Znáte takovou tu hru, při které vám někdo položí otázku a vy buď musíte říct pravdu, nebo splnit nějaký úkol? Nerve v blízké budoucnosti funguje v podstatě stejně, akorát s tím rozdílem, že tady se plní jenom úkoly. Hráči za ně dostávají peníze a potřebují mít Diváky na své straně. Právě ti jim úkoly zadávají, přičemž jejich vykonání musí být natočeno na telefon. Cesta ven vede pouze když selžete nebo vzdáte. A protože to není tak docela legální a může dojít i na extrémě nebezpečné situace, nesmíte nic prásknout. V podstatě celý svět se stává takovým uživatelským rozhraním. Je to vlastně trochu jako Hunger Games, akorát smysluplnější.

Venus „Vee“ Delmonicová je poctivá, zakřiknutá studentka, příliš stydlivá i na to, aby oslovila chlapce, který se jí líbí. Udělá to za ni nejlepší kamarádka – a sama nadšená Hráčka Nerve – s jménem Sydney (Emily Meade), ale nedopadne to podle představ. Jako by už neměla co ztratit, přihlásí se do hry a hned díky první výzvě se seznámí s týpkem jménem Ian. Společně (i když někdy bez vědomí toho druhého) se budou prokousávat hrou až do jejího samotného finále. Některé úkoly přitom už tedy přesahují rámec hraní. Není divu, že v kybernetice zběhlý kamarád (Miles Heizer) a matka (Juliette Lewis) mají o Vee strach. Přeci jenom – o bratra už přišla.

Sice se (nepřekvapivě) jedná o adaptaci knižní předlohy, nicméně přesto se úplně klidně nabízelo prakticky nepřeberné množství zadání pro to, co budou muset Hráči plnit. To v první řadě znamená, že film Nerve: Hra o život má slušné předpoklady pro to, aby se z něj stal televizní seriál. Dočkáme se spíše takových recesistických výzev typu políbit na pět sekund neznámou osobu či vyzkoušet si šaty za 4 000 dolarů, přičemž však někdo ukradne vlastní oblečení, takže nezbývá, než odejít z luxusního obchodního domu ve spodním prádle. Najdou se tu ale i výzvy husťáčtější, jako kupříkladu zrychlit na motorce na 60 mil za hodinu se zavřenýma očima.

Dále v tomto směru už nechci spoilerovat, nicméně nutno dodat, že Nerve: hra o život si udržuje výborné tempo a všechny situace vyznívají přesně tak, jak mají. O napětí tedy není nouze, akorát není problém časem prokouknout ten trik, že si nemůžeme být vůbec ničím jistí, protože to nemusí být skutečné, neboť může jít pouze o zadaný úkol. Škoda také toho v jednu chvíli takřka až grantorinovského závěru, který se záhy bohužel promění v trochu nedomyšlený. Nicméně klukům a holkám v teenagerovském věku to s velikánkou pravděpodobností vadit nebude.

Nerve: Hra o život jinak opravdu obsahuje spoustu dobrých věcí, včetně chemie mezi Davem Frankem a Emmou Roberts, včetně poutavé barevné palety, včetně „záběrů z pohledu monitoru“, a dokonce včetně toho, že tento počin ledacos vypovídá o současné společnosti. Pro hlavní cílovou skupinu bude však zřejmě především víceméně vkusnou zábavou, která nenudí – pouze zapomíná na to, že některé pozoruhodné linky klidně mohly být hlouběji rozvinuty. Přesto se určitě najde dost těch, kteří budou chtít Nerve: hru o život vidět zas a znova.

FOTO: Freeman Entertainment