Také vám připadá, že málokterý biografický film je zpracován nějak originálně? Unavuje vás, když víte, že daná osobnost prožila o poznání zajímavější život či jeho konkrétní část, ale film podle jejích osudů natočený jest takový nemastný neslaný a po jeho zhlédnutí si říkáte, že by bylo bývalo lepší si o ní přečíst v nějaké encyklopedii? Připadá mi, že to obzvláště platí pro hudebníky a hudební skupiny (vzpomeňme na The Runaways, Love & Mercy, Walk the Line, Jimi: Hvězda stoupá vzhůru, Straight Outta Compton, …), ovšem stává se to i při vyprávění o osobnostech z jiných oborů.

Režísérka Marta Nováková pojala 8 hlav šílenství hodně, hodně, hodně, hodně, hodně, hodně, hodně, hodně po svém. O originalitu tedy není nouze. Ačkoli vlastně jak se to vezme. Film je rozdělen do osmi kapitol (mj. Cesta, Svoboda, Láska, Štěstí, Šílenství, …), z nichž každá svou stylizací odkazuje někam jinam, např. k propagandistickým filmům, ke groteskám či k montážnické škole, se kterou jsou spojována jména Dovženko, Pudovkin i Ejzenštejn. Paní režisérka nezapře své rusofilství, což bude dalším důvodem, proč je 8 hlav šílenství s velkou pravděpodobností odsouzeno ke komerčnímu nezdaru.

Avšak přestože na tomto počinu pracovala nějakých devět roků, během kterých podnikla i cesty na Sibiř, rozhodně jí nešlo o závratný box office. 8 hlav šílenství je totiž artový film. A ty zpravidla nevydělávají. Kór když se jedná o extrémně bizarní artový film, jaký by tudíž rozhodně našel uplatnění na festivalu bizarních artových filmů Weird Europe. Režisérka, která měla kdysi v kinech už svůj absolvenťák s názvem Marta, vskutku nezapře, že vystudovala FAMU. Její novinka jest však bizarní jinak, než kupříkladu letošní zahajovací film FEBIOFESTU inspirovaný knihou Svůj vůz i pluh veď Přes kosti mrtvých.

Hlavní postavou je básnířka Anna Barkovová, které byla po vydání první sbírky předpovídána velká kariéra (měla být dokonce srovnávána s Alexandrem Sergejevičem Puškinem), ale nakonec strávila nějakých dvacet roků v bolševických lágrech. Její v reálu určitě působivý příběh je vyprávěn s vtipem a s nadsázkou, občas však dokáže i přinutit k zamyšlení. Zároveň není vyprávěn chronologicky. Zavítáme na různá místa, včetně Kremlu, Kazachstánu, Ukrajiny nebo Republiky Komi (stylizace v jednom případě trochu připomenula Trierovu Manderlay) a obsáhneme mimo jiné roky 1924, 1935, 1946, … Ovšem zabrousíme i do doby, kdy Anně bylo třináct, a v závěrečném  dovětku se posuneme někam docela jinam (čímž nemyslím na jinou planetu, protože až tak daleko paní režisérka nazaletěla).

Po celou dobu (!) přitom hlavní hrdinku ztvárňuje historicky první česká Superstar, zpěvačka Aneta Langerová. A v rámci konceptu ji vlastně ztvárňuje výborně. Nejen díky jejímu projevu si lze jen obtížně představit, jak vypadala skutečná Anna Barkovová. A to i nedlouho poté, co se člověk podívá na její fotku. Vždycky se zase vybaví Aneta Langerová, což je jeden z důvodů, proč se na 8 hlav šílenství (název propůjčen z její novely, přičemž v průběhu filmu budou citovány i její verše) chci určitě podívat minimálně ještě osmkrát. Mimochodem, ze známějších herců se tu objevují Zuzana Fialová, Pavel Zedníček a v cameo rolích třeba Miroslav Táborský, Sabina Remundová či Vilma Cibulková. Ti ostatní ovšem vesměs odříkávají dialogy jako básničku.

Dalo se čekat, že toto dílo bude jiné. Čím ale maximálně překvapilo, je jeho technická dokonalost (pravda, pomineme-li delší intermezza mezi některými kapitolami, třebaže jsou záměrná), která praští do očí už ve scéně na „kazašských“ stepích, přičemž 8 hlav šílenství si ponechává vizuálně působivý styl po celou dobu, tj. nejen při úchvatné stylizaci, která kombinuje reálné kulisy a animaci. Spatříme i několik trikově precizních záběrů a zvuk je natolik čistý, že jsem se začal rozhlížet kolem sebe, abych zaplácnul poletující mouchu, načež se ukázalo, že létá pouze ve filmu. Bravo, protože něčím takovým se kolikrát nemohou pochlubit ani nákladnější projekty. Ty diletantské-nízkorozpočtové nechme zcela stranou.

Co jiného ještě v 8 hlavách šílenství uvidíme a uslyšíme? Tak třeba lehce dada rozhovor se samotným Stalinem, nazdařbůh stepování po chodbě, nějaký ten odkaz na ruské pohádky, useknutou hlavu, chytlavou hudbu, brodění se ve sněhu a ožírání zapadaných keříků, s drobnými obměnami třikrát opakovanou téže scénu, boření čtvrté stěny promlouváním do kamery za účasti čiperných animovaných hus, posedávání v parku, projevy smutku, projevy radosti, blíže nespecifikovatelné absurdity, ale také lesbickou lásku, lesbickou líbačku a lesbický sex, u něhož by nebylo překvapením, kdyby byl zakončen titulkem: „A měly spolu dvě děti.“

8 hlav šílenství je tedy velmi, velmi, velmi, velmi, velmi, velmi, velmi, velmi svérázná pocta jedné ženě, která snad musela vzniknout formou nekontrolovaných (a možná i nekontrolovatelných) asociací, čili podvědomě vyvolávaných představ (malinko to působí dojmem, že scénář klidně mohl být hotový během osmi hodin – a zase nechápu, co na něm pak dělali dramaturgové). Proto už nikdo přesně nespočítá, kolikrát jsem si při sledování tohoto počinu řekl: „Co je, sakra, zase tohle?“ Pokaždé to ale bylo myšleno v dobrém slova smyslu, protože jsem se těšil na to, co dalšího nevšedního uvidím v následující sekundě. Kdepak, tenhle film má rozhodně velkou šanci uspět na nějakém prestižním festivalu.

FOTO: Bontonfilm