Tento měsíc by měla vyjít Lída Baarová (film) na DVD a Blu-ray. Přinášíme vám tedy rozhovor s herečkou Zdenkou Procházkovou, která ve filmu ztvárnila Lídu Baarovou (herečku) v pokročilejším věku.
FDb: Ve druhém vydání vychází vaše memoárová kniha Na jevišti mezi Prahou a Vídní. Liší se nějak tohle druhé vydání od toho prvního, které vyšlo v roce 2004?
Zdenka Procházková: Ne. Jenom předmluvou a koncem. Oni se mě ptali, jestli na tom chci něco změnit. Já jsem si to po dlouhé době přečetla a zjistila jsem, že na tom nechci nic měnit. Protože jsou to memoáry a na tom se nic nemění.
FDb: Ale mohla jste je ještě doplnit o to, co se stalo za těch uplynulých dvanáct roků …
Zdenka Procházková: No, asi jsem mohla, ale nakonec jsem to jenom ukončila takovým doslovem. Ono už se toho ani moc nestane, když jste takhle starý. (smích)
FDb: Určitě se toho ještě stane dost …
Zdenka Procházková: No, podívejte. Teď se to tak šiklo, že byly ty devadesátiny a ta Lída Baarová, takže jsem se znovu ocitnula v novinách a v televizích a tak. Předtím jsem vlastně pracovala jenom v té Vídni, kde dělám takový dlouhodobý seriál, který ale točíme v Budapešti, a je to moc příjemné a hezké. A tady o mně nikdo neměl zájem a já se nenabízím. Protože vím, že těch rolí pro takhle staré lidi už je málo.
FDb: Naposledy jste tedy ztvárnila Lídu Baarovou ve stejnojmenném filmu. Vy jste se s ní setkala osobně, ale říkala jste, že jste ji neměla moc ráda, protože byla …
Zdenka Procházková: No neměla jsem ji ráda. Protože podívejte se, když je někdo těmi Němci postižen tolik, jako byla třeba naše rodina, a potom se sejde s někým, kdo ze sebe dělá velkou hereckou hvězdu … V tom filmu to není, ale já jsem to zažila. Prostě pro ni ta kariéra byla všechno. A tady to nechala všechno za sebou. A i když měla ráda svoje rodiče a všechno, tak pro ni byla největší ztráta to, že odmítla to pozvání do Hollywoodu. A to, co se potom stalo se členy její rodiny, to jí bylo líto, ale důležitější bylo, že se zasekla její kariéra.
FDb: Všeobecně se ví o jejím vztahu s nacistickým ministrem propagandy Josephem Goebbelsem a …
Zdenka Procházková: Ona ho využila. On byl do ní strašně zamilovaný a byl ochotný se rozvést, nechat svoje děti a odjet s ní. Jenomže to by byl zplakal nad výdělkem, kdyby mu to tenkrát Hitler povolil. Protože on chtěl jít jako velvyslanec do Japonska a chtěl tu Lídu vzít s sebou. Zlatý oči! Co by ona dělala v Japonsku? Ta by s ním nikdy nebyla šla. Ona chtěla hrát a chtěla být diva, hvězda. Kdepak! A ona všechny ty muže zneužívala. Když si potom vzala toho Kopeckého, který ji hrozně miloval a vytáhnul ji z toho marasmu. Ona si ho vzala, protože jeho strejček byl tenkrát komunistický ministr kultury, tuším. A pro slušné lidi nebyl moc dobře proslulý. Ale ona věděla, že je to taková záštita a že se s tím mladým Kopeckým dostane do Rakouska, což se taky stalo. To nebyla žádná dramatická záležitost útěku. A když byli tam, tak on splnil svůj úkol a ona se s ním rozvedla a šla zase jinam. On byl z toho zoufalý a odešel do Argentiny, kde měl nějaké vlivné postavení. A ona šla za penězi. Filmovala v Itálii, dokonce u toho Felliniho. Jenomže chtěla být pořád krásná a traduje se, že Fellini ji chtěl naopak už takovou sešlou, ale ona to odmítala a byla strašně vzteklá. Takže ji potom Fellini vyhodil a ona už si potom neškrtla. Ale to jsou vlastně takové věci, které se nepovídají, když jde o takovou velkou osobnost. Protože ona byla osobnost! Ale že by byla velká herečka, to se říci nedá.
