů a ten dokument má 83 minut.
FDb: Dokumentaristka Olga Sommerová vyznává hlavně autenticitu, nejen ve filmu Červená. Vít Klusák naopak ve Světě podle Daliborka nechával některé věci protagonisty v podstatě zinscenovat. Volili jste taky takový přístup?
Igor Chaun: Ne. Tohle bylo naprosto živelné. A znovu musím říci, že ti lidi, které jsme na natáčení oslovili, neuvěřitelně reagovali. Dokonce i ti hejtaři, kteří byli vytipovaní Jiřím s tím, že ho určitě pomluví. V tom filmu bez problémů vystoupili a ani Jiřího třeba ve finále tolik nepomluvili. Mně je až žinantní neustále opakovat určitá pozitiva, která provázela tenhle film. Tam byla třeba tříhodinová epizoda u kamaráda Jiřího, s těmi trilobity. Tam se odehrála neuvěřitelná situace, do které přišla ještě manželka toho kamaráda, kterou jsme také přiopili. A teď se mluvilo o dětství, o matkách, o manželství … Strašně silná scéna, ale do filmu se dostal jen zlomek. Možná to ještě někdy použiju coby bonusový materiál. Zůstal z toho ve filmu jen nevinný začátek s asteroidy.
FDb: Tak by asi nebylo marné udělat i film o filmu …
Igor Chaun: Nevím, zatím asi počkáme, jestli diváci budou chodit na film, a pak jim případně nabídneme film o filmu.
FDb: Je třeba v českým šoubyznyse nebo ve světě i světové novinařiny další osobnost, o které by tě lákalo udělat takovýto dokument?
Igor Chaun: Tenhle film byl jedinečný tou absolutní narcistností osoby JXD, kdy on kompletně spolupracoval. Nemá cenu dělat dokument o někom, kdo kývne, a pak dělá drahoty. Pokud mi takovou osobnost poradíš, tak já do toho jdu!
FDb: Po natočení tohoto dokumentu tě přizvali i jako spolupracovníka do redakce časopisu Reflex. Znamená to třeba, že bys časem seknul s filmařinou a věnoval se jenom novinařině?
Igor Chaun: Ne, v žádném případě! Já i tu novinařinu intoxikuju filmařinou. Oni mají velmi silný web, kde chtějí dělat i videa. Teď jsem třeba byl na té první prezidentské debatě kandidátů na Právnické fakultě a zveřejnil jsem takové bizarní video, kde jsem to pojal jako setkání toreadorů. A dal jsem k tomu árii z pochodu toreadorů od Bizeta … Takže budu točit i videa. Já totiž chci zůstat Igorem. Hodně jsem přemýšlel, jestli je to pro mě nabídka ve smyslu, že se mám stát někým jiným a všímat si, jak se tam pracuje a jak se tam píše. A moje přítelkyně Šárka mi moc hezky řekla: „Igore, oni tě oslovili proto, že jsi takový, jaký jsi. Oni chtějí tebe.“ Tak prostě budu sebou a uvidíme. Ten jejich web je hodně agresivní, je tam hodně negace. Tak uvidíme, jestli čtenáři občas přijmou i něco pozitivnějšího.
FDb: O tobě a o Tomášovi Vorlovi se kdysi mluvilo jako o největších talentech českého filmu. Tomáš Vorel natočil několik celovečerních hraných filmů. Ale co ty, kdy uvidíme nějaký takový v tvojí režii?
Igor Chaun: Miluju příběh svého života. Na začátku devadesátých let jsem vyhrál přehlídky na FAMU. Natočil jsem Velmi uvěřitelné příběhy, které tehdy v té raně-postkomunistické Československé televizi byly šokující tou poetikou Roalda Dahla. A čekalo se ode mě, že přirozeně udělám nějaké další filmy. Jenže jsem asi šestkrát nedostal grant. A v té době jsem se začal velmi silně zajímat o buddhismus. Ale pořád jsem byl filmařem. Takže v Indii jsem natočil třídílnou Cestu do Indie, která je televizí dodnes opakovaná. A pořád se mi stává, že jdu po ulici, někdo ke mně přijde a řekne: „Pane Chaune, já vám děkuju. Před dvaceti lety jsem viděl vaši Cestu do Indie a mě to tehdy strašně oslovilo.“
A teď jsme u toho, jak má vypadat úspěch. Tak, že máš každý rok novou práci, anebo že se ti podaří něco, co žije napořád?
