tu zavraždila svoje rodiče. Teď se do protějšího baráku stěhuje Elissa Cassidyová (Jennifer Lawrence) se svou matkou Sarah (Elisabeth Shue). První chodí do školy a stýká se s lidmi, co bojují proti hladomoru, a druhá chodí normálně do práce a snad by si i chtěla začít něco s místním poldou. Záhy se v tom prokletém domě rozsvítí světlo. Nejedná se však o blízké setkání třetího druhu, ani o nějaké strašidlo. Dům totiž obývá bratr holčičky-vražedkyně Ryan, na něhož se mnozí dívají skrz prsty. Jakoby tušili, že (se v domě) skrývá děsivé tajemství …Nejprve bude třeba ujasnit si jednu důležitou věc. Stalo se velice moderním, že se spousta
bijáků hlásí k hororovému žánru už jenom v případě, že se v nich děje něco, co by se nemělo dít. Žánr totiž táhne, tudíž označíte-li svoje dílko za horor, dají se očekávat vyšší tržby. Tím spíše, když má sníženou přístupnost od dvanácti/třinácti/patnácti roků. V takovém případě se však určitě nejen podle mě nejedná o horor. Stará pravda říká, že horor se stává hororem právě tehdy, když se v něm objevuje něco nadpřirozeného, co páchá zlé skutky.Pakliže nic takového nemáte, nebo kvůli přístupnosti nemůžete být explicitní ve zobrazování
násilí, musíte umět budovat napětí, což režisér Mark Tonderai (nikoliv Tornerei) úplně neumí, a pokud možno ještě k tomu musíte být originální. Když ne úplně, tak alespoň v tom smyslu, že ze vzniklého klišé či standardní situace vyklouznete nějakým nečekaným způsobem. Scenárista David Loucka (Dream House, Kruhy) tak nečiní, i když je fakt, že si nachystal tři hodně překvapivé twisty, které tento biják posouvají alespoň do průměru.Nutno zároveň dodat, že o některé další (a vpravdě hororové) se pomalu až trestuhodně
připravil. No nebyla by snad pecka, kdyby holky Cassidyovy zjistily, že jim realiťák-bezpáteřní hovado ve skutečnosti prodal prokletý Jacobsenovic dům, ve kterém by navíc strašilo? Nebo co kdyby Elissa při nepřehledné situaci ve sklepě omylem zastřelila svou matku? Místo toho scenárista potřebuje bizarní věci, aby ho postavy začaly poslouchat. Jmenujme kupříkladu klíč nechávaný na dveřích; skutečnost, že Elissa se chová jako casná šťoura a ptá se na věci, na které se normální/empatičtí lidé obvykle neptají. A také je naivní. Ne tím, že zpívá a hraje na kytaru a nepozná, že by ji kdekdo chtěl vosouložit, jako spíše tím, že ji vůbec nenapadne možnost, že by Ryan mohl pouze předstírat zraněnou, citlivou dušičku, aby snáze sbalil holky. Dále je bezdůvodně brutálně napaden (samozřejmě off-screen) místním sígrem, jenž mu navíc rozmlátí auto. A co teprve déšť? Déšť je prostě problém. Raději vlézt cizímu a vtíravě se chovajícímu týpkovi v noci do auta, než trochu zmoknout. A proč výrazněji nezamíchala kartami postava Jillian (krásná Allie MacDonald), když tomu ledacos nasvědčovalo?Dům na konci ulice (neplést s Posledním domem nalevo, ale na to snad ani není třeba upozorňovat) je jedním z těch počinů, jakých vznikají desítky. O mnohých z nich se dá tvrdit, že budou určitě lepší, ale protože nemají ve svém středu velikou hollywoodskou hvězdu, hůře se prodávají, takže je obtížnější se k nim dostat, respektive se o nich vůbec dozvědět. Dům na konci ulice se postupně začne věnovat méně zajímavým aspektům, protože má ve své snížené přístupnosti obavu, aby to diváci a divačky rozdýchali. Neodpustí si ale zjevnou narážku na Psycho, která když už tu musela být, tak měla přijít jakožto druhý plot point a ve zbytku filmu by měl být kladen ještě větší důraz na psychologickou stránku. A to píšu i přesto, že ten Hitchcockův počin (vlastně žádný z nich, snad s výjimkou Na sever severozápadní linkou) nepovažuju za žádný žánrový mezník.
FOTO: cinema.de
