K této (svaté) trojici bychom klidně mohli přičíst i Ann-Margret, protože tahle herečka si svůj debut na stříbrném plátně odbyla rovněž v 60. letech a potkala se s velikány typu Steva McQueena či Johna Waynea. V Loupeži ve velkém stylu hraje přítelkyni třetího jmenovaného, která pracuje v jistém supermarketu, kam si ti tři půjdou vyzkoušet, jestli skutečně mají na to provést (v jistém smyslu) loupež století, a udělat hlupáky z agentů FBI. Ale to poněkud předbíhám. Nejlepší bude začít od začátku.

Kamarádi Joe, Al a Willie jsou starší pánové, kteří rádi koláč, ale bankovní úředníci si také pro ně přichystají nepříjemné překvapení, kvůli němuž hrozí, že se dostanou do velice tíživé finanční situace. Jeden přitom v podstatě nahrazuje otce své vnučce (jíž slíbil za dobrý prospěch štěňátko), druhý by rád častěji viděl svou rodinu (která bydlí hodně daleko) a třetí si tedy našel holku (což taky nemusí být levná záležitost). Joe byl právě řešit peníze v bance, když dovnitř vpadli ozbrojení, maskovaní, ale féroví lupiči (dokonce slušně požádali, aby dalších 90 sekund nevolal nikdo policii, protože „přestřelky nikdy nemají šťastný konec“), z nichž jeden se s Joem dá do řeči. A tak mu de facto vnukne nápad, aby nečestnou banku se svými dvěma dříve narozenými kumpány také vykradl. Koneckonců, nemají co ztratit.

Bude však zapotřebí drobné výpomoci. Jednak od týpa jménem Jesus, kterého hraje John Ortiz a nutno dodat, že Jesus by měl potenciál na samostatný film. Skoro se chce napsat, že to pravděpodobně bude jeden z nejlepších spin-offů, jaké nikdy nevznikly. Další týpek, Murphy, je proti němu dosti zbytečná postava. Helfne vlastně i popletený kamarád Milton, i když ten o tom vůbec neví. V této úloze uvidíme Christophera Lloyda (Emmett Brown z trilogie Návrat do budoucnosti a jakýsi vědec z hororu Piraňa 3D ;-) ). Kvalitní obsazení doplňuje Matt Dillon v roli agenta FBI, který se svými kolegy opravdu nepatří k nejbystřejším, což není vtipné.

Nebýt těchto jmen, Loupež ve velkém stylu by byla hodně průměrnou krimikomedií. Zvláště ústřední trio z filmu udělalo příjemnou podívanou. Díky Alanovi Arkinovi jsem si několikrát vzpomněl na drama Jako za starejch časů, kde se setkal s jinými dvěma umělci – Christopherem Walkenem a Alem Pacinem, nicméně tam ani jejich účast příliš nepomohla, protože režisér Fisher Stevens tak nějak nestíhal. Oproti tomu Zach Braff evidentně naprosto přesně věděl, co chce. Ačkoliv ne všechno se povedlo. Jenže to si musíme drobet postěžovat na scenáristu Theodora Melfiho.

Ten svůj styl uvedl už ve snímku Miluj souseda svého a úspěch slavil i s na Oscara nominovanými Skrytými čísly, které se možná v srpnu dostanou do českých kin. Trochu ulehčenou situaci měl v tom, že Loupež ve velkém stylu je remakem tohoto počinu Martina Bresta (Půlnoční běh) z roku 1979, ve kterém hlavní role ztvárnili George Burns, Art Carney a Lee Strasberg. Melfimu se podaří nějaký ten twist a při psaní rozhodně bral ohled na věk těch tří hvězd, nicméně – stručně, jasně, výstižně – z toho námětu se prostě i za těchto podmínek a okolností dalo vykřesat mnohem více zábavy. Jak v rámci konkrétních scén (např. E.T. odkaz), tak v rámci celku.

Loupež ve velkém stylu má při této podobě vlastně ohromnou výhodu. Jednak v tom, že je o poznání lepší, než naznačoval trailer, a jednak také ve své relativně krátké, cca devadesátiminutové stopáži. Děj díky tomu svižně ubíhá a nedostane se tak na žádné nepotřebné odbočky. Jenom zamrzí, že ona cvičná scéna v supermarketu (včetně obsluhy bezpečnostních kamer) jest mnohem líbivější, než potom ta „na ostro“ v bance, která by vlastně měla být vrcholem celého filmu (přestože během ní – a de facto i po ní, i když tam je to spornější – dojde kvůli té malé holčičce ke dvěma dobrým situacím). Docela by mě zajímalo, jak by to asi dopadlo, kdyby Loupež ve velkém stylu režíroval třeba Michael Mann. Pořád by to mohla být komedie, leč zřejmě by ubylo nadsázky. Možná právě to by tento film býval potřeboval.

FOTO: Vertical Entertainment