A hned na úvod si dáme ještě další citaci. Následující výrok Marka Twaina zároveň slouží jako motto celého filmu: „V životě jsou nejdůležitější dva dny. Den, kdy se narodíme a den, kdy zjistíme proč.“ Robert „Bob“ McCall to ví. V současné době pracuje v americkém/bostonském Hornbachu (HOME Marktu) a klidně i ve dvě ráno si chodí číst do svého oblíbeného bistra, kde vcelku pravidělně prohodí pár slov s mladinkou prostitutkou Alinou/Teri, která je ovšem ve spárech ruské mafie. A proto se také jednoho dne neukáže. Když se Robert dozví, že ji někdo surově zbil, zjistíme, že není jen obyčejný prodavač. Je totiž Equalizer!

Co nebo spíše kdo je to Equalizer? Equalizer je člověk, který v podstatě udržuje rovnováhu. Zasahuje tam, kde se slušným lidem dějí nespravedlnosti a příkoří. Ať už se jedná o matku mexického kamaráda, který se chce stát sekuriťákem, o kolegyni z práce nebo právě o dívku, která by ve svém věku měla dělat všechno kromě šlapání chodníku. A vůbec mu nezáleží na tom, jestli proti němu stojí ruská mafie, její elitní zabiják nebo zkorumpovaní policisté. Někdy si vystačí jen s domluvou, ovšem někdy se to holt neobejde bez brutálního, ale fakt brutálního násilí! Nedá se ale říci, že by si v něm tvůrci libovali a že by jím chtěli šokovat. Pravda, sem tam se to sice děje, nicméně najde se tu i pár scén, kdy je násilí zobrazeno pouhým eufemismem.

V podobných rolích vídáme Denzela Washingtona v posledních letech poměrně často. Ale tahle je přeci jen výjimečná. Nemalou zásluhu na tom má i režisér Antoine Fuqua, jenž s Washingtonem před více než deseti lety natočil Training Day. Film, který oblíbenému herci přinesl zatím jediného Oscara. A nutno dodat, že tyhle dvě postavy snad ani nemohou být rozdílnější. Zatímco Alonso, byť policajt, byl regulérní gauner a všivák (v pravém slova smyslu, ne jako tihle), Robert McCall právě s takovými Alonsy zametá. Má za sebou evidentně pestrou minulost v nějaké organizaci (CIA, FBI, Navy SEALs, nebo docela jiné), díky čemuž v soubojích odmítá použít pistoli. Pak by to zřejmě teprve byl pořádný masakr. Inu, zjevně se taky řídí heslem, které pronese Dwight (Josh Brolin) ve druhém Sin City: „Never let the monster out.“

To Marton Csokas, shodou okolností též představitel Damiena Lorda právě z druhého Sin City, se ničím takovým neřídí. Má za úkol Roberta zničit, aby byl jeho šéf, pan Puškin (v Praze narozený herec Vladimir Kulich) spokojený. Scény, ve kterých se ti dva setkají, patří k naprostým vrcholům celého filmu! U Roberta doma, v restauraci (ta obzvláště), a pak během finálního zúčtování v Hornbachu. Všechny jsou opravdu úžasně zahrané a dialogy v nich naprosto precizně napsané. Skoro stejné jsou i ty mezi Denzelem a Chloe Moretz v bistru, přičemž navíc pomohou studentům středních škol s rozborem knihy Stařec a moře od Doma Ernesta Hemingwaye. Jenom pro pořádek – zmíněná mladá představitelka v podstatě výhradně dospěláckých postav má v Equalizerovi méně prostoru, než si možná kdekdo může myslet. Ačkoliv pořád více, než Bill Pulman a Melissa Leo, která byla skutečně řádněji využita/zneužita v předchozím režisérově počinu, ve všech směrech průměrném Pádu Bílého domu.

Divák se ani nemusí příliš zamýšlet, aby mu vyšlo, že Robert McCall je vlastně takový superhrdina. To mě přivedlo k jedné myšlence, kterou tvůrci při realizace asi tak docela nesdíleli, nicméně Equalizer by svým způsobem bylo nepochybně možné i takto interpretovat. Zatímco Christopher Nolan se údajně pokusil zasadit komiksového hrdinu do reálného světa (a spousta lidí na to z pro mě nepochypitelných důvodů zírala jako na nějaké zjevení), Antoine Fuqua jako by v podstatě udělal pravý opak. Tedy z reálného světa vytvořil komiksové prostředí. Equalizer sice vznikl podle seriálu z 80. let, avšak své komiksové tvrzení se pokusím, alespoň částečně, v následujícím odstavci obhájit:

Dost věcí mi tu přišlo podezřelých. Tím nemyslím jen efektní zpomalovačky, které vlastně deformují reálný čas i prostor. Ale třeba i Chloe Moretz jako prostitutka. A ještě k tomu se zájmem o literaturu a toužící se polepšit. Nebo výstupy hlavního hrdiny, který se bez obav za bílého dne vydá s mohutným kladivem v ruce za zlodějem, a poté jej znovu po utření uloží do regálu k ostatním. Ještě, že takovými se kapři na Vánoce nezabíjejí. Nebo když nerušeně, v naprostém klidu a pohodě odchází, zatímco za ním o sto šest vybuchuje ropný tanker. Nebo když přesně rozpozná, kam se vydat, aby se vyhnul boudě (myšleno ve smyslu léčce, nikoliv třeba psí boudě nebo chatrči, která mu stojí v cestě). A naopak některé akční scény bývají tak trochu nadsazené, že divák zapochybuje, jestli by člověk vůbec něco takového dokázal. A co ten specifický pohled při zhodnocování místnosti? Navíc ta preciznost, smysl pro pořádek a neustálé používání stopek a počítání by z něj dělalo vskutku pozoruhodnou komiksovou postavu. Jenom, aby bylo jasno – všechny tyto scény jsou výborné a s přihlédnutím k této myšlence dokonce snad ještě lepší.

Co se technických aspektů týče, střih pomáhá v některých pasážích skvěle vytvářet napětí. A za kamerou stál Mauro Fiore, držitel Oscara za Avatar, který s ní občas dělá až neuvěřitelné kousky. Tak uvidíme, jestli bude alespoň jeden z těch dvou zmíněných oceněných minimálně nominován i tentokrát. A kdyby snad ne, tak se Denzel Washington minimálně taky velmi nahlas přihlásil o místo mezi Postradatelnými (samozřejmě jen v rámci Stalloneho série), protože sotva si teď lze představit, že by tuhle roli mohl hrát někdo jiný. Pochopitelně, že velkou měrou se o kvalitu tohoto dílka zasloužil i scenárista Richard Wenk, byť si dovedu představit, že pro někoho může být Equalizer vcelku nudnější podívanou, protože plyne v dosti pomalém tempu. Ale i když jsme podobný koncept i podobné hrdiny už určitě mohli vidět, přesto se od nich liší natolik, že prostě musí patřit k nejlepším filmům roku!

Equalizer je Robert „Bob“ McCall. Robert „Bob“ McCall je někdo, koho bychom si jistě všichni přáli mít za člena rodiny, za kamaráda nebo za souseda. Není žádným tajemstvím, že v dnešní době si chce spousta lidí nahrabat jen pro sebe, přičemž tihle lidé neváhají okrádat slušné a poctivé lidi. Proto jsem přesvědčený o tom, že film, ve kterém dává hlavní hrdina těmto sígrům za vyučenou, přičemž to nedělá klišoidním, laciným a hodně béčkovým/céčkovým zůsobem á la Steven Seagal, prostě musí potěšit. Skoro se až chce napsat: kam se hrabou superhrdinové od Marvelu a DC Comics. Díky své chytrosti a vynalézavosti by na všechno a na všechny stačil jeden (ne)obyčejný tajemný prodavač z Hornbachu. Takže pokud si chcete připomenout, jak chutná spravedlnost, vyražte do kina na Equalizer. A pokud si myslíte, že to víte, nebo to snad opravdu víte, vyražte stejně. Tenhle film totiž v každém případě stojí za zkouknutí. 

FOTO: Falcon