A pak jsem věnoval čas sám sobě, abych přišel na to, kdo jsem. A jestli existuje Bůh, jaká je úloha člověka a lidského života, a tak …? A já jsem zvolil tuhle druhou cestu.
Po zážitcích v amazonském pralese s ayahuascou a rituálech křesťanské pralesní církve Santo Daime jsem pak ucítil potřebu dělit se po návratu o neuvěřitelné poznání, které jsem získal. Že všechno je jinak a že Duch je nadřazen hmotě. A založil jsem kanál GOSCHA na Youtube, který má souhrnně už asi 40 milionů zhlédnutí a stal se svého druhu fenoménem. Točím pro něj zážitky a příběhy různých lidí, o věcech mezi nebem a Zemí. A krom toho jsem pořád filmařem. Takže když ti teď odpovídám, jsem relativně šťastný člověk, co se týče vnějšího života. A částečně smutný člověk, co se týče vnitřního života. Protože jsem hodně senzitivní a jsem nadaný smutkem, bolestí života. Odmalička totiž vnímám takzvané chyby v Matrixu. Vidím je, akorát jsem nevěděl, co to přesně je a proč to je. A pak, díky tomu duchovnímu hledání, ať už v buddhismu nebo v křesťanství, jsem pochopil, že existuje ještě vyšší realita, než je tato naše, jakýsi duchovní domov věčného vědomí, a po tom se člověku stýská, po Domově… A že ten život je asi věčný.
FDb: Je pravda, že zrovna dneska mi o tvojí Cestě do Indie nadšeně vyprávěla i jedna kolegyně …
Igor Chaun: Já se přiznám, že mě to vykupuje. Tenhle a několik dalších dokumentů, jako například dvoudílný životopis o Mikim Volkovi. Mě to vykupuje z mojí filmopauzy. Když si zadáš na Youtube třeba Igor Chaun UFO, tak uvidíš spoustu přednášek a v nich říkám dost neuvěřitelné věci, se kterými jsem měl odvahu jít ven, protože je mi to jedno a protože mám tu výhodu, že jsem takzvaný umělec a ten může říct ledacos. A pak ti lidi, kteří tomu nechtějí věřit, tak ať nade mnou mávnou rukou ... Ale pak jsou lidé, kterým ta moje videa opravdu pomohla. Dostal jsem třeba dopisy i od lidí, kteří psali, že si to regulérně nehodili jenom díky videím na GOSCHATV1. Já to trochu zlehčuju tím, že říkám, že prostě zjistili, že je na tom někdo ještě hůř než oni.
FDb: Určitě ti nabízeli spoustu scénářů. Které filmy jsi odmítnul, ale nakonec byly stejně natočené?
Igor Chaun: Tak já jsem ještě v devadesátých letech začal připravovat megalomanský projekt, který se jmenoval Park a měl být parafrází Jurského parku od Stevena Spielberga. Místo dinosaurů jsem měl rozsáhlý Park, ve kterém mohli lidé zažívat různé příběhy, jako romantiku, lásku, ale i boj a třeba znásilnění, a ti lidé se odmítnou vrátit do civilního života a udělají tam podobnou vzpouru, jako se odehrála v Jurském parku. Prostě jsem dinosaury nahradil lidmi a jejich temnou stránkou… Tehdy jsem o to hodně usiloval. Do hlavní role jsem měl Daniela Olbrychskiho. Pak Juraje Kukuru, Ivanu Chýlkovou, měli jsme francouzské koproducenty ... A opakovaně jsem prohrál hlasování grantové komise 4:5. Pak jsem velmi dlouho připravoval Účastníky zájezdu. Měl jsem to točit v koprodukci s Chorvaty a s jejich známým režisérem Vinko Brešanem. Jako šestidílný seriál. Měl jsem to i kompletně obsazené. Hlavní roli měl hrát Ondřej Vetchý. Hrát tam měli i Květa Fialová, Jiřina Jirásková, sopranistka Tereza Mátlová měla hrát Pamelu. A zase jsem o to nějak přišel. Pak to natočil Vejdělek a myslím si, že hůř, než bych to natočil já. (úsměv) Ale já to respektuju.