FDb: Vy jste dobu působila a žila ve Vídni a Lída Baarová bydlela v Salzburgu. Opravdu vás nikdy nenapadlo, že byste se za ní přeci jen zajela podívat.
Zdenka Procházková: Ne. My jsme spolu akorát telefonovali.
FDb: Vybavujete si ten moment, kdy vám Filip Renč roli v Lídě Baarové nabídnul?
Zdenka Procházková: On prostě hledal někoho, kdo by to mohl hrát a byla jsem mu doporučena. A tak za mnou přišel na moji terasu, kde jsme se viděli poprvé, padli jsme si do oka a on mi tu roli dal.
FDb: Před natáčením filmu jste se setkala osobně s Táňou Pauhofovou, která hraje mladší Lídu Baarovou. Ona mi říkala, že pro ni byly velkým přínosem vaše osobní pocity vůči Lídě Baarové, když jste se s ní setkala. Když se na ten film podíváte, máte pocit, že na tom jejím hereckém výkonu jsou ty vaše rady znát?
Zdenka Procházková: Ne. A ona přeci ztvárňuje roli. Já taky ztvárňuju roli. Kdybych měla ztvárnit Lídu Baarovou, jak jsem ji znala, tak to asi budu hrát trochu jinak. To je role, která je takhle napsaná a vy se musíte vžít do toho, co je napsané a ne do toho, co jste zažil.
FDb: Znala jste se i s Natašou Gollovou, Adinou Mandlovou nebo Ljubou Hermanovou. Máte některý z jejich filmů nejradši?
Zdenka Procházková: Nevím. Ale Natašu Gollovou jsem měla moc ráda. Ona měla takový komediální talent a byla to opravdu herečka. A nemůžu říct, že bych neměla ráda Adinu Mandlovou, protože mezi ní a Lídou Baarovou byl velikánský rozdíl. Protože Lída Baarová byla opravdu kariéristka a byla ochotná udělat všechno, včetně hraní v nacistických propagačních filmech. A to je právě to. Ona s tím Goebbelsem nebyla za války, ale i v době, kdy se to připravovalo, kdy on dělal tu propagandu! Ona vlastně byla u vzniku toho nacismu, po kterém se rozšiřoval. Kdežto Adina Mandlová natočila jeden jediný německý film s Heinzem Rühmannem. A byla to taková společenská komedie (Svěřuji ti svou ženu – pozn. aut.), která neměla s politikou vůbec nic společného. A že spala s nějakými Němci? Jí to bylo jedno. Ona prostě měla ráda mužský, a když se jí někdo líbil, tak jí bylo jedno, jestli je to pán nebo kmán, nebo jestli je odtud nebo odtud. Byla přirozená, otevřená a prostě jsem ji měla daleko radši.
FDb: Jak často jste se s těmito prvorepublikovými herečkami setkávala?
Zdenka Procházková: Všechny jsem je poznala na dvaatřicátých narozeninách Nataši Gollové, protože tam pozvala celou tu tehdejší filmovou smetánku. A já jsem tenkrát byla ještě na konzervatoři a pozdější režisér Vladimír Čech tehdy pracoval v kulturní sekci jedněch novin a dělal reportáž o konzervatoři. Takže jsme se všichni sešli a já jsem se mu nějak zalíbila, a tak si mě vzal na tu oslavu s sebou. On vlastně kdysi měl s tou Natašou nějaké „techtle mechtle“. No a tím jsem se s nimi seznámila a občas jsme se potkávali, ale já jsem byla daleko mladší než ony.
FDb: A třeba s Vlastou Burianem jste se někdy taky setkala?
Zdenka Procházková: Ne.
FDb: I díky vašemu manželovi Karlu Högerovi jste měla možnost seznámit se s dalšími významnými lidmi. Setkání s kým dalším pro vás bylo ještě takové nezapomenutelné?
Zdenka Procházková: Tak nezapomenutelní pro mě byli všichni. My jsme spolu jezdili na prázdniny. Měla jsem moc ráda Olgu Scheinpflugovou, protože byla veselá, vzdělaná, chytrá, s obrovským inteligenčním kvocientem. Tu jsem měla ráda, protože to byla výborná herečka, která byla za sebe. Ve smyslu, že nikdy nepotřebovala nějakou protekci nebo něco takového. Ta prostě svým až takovým mužským intelektem získávala přátele. A uměla mluvit o všem možném.
FDb: Karel Höger měl takový velmi výjimečný hlas. Namluvil sice nějaké večerníčky, ale proč více nepůsobil v dabingu?
Zdenka Procházková: To nevím. Já vlastně ani nevím, že by kdy daboval.
FDb: Podle mých informací dělal asi jenom šest filmů …
Zdenka Procházková: Jó? To nevím. A možná to bylo proto, že on měl takovou tu moravskou češtinu. Krásnou tedy. To byla ta Liška Bystrouška a tohle, co dnes patří k tomu Zlatému fondu. A myslím si, že nikdo jiný by to takhle nádherně nenamluvil.
FDb: Setkávala jste se nejen s hereckými, ale i režisérskými hvězdami. Spolupracovala jste mimo jiné s Bořivojem Zemanem a Martinem Fričem. V čem podle vás byla ta jejich výjimečnost?
Zdenka Procházková: Já nevím. Mrtvý mezi živými byl Zemanův i můj první film. Můj druhý film byl Týden v tichém domě a to byl první Krejčíkův film. Pak byl první Radokův film Daleká cesta. To bylo jenom jaksi takové osahávání a ti režiséři se rozvinuli až potom, co já jsem odešla do té Vídně a už jsem to tolik nesledovala.
FDb: Později jste hrála ve filmu Upír z Feratu. Jak vzpomínáte na natáčení?
Zdenka Procházková: (úsměv) To bylo s Herzem a bylo to výborné natáčení! Ale byly tam nějaké věci, které se mi nezdály. O tom ale nebudu mluvit, protože už je to dávno.
FDb: Potkala jste se od té doby s Jurajem Herzem?
Zdenka Procházková: Nic jsem s ním už nenatáčela, ale několikrát jsem ho viděla. Že bychom se byli stýkali, tak to se říct nedá, ale myslím, že můžu říct, že se máme docela rádi.
FDb: Kinofilm jste u nás natočila po 34 rokách, přitom jste někde říkala, že byste si bývala ráda zahrála. Napsala jste pro sebe divadelní hru. Nikdy vás nenapadlo, že byste pro sebe mohla napsat i scénář k filmu?
Zdenka Procházková: Ne. Částečně jsem si asi netroufala. Ale to, že jsem napsala tu divadelní hru, to bylo podle něčeho. Konkrétně podle románu Eleny Poniatowské o Diegu Riverovi a Angelině Beloff. To byl nejdříve monolog a potom dialog. Teď bych to možná ještě mohla hrát, ale moc se mi už nechce, protože mě divadlo trochu znavuje. (úsměv) A tady mě prostě vnitřně oslovila ta veliká láska a říkala jsem si, že dnes je těch detektivek a té krve až moc, a tak jsem si říkala, že by to mohlo mít úspěch.
FDb: Procestovala jste spoustu zemí, v Evropě dokonce úplně všechny. Kde se vám nejvíce líbilo?
Zdenka Procházková: To se nedá říct. Mně se líbilo všude. Všude si říkám, že je to ojedinělé a že je to fajn.
FOTO: lidabaarovafilm.cz
