Lidé jsou různí. Někteří mají velké ambice, chtějí být bohatí, chtějí jezdit v luxusních autech a chodit dobře oblečení, chtějí mít rodinu a k bydlení preferují město. K této sortě patří bratr Luboše Cafourka se svou manželkou (a dvěma syny). Sám Luboš se i ve čtyřiceti letech spokojí s málem. Za svou práci instalatéra mnoho peněz neutrží. Od kamarádů si za opravu kolikrát ani zaplatit nenechá. Jezdí na kole nebo autobusem (to ale jen někdy, když potřebuje převézt něco většího) a vidět ho v obleku je naprostý nesmysl. Takhle montérky a stará bunda, to jo. Přítelkyni stále nemá, i když v okolí by se snad nějaká ta potencionální nápadnice našla. A tak jsou jeho rodinou vesměs potulné kočky. A samozřejmě matka, se kterou bydlí na vesnici.

Titulní hrdina je v podstatě takový prosťáček. Ale přitom mu nelze nefandit! A rozhodně ho nebudeme litovat, jelikož sám je takhle spokojený. Když říká na minuty nebo někdy dokonce na sekundy přesně, kdy přijede. Když si balí věci s tím, že se chystá na dovolenou, ale ve skutečnosti se jen přesune k nedalekému rybníku, nebo když má na všechno svou svéráznou, ale přesto vlastně výstižnou odpověď ... Hodně zajímavá postava, jakou snad ani nemohl hrát nikdo jiný než Jakub Kohák, který jí pod pečlivým režijním dohledem dodal takovou přirozenou lidskost. To úplně nejdůležitější tedy v Instalatérovi z Tuchlovic funguje.

Ovšem Luboš Cafourek se pohybuje v prostředí, kde se to jen hemží charakterově pestrými figurami. Jeho matka (výborná Eva Holubová) má na starosti chod baráku, placení složenek a dokonce leckomu, pochopitelně včetně svého syna, vede na počítači (!) účetnictví. Autoopravnu vede kamarád Petr Čtvrtníček, který se svou ženou Bárou Polákovou čeká dítě. S ním a s rasistickým kámošem Janem Budařem, jemuž byla po rozvodu svěřena do péče dcera Gabriela Heclová, tohoto času chodící s Romem, což je voda na mlýn prchlivému otci, chodí Luboš rád na fotbal – přímo na místní hřiště i do hospody, kde obsluhuje rozjuchaná Lucie Polišenská. Nedaleko zase provozují večerku Vietnamci. A to ještě není všechno.

Spravovat Luboš chodí i po blízkém okolí. Například k Janu Slovákovi – chovateli hadů, leguánů a podobné havěti, který shodou okolností pracuje jako policejní vyšetřovatel. A také k Sýkorovým, které výtečně ztvárňují násilnický Filip Blažek a hlavně skvělá Petra Špalková, jíž by ke štěstí vlastně stačilo docela málo, ale přesto se jí toho nedostává. Tohle prostě není klidná domácnost, nicméně dcera z neustálých hádek rodičů zřejmě zatím žádné velké trauma nepociťuje. Opomenout samozřejmě nelze pošťačku a její dceru. Čili Instalatér z Tuchlovic zdaleka není takovou tou tradiční nenáročnou lidovou zábavou. Dotýká se i ožehavějších témat a činí tak způsobem nejen zamyšleníhodným, ale i přirozeným a logickým v tom smyslu, že snad nikdo nemůže říct, že by tyto věci do Lubošova příběhu, resp. jeho způsobu života nepatřily.

Ovšem to neznamená, že by Instalatér z Tuchlovic nebyl filmem, ve kterém si najdou „to svoje“ ti, kteří se v kině chtějí především dobře bavit. Pro ty si režisér a spoluscenárista (scénář psal s Baru Vlčkovou, která mu doporučila svého instalatéra, čímž tohle dílo v podstatě do jisté míry způsobila) v jedné osobě připravil několik skvělých gagů a hlášek. Nicméně nejen Lubošovo počínání v některých momentech až dojímá. To proto, že tento počin jest pro někoho možná jednoduše, ale přesto hodně dobře natočený (včetně těch specifických vorlovských obličejových detailů), neboť v této jednoduchosti se skrývá velká síla. Tomáš Vorel (rozhovor s ním najdete TADY) je natolik zkušený a kvalitní tvůrce, že si prostě dokáže pohlídat, aby jednotlivé scény, potažmo i celý film, měly přesně takové vyznění, jaké bylo zamýšleno. Tohle možná vypadá jako banalita, ale co se současné české tvorby týče, jedná se pořád spíše o výjimečný jev.

Instalatér z Tuchlovic je jeden z těch filmů jako ze života, u nichž máte po většinu času pocit, že tohle všechno jste už ve skutečnosti někde viděli. Několikrát jsem si při sledování vzpomenul na dětství strávené u prarodičů na vesnici. Tamní život tohle působivé dílo zachycuje velmi precizně, se všemi starostmi i radostmi. Z tohoto pohledu je na tom ještě o něco lépe než Díra u Hanušovic a Signál a o hodně lépe než Okresní přebor – Poslední zápas Pepika Hnátka. Možná jen škoda předvídatelného druhého ploitpointu, závěru a faktu, že film má pouhých 85 minut, protože některé věci určitě zasloužily být plnohodnotněji rozvedeny. Instalatér z Tuchlovic je ale i tak kvalitní podívaná, která má předpoklady k tomu stát se divácky úspěšnou. Moc bych jí to přál.

FOTO: Falcon