A tady se chci dostat k něčemu, co Paulo Coelho ve své slavné knize Alchymista nazývá „najít svůj příběh“. Je evidentní, že příběh života tohohle Igora má těžiště v jeho duchovním hledání. I když zároveň miluje filmařinu. Myslím si, že mi i hrozilo, že bych jinak uvíznul v egotripu režiséra. Že bych začal chlastat, kalit, možná brát nějaké ty povzbuzující věci. Ale já jsem takhle čistý, jen občas s trochou piva. Vlastně mi zůstal ten Pánbůh, obrovská touha po poznání a doufám, že i mladická dychtivost, které se nehodlám zbavit. Takže jsme teď tady a vyslali jsme do světa film o šíleném JXD. A život jde dál. Filmařina je jedna část mojí existence a tou druhou je GOSCHATV1.
Igor Chaun: Lidská blbost. Anebo i politická situace. Jsou okamžiky, kdy zapomeneš na duchovní uspořádání světa a na to, že z hlediska kosmu je všechno v rovnováze, a že třeba i pan Ovčáček s panem Zemanem plní nějakou úlohu v naplnění rovnováhy světa. Učím se chápat, že určitá část společnosti potřebovala pana Babiše a pana Zemana. Dokonce i pana Okamuru. A proto je tady máme. Takže když se ptáš, co mě dokáže rozhodit, tak je to tohle.
FDb: Jaké máš oblíbené režiséry?
Igor Chaun: Na začátku jsem miloval Federika Felliniho. Taky Johna Schlesingera, režiséra Dne kobylek. A pak už se to rozvolňovalo. Já jsem vlastně nejdříve chtěl být herec, ale pak jsem zjistil, že nemám herecké nadání a že o tom moc přemýšlím. Tak jsem si řekl, že bude lepší být na té druhé straně kamery. Mám za sebou jednu hlavní dětskou filmovou roli. Ve filmu Tři od moře jsem hrál pionýra, který se v Bulharsku ztratí a sám se musí dostat zpátky do Čech. To mám škraloup, protože to bylo ke třicátému výročí vzniku Pionýrské organizace. Bylo mi čtrnáct.
FDb: Pracuješ i pro televizi. Mimo jiné jsi dělal pořad Pošta pro tebe. Co je na takovém pořadu z pozice režiséra nejsložitější?
Igor Chaun: Tenhle pořad jsem dělal rád. No, nejdříve si myslíš, že budeš pokračovat v kariéře toho Bergmana a Felliniho, a pak točíš o paní, která hledá paní. (úsměv) Ale i to je život. A krásnej. Musíš se pokořit. Musíš zjistit, že to má taky svůj význam. Lidsky jsme se sblížili s moderátorkou Ester Janečkovou. Měli jsme se rádi a podporovali jsme se při práci, protože jsme měli podobný náhled na život. Vzpomínám na to moc rád, protože jsme nečekali, že se tenhle pořad u nás chytne. Mysleli jsme si, že lidi jsou tady tradičně uzavření.
FDb: Vyjížděl jsi s tím pošťákem i po republice?
Igor Chaun: Ze začátku ano. Tam taky vznikaly některé neuvěřitelné příběhy.
FDb: Hraješ ještě počítačové hry?
Igor Chaun: Málo. Ale děkuju Jakubovi Sommerovi, že tuto mou etapu zvěčnil v nezapomenutelném dokumentu Maj kompjutr (ke zhlédnutí TADY).
FDb: S jakým počtem diváků bys byl spokojený u filmu Nepřesadiltený?
Igor Chaun: Ptal se mě na to Kolja a odpověděl jsem Musíme si pomáhat. (smích)
FDb: Je už termín, kdy film poběží v televizi?
Igor Chaun: Ne, o televizi jsme vůbec nejednali, protože je pro nás velkým úspěchem, že jsme se dostali do kinodistribuce. Pak uvidíme, ale já myslím, že se to do televize dostane. Po dvaadvacáté hodině. (úsměv)
FOTO: Bontonfilm
