Obsah filmu Týden v tichém domě
Malá Strana, dům U Dvou slunců. Mladý Václav Bavor předčítá za noci své verše malostranským střechám a netouží po ničem jiném než po dráze spisovatele a novináře. Nastává pondělí, den první. Seznamujeme se se všemi obyvateli domu, jejich problémy, libůstkami a charakterovými vlastnostmi. Strávíme s nimi celý týden. Stejný jako všechny ostatní, a přitom odlišný, plný snů, lásky i nelásky, života i smrti. Na jeho konci se alespoň některé tajné touhy vyplní, jiné vezmou za své…
Jiří Krejčík začínal za války u filmu jako statista a vystřídal různé pomocné profese, než debutoval jako režisér dokumentárních filmů. Po válce krátce působil v...
Jiří Krejčík začínal za války u filmu jako statista a vystřídal různé pomocné profese, než debutoval jako režisér dokumentárních filmů. Po válce krátce působil v Krátkém filmu, v letech 1947-1948 se mu ale podařilo realizovat hned tři hrané snímky - Týden v tichém domě, Ves v pohraničí a Svědomí. Každý z nich svědčil o šíři režisérova talentu, ovšem Týden v tichém domě se usadil v diváckém povědomí nejméně.
Přitom jde v nejlepším slova smyslu o tradiční ateliérový film, který navíc omlazuje zjevná nápaditost a hravost dravého debutanta. Krejčík se v prostoru malostranského domu, jenž opouští zřídkakdy, pohybuje s nebývalou suverenitou, udivuje lehkostí, s jakou se dokáže prosmýknout z místnosti do místnosti, z osudu na osud, perfektně umí dovyprávět mikropříběhy všech důležitých postav. Jeho týden prožitý mezi tolika charaktery má proto naprosto přesný, symetrický tvar, což je při vědomí střídmé metráže malý zázrak. Při sledování snímku má tak divák nutkavý pocit, jako by četl Nerudu, ale podivuhodně mladistvého, s ohromnou dávkou poezie a lehkosti.
Na tom má jistě podíl i kamera Václava Hanuše, který se na sklonku 40. let vypracoval v jednoho z nejlepších kameramanů střední generace. Suverenita, s níž v barrandovských ateliérech vykouzlil všechny soumraky a rozbřesky dopadající do oken „tichého domu", odkazuje k řemeslné dovednosti, o níž se většině současných českých kameramanů ani nezdá. Talentovaný Jiří Šust pak dokázal zkomponovat patřičně dramatickou, či melancholickou hudbu, kterou Krejčík dovedně užívá nejen jako prostou kulisu, ale také jako prostředek pro vygradování jednotlivých sekvencí.
Týden v tichém domě je vzácným příkladem filmové adaptace, jež se pohybuje v intencích původního textu, a přitom jej aktualizuje a činí ho mladším.
Aleš Říman
Letní filmová škola 2011 < Zobrazit méně
zobrazit všechny obsahy (4)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 29.7.2020
Není to nějaký extra film, ale mě se ta atmosféra 19 století líbí, spousta dobrých herců a to se podíváme jenom na jeden týden ze života rodiny Bavorů...
Hodnocení: 4 / 10
Přidáno: 15.3.2019
Postav jak na orloji. Málem jsem si musel napsat seznam. Není to ani komedie, ani drama, ani nic, co by nějak stálo za pozornost. Prostě průměrný film, a to ještě ve slabším průměru.
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 7.6.2012
Film je sice černobílý, ale má i dnes v sobě neuvěřitelné množstvá nerudovské nálady, nečekaně spojené s divákovým pocitem, že se díky panu režiséru Krejčíkovi dostal nějakou záhadnou cestou do 19. století.
Hodnocení: 7 / 10
Přidáno: 28.7.2010
Tímto snímkem na sebe upozornil již více než před šedesáti lety začínající režisér Jiří Krejčík. Dovedl postihnout probíhající ruch v jednom malostranském domě, kde bydlí nejrůznější typy nájemníků, a zobrazil jejich všední starosti, místní malicherné rozbroje, které mezi nimi propukají.
Hodnocení: 9 / 10
Přidáno: 30.4.2008
Příjemné pokoukání
Ze starých filmů, tenhle patří k jedněm z mých nejoblíbenějších. Nepostrádá kouzlo a atmosféru staré Prahy, stejně tak i postav a postaviček žijících pod jednou střechou pražského malostranského domu. Tenhle film si nikdy nenechám ujít a jsou to pro mě příjemně strávené chvilky.
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 28.5.2007
Text upraven 3. 11. 2017
Tyhle filmy zbožňuji. Mají bohaté obsazení a přinášejí vyprávění o reálných lidech, které zde žili. Neruda krásně psal o Malé Straně a vlastně o celé Praze. Jeho povídky byly několikrát převedeny na filmové plátno. A většinou to jsou snímky, ke kterým se diváci rádi vracejí.
Týden v tichém domě se skutečně odehrává během jednoho týdne. Píše se rok okolo poloviny 19. Století. Některé dny je slunečno, v jeden den prší. Film začíná poeticky i smutně. Začíná úmrtím jedné z nájemnic pavlačového domu. V průběhu děje se seznamujeme s celou řádkou postav a postaviček. Z filmu přímo je cítit atmosféra doby. Dva mladíci pracuji na rakouskouherském úřadě, kde panuje přísná hierarchie. Dělají si ze systému i z kolegů legrácky ve formě malůvek a žertovných textů. Ty píší do sešitu, který nezodpovědně ukrývají v pracovním stole.
Nebo je tu pan domácí. Nevíte co si o něm máte myslet. Je přísný, snad i despotický, ale dokáže ukázat i lidskou tvář. Doma to má těžké, a tak zalíbení nachází v ochočeném špačkovi.
Je tu celá řada dam a dívek toužících po vdavkách. A nebo paní Bavorová, majitelka obchodu koloniálního. Ráda sází lotynku. A taky ji jednou ten tip vyjde.
Týden v tichém domě je skutečně kouzelný, poetický a odpočinkový.
10 filmů, které komentovali někteří uživatelé co tento film
