Eliška je určitě šťastná žena. Vlastně se nemusí o nic a o nikoho starat. Zdaleka ne pro všechny ženy by se jednalo o ideální stav věcí, nicméně jí to prostě vyhovuje. Jenže idylka se záhy rozplyne, neboť jí manžel oznámí, že čeká dítě s jinou. Po rozmluvě s jeho lesbickou ségrou a její lesbickou přítelkyní (mezi Terezou Kostkovou a Jenovéfou Bokovou se ale žádných odvážnějších scén nedočkáme) se rozhodne, že si vezme svůj život … do vlastních rukou a vydá se dělat učitelku do jedné malé vsi s jedním krámkem, kde mají chleba jen po předchozím objednání, s jedním svérázným starostou a s jedním podrážděným hrobníkem Božíčkem.

Tvůrčí duo Jiří Vejdělek/Tomáš Hoffman spolupracovalo nejen na Ženách v pokušení, které mají vynikající expozici, ale pak už to jde kvalitativně jen a jen dolů, ale také na Mužích v naději, které jsem neviděl a vidět ani nemusím. Zároveň společně stvořili i Něžné vlny, které se mi hodně líbily. Protože se za komedii pouze nevydávaly, ale opravdu jí byly. Protože byly laskavé a místy až dojímaly. Protože byly v některých věcech poměrně odvážné. Protože nabídly profesionálně rozpracovaný příběh. A protože nám divákům nic nepodsouvaly násilím! Jinými slovy nebyly tak extrémně, extrémně kýčovité!

Scénář Bezva ženské na krku není dobrý a celý film je proto ještě předvídatelnější než skutečnost, že po každé něděli přichází zase pondělí. Expozice, nesmírně to důležité dějství, dosti selhává, protože nemáme možnost se s Eliškou pořádně seznámit (hudbou doprovázené záběry během úvodních titulků jsou v tomto ohledu rozhodně nedostatečné, byť se paradoxně jedná o nejlepší sekvenci filmu) a už ji máme litovat, že se musí rozvádět. Že nikdy před tím nepracovala, prozradí pouze distribuční materiály, a jestli Božíček, ke kterému je nucena se nastěhovat, protože obecní byt, který přímo sousedí se školní třídou (pro někoho bizarně, pro jiného úsměvně propojeno dírou ve zdi), v současnosti okupují Štětkovi, jelikož došlo k nehodě v jejich domě, skutečně seděl za vraždu nebo za zpronevěru (nebo jestli vůbec seděl), se můžeme jenom domýšlet.

Tenhle Božíček po jistých méně příjemných zkušenostech žije sám, takže nepřekvapí, že se stane zcela zřejmá věc, když se k němu nastěhuje pohledná blondýna, která zůstává za všech okolností bezvadně nalíčená, tj. i poté, co se ráno (nebo kdy) vzbudí. Nejprve se k ní samozřejmě nechová úplně hezky, což má za následek několik legračních černohumorných (nikoli vulgárních) hlášek a úsměvných (nikoli přehnaných) momentů, ale potom se spřátelí (až po darování chleba) a i něco více. Přitom k tomu dojde ne přirozeným (nebo jakýmkoli) vývojem, nýbrž prostě proto, že se to musí stát.

A všecičko je strašně umělé. Například Božíčkova zlomená ruka, která ani v jediném momentu nevypadá ani jako naražená, natož zlomená. A najdou se tu i další odbyté věci. Jasně, film je už od dob Georgese Meliése iluze, ale jeho největší síla by měla spočívat v tom, že nemá být poznat, že se jedná o iluzi. Tohle vlastně platí úplně pro všechny žánry, včetně sci-fi a fantasy – i tam máme uvěřit, že se to někdy někde skutečně odehrálo, mohlo odehrát, nebo se to teprve odehraje. Jakmile tohle nefunguje, je to prostě problém, který z daného filmu teprve pořádně zkazí dojem. A v Bezva ženské na krku tohle nefunguje.

To pak klidně můžete mít v obsazení Ondřeje Vetchého, ačkoliv tentokrát jsou na jeho výkonu znát malé režijní zkušenosti Tomáše Hoffmana, stejně jako ten scénář, který mu nedává příležitost vytvořit (až na droboučké výjimky) nějak zajímavou postavu. Můžete mít i Miroslava Táborského, který si hraní starosty očividně hrozně moc užívá a pouze díky němu nevyznívá třeba ono rozhlasové hlášení o „občanech s kozami“ trapně. Můžete mít Terezu Kostkovou, Jenovéfu Bokovou, Pavlu Tomicovou, Ondřeje Malého, Jiřího Langmajera či Veroniku Khek Kubařovou ... Můžete mít v hlavní úloze velice sympatickou Petru Hřebíčkovou (rozhovor tady), ale stejně vám to nebude nic platné.

Bezva ženská na krku je zkrátka kýč na entou. Nepěkně se vnucuje v tom smyslu, že chce být za každou cenu miloučká a divácky vděčná, avšak ve skutečnosti je především vtíravá a i tím v podstatě až absurdní. Ani tu vesnickou atmosféru nezachycuje nijak památně (na rozdíl od Instalatéra z Tuchlovic), ačkoliv je fakt, že tohle nebyl její prvotní záměr. Někdy od příchodu casného inspektora začíná být Bezva ženská na krku v jistém smyslu docela masakr a nepoleví až do úplného finále. Z čistě technického hlediska se přitom nejedná o nějaký průšvih. Film v podstatě do značné míry působí jako nepovedený spin-off nějakého solidnějšího romantického bijáku. V tomto směru by bývalo bylo zajímavější, kdyby hlavními postavami byly Štětkovi. Nicméně se musí dodat, že jde o tzv. CHICK FLICK. To znamená, že cílovou skupinou nejsou muži, ale ženy. To znamená, že nemá cenu být v celkovém hodnocení zlý a ošklivý, ale hodný. 

FOTO: CinemArt