Týden v tichém domě

Postav jak na orloji. Málem jsem si musel napsat   seznam. Není to ani komedie, ani drama, ani nic,   co by nějak stálo za pozornost. Prostě   průměrný film, a to ještě ve slabším   průměru.

Film je sice černobílý, ale má i dnes v sobě   neuvěřitelné množstvá nerudovské nálady,   nečekaně spojené s divákovým pocitem, že se   díky panu režiséru Krejčíkovi dostal nějakou   záhadnou cestou do 19. století.

Tímto snímkem na sebe upozornil již více než   před šedesáti lety začínající režisér   Jiří Krejčík. Dovedl postihnout probíhající   ruch v jednom malostranském domě, kde bydlí   nejrůznější typy nájemníků, a zobrazil   jejich všední starosti, místní malicherné   rozbroje, které mezi nimi propukají.

Příjemné pokoukání
Ze starých filmů, tenhle patří k jedněm z   mých nejoblíbenějších. Nepostrádá kouzlo a   atmosféru staré Prahy, stejně tak i postav a   postaviček žijících pod jednou střechou   pražského malostranského domu. Tenhle film si   nikdy nenechám ujít a jsou to pro mě   příjemně strávené chvilky.

Text upraven 3. 11. 2017

Tyhle filmy   zbožňuji. Mají bohaté obsazení a   přinášejí vyprávění o reálných lidech,   které zde žili. Neruda krásně psal o Malé   Straně a vlastně o celé Praze. