Vůbec ne! Tahle Road-Movie se s kultovní břečkou z roku 1969 nedá srovnávat. Nejen proto, že doba hippies už dávno pominula. Hlavními hrdiny české Road-Movie jsou Jakub a Ilona, kteří se spolu kamarádí už řadu roků, přestože když se poprvé uvidí, působí to dojmem, že se předtím neznali. On pracuje v cestovce a ona právě nechala školy. To se však dozví, až když společně jen tak vyrazí ve starém červeném Fordu na cestu bez jasného cíle, díky které si uvědomí skutečně důležité hodnoty, po letech v sobě najdou zalíbení, dozví se více o sobě samotných a potkají spoustu zajímavých lidí ... Anebo si taky neuvědomí vůbec nic, nic nenajdou, nic se nedozví a nikoho nepotkají.

Jo, vlastně potkají. Při toulkách Vídní natrefí v jedné pochybnější restauraci na staršího muzikanta, který v nich rozpozná Čechy, a proto automaticky očekává, že budou mít kapsy plný ne dynamitu, ale trávy. Dají se do řeči a z pána si bizarně dělají srandu (hlavně Jakub), tudíž ten (pán) pak rozhovor sklesle ukončí slovy „fucking respect.“ Co celá tahle epizodka měla znamenat? Máme se snad veselit z toho, jak to omladina staršímu pánovi natřela? Nebo máme naopak být zaražení, že se takhle chovají? Nebo snad má jít přímo o jakési memento, že prostě mladým chybí obecně v dnešní době úcta a vychování? Fakt největší mystery celého filmu.

Filmu, ve kterém jinak opravdu mnoho postav nepotkáme. Akorát na začátku má cameo Tomáš Hanák, když se podílí na propagačním videu cestovky, jsou tu nějaké ty dotěrné děti, a pak na konci pár kamarádíčků a ještě jedna holčina. Jinak prakticky po celou dobu sledujeme především Jakuba a Ilonu během jejich jízdy. Málo postav samozřejmě ničemu nevadí, naopak to může být ku prospěchu. Jsou případy, kdy jich stačí dvanáct, šest nebo dokonce jedna. Podstatné je, aby byly sympatické, aby bylo možné se s nimi případně ztotožnit nebo aby byly alespoň něčím zajímavé/neobvyklé.

Což o to, Ilona je sympatická, normální holka, která se od ostatních sympatických, normálních holek liší patrně jenom svou spontánností, ačkoliv rozhodně ne až takovou, jakou se prezentuje kupříkladu Margo Roth Spiegelmanová (Cara Delevingne v Papírových městech), ale zhruba tak do poloviny oné cesty dokáže stejně udržovat jisté napětí v tom smyslu, že nikdy nevíme, co udělá. Agáta Kryštůfková ji hraje opravdu hezky a dobře se na ni kouká. (Nechme teď stranou otázku, jestli fakt hraje nebo jestli taková fakt je, protože obě odpovědi se dají považovat za správné.)

Zato Jakub je dost problémová postava, co působí dojmem, že mu je pořád osm a pořád myslí si, že každá holka, která se mu líbí, je automaticky těhotná. A občas říká věci, za které by zasloužil domluvit minimálně tímto způsobem. Vlastně je docela velké překvapení, že se s ním Ilona baví. Matějovi Merunkovi navíc nelze věřit, že většinu z toho, co říká, říká postava, kterou hraje, ale že to prostě říká proto, že mu to nařizuje scénář. Na tom ale určitě lze zapracovat. A další věc je, že některé repliky by byly dost nevděčné i pro o poznání zkušenější herce.

Upozorněme, že Road-Movie je absolventský film FAMU a od takových se prostě nemůžou čekat zázraky, ačkoliv už jsem měl možnost vidět i o dost nezdařilejší. V nemnoha případech se stane, že všechno funguje tak, jak bylo zamýšleno. Režisér Martin Jelínek (ročník 1988) si nevybral jednoduché téma. Jeho Road-Movie má být „o současné generaci mladých lidí, jejich ztrátě orientace, absenci důležitých hodnot, cílů, fantazie a vlastního názoru.“ Z části by to tak možná mohlo být, ale režisér dodává: „Díky absenci vnějšího motivu nebo tlaku se tak hlavní hrdina může sám ze sebe dobrat pocitu či myšlenky, že není se svým životem spokojen, zároveň ale není nucen s tím cokoliv dělat, protože není nic v sázce.“

To je docela zajímavá věc, která se dá de facto rozšifrovat tak, že Road-Movie má být vlastně film o ničem. A nutno dodat, že to docela sedí, jelikož na cestě s Ilonou si to možná uvědomí, ale nic s tím neudělá, tudíž neprojde žádným vývojem a zůstává pořád stejně problémový, jako na začátku. Zároveň jsem neměl ani trochu pocit, že by se cesta „postupně stávala pro oba spíše frustrující.“ To pro diváka může být frustrující fakt, že na té cestě nezůstaneme déle. Po návratu „do normálního světa“ film v podstatě už jenom vaří z vody a dočista se zastaví (a rozhodně to nelze chápat jako navrácení se zpět do nějakého stereotypu). Nepomůže ani to, že se dozvíme, co Ilona Jakubovi napsala na pohlednici. A musím dodat, že na to jsem byl opravdu hodně zvědavý!!!

Dokud jsme na cestě (a převážně v pohybu), zachovává si film výborné, takové řekl bych uvolněné tempo, díky kterému je příjemné se na něj dívat a vůbec nevadí, že se řeší úplně bezpředmětné otázky. Postavy by ale někdy později možná potřebovaly, aby si zažily nějaký pořádný životní kotrmelec, jelikož pak by si jistě uvědomily, co je doopravdy důležité. A i ono Jakubovo stání/sezení/opírání se a zamyšlené zírání do dáli v dlóóóuhatananánských záběrech by potom dávalo větší smysl. Takhle totiž působí spíše dojem, že to režisér viděl ve filmu nějakého ze svých oblíbených tvůrců a má jít svým způsobem o jakousi poctu či parafrázi.

Road-Movie je film, na kterém mi připadá hrozně bezvadná ta naivita těch dvou postav, které se tváří (hlavně on), že všemu rozumí, ale ve skutečnosti toho o životě vědí pramálo. Klidně tedy bývaly mohly být ještě bezstarostnější (třeba si to spolu mohly nezávazně rozdat) a úplně v pohodě mohly hodit všechno za hlavu, mohly odcestovat až do té Itálie a mohly tam sbírat ty meruňky. Není to tak dávno, co se tak trochu podobným tématem zaobírala Laputa, jenže ta byla jak z řemeslného, tak z myšlenkového hlediska přeci jen vyzrálejší. Zamyslet se nad sebou mě sice nepřinutil, ale v každém případě jsem rád, že jsem Road-movie (na tom názvu se určitě dalo zapracovat, i když jeden z vedoucích pedagogů Ivo Trajkov před několika rokama zapracoval ještě o něco méně) viděl. Nicméně zároveň doufejme, že se jeho zásluhou nestane trend z toho, že absolventské filmy FAMU budou putovat do kin častěji. To by se taky mohlo za několik málo roků stát, že na plátnech budeme vídat i semestrální cvičení.

FOTO: road-movie.cz