V roce 1954 byl v podstatě jenom obyčejným podomním prodejcem mixérů a toužil po velikém úspěchu. Když se dozvěděl, že majitelé jistého podniku v kalifornském San Bernardinu požadují ne jeden nebo dva, ale hned osm mixérů, rozhodnul se, že to pojede osobně „vočíhnout“. Seznámí se se dvěma bratry, kteří mu ochotně vysvětlí, jak co funguje. Do jisté míry si vynutí spolupráci a pobočky začnou přibývat. Ambiciózní Ray Kroc ale myslí opravdu ve velkém, což je obchodní filozofie, která se neslučuje s plány bratrů McDonaldových …

Myslím, že je docela jasné, že hlavní postava bude pro mnohé sporná. Polovina lidí bude její snažení pozorně sledovat a nebude pro ně složité se s ní ztotožnit. Druhá polovina lidí ji bude mít za bezpáteřní hovado, se kterým by nikdy nechtěli osobně mít nic společného. Rayi Krocovi (to příjmení není zrovna slovanské, jak se tady tvrdí) ale nelze upřít nadšení pro věc! Tedy pouze do doby, kdy se promění až v posedlost, kvůli které se rozhodne od sebe odstřihnout i milující manželku a podnikne další kontroverzní kroky.

Pořád se ale nejedná o natolik morálně spornou postavu, jakou představoval například Lou Bloom nebo lépe Jordan Belfort ve Vlkovi z Wall Street. Za tento počin Martina Scorseseho, jehož vysněný projekt Mlčení přijde do kin v únoru, byl Leonardo DiCaprio vyznamenán Zlatým glóbem. Kdežto za Birdmana oslavovaný Michael Keaton se za ztvránění Raye Kroca žádného významného ocenění nedočkal. Přitom se této úlohy také zhostil s pořádnou dávkou energie a entuziasmu, že to až nutí si neustále opakovat, že Ray Kroc ve skutečnosti vypadal jinak.

Úvod filmu je hodně povedený. Výborně ukazuje, jak jednoduchý, ale přesto revoluční nápad byl, že jídlo dostanete jen několik sekund po objednání. V té době šlo o věc zcela nevídanou a Ray Kroc okamžitě rozpoznal její potenciál. Někdy k velkému úspěchu dopomůže skutečně maličkost. Vzpomeňme kupříkladu na Roberta Platha, který vydělal obrovské jmění na tom, že přidělal k obyčejnému kufru obyčejná kolečka. Podivné, že o něm ještě nikdo žádný biják nenatočil (ačkoliv jeho příběh nabídla jedna scéna vynikajícího komediálního dramatu Tady to musí být). Nicméně v případě Zakladatele to opravdu bylo všechno o dost komplikovanější. Tento snímek sice poměrně záhy sklouzne ke standardně vyvedenému biografickému počinu, jakých ročně vznikne třeba dvacet, nicméně nelze mu upřít skutečnost, že režisér John Lee Hancock ovládá skvěle řemeslo. To je jeho malá výhoda.

Zakladatel ve finále možná nechtěně přichází s myšlenkou, kterou se u nás, jak známo, řídí někteří malí a střední podnikatelé. A sice, že pokud chcete fakticky uspět, musíte být bezohlední a za jediný povedený kšeft se považuje ten, při kterém se pořádně napakujete a druhou stranu pěkně oškubete. Díky Krocově vypočítavosti a skutečnosti, že potkal ty „správné“ lidi, přišli bratři o stamiliony dolarů. V dnešní době se dokonce věci mají tak, že řetězec McDonald’s se svými více než 35 000 pobočkami na celém světě denně nakrmí 1% populace! To je jedna z informací, jakou prozradí shrunutí před závěrečnými titulky. Nejen nad ní, nýbrž i nad těmi ostatními stojí za to se alespoň krátce zamyslet.

FOTO: Forum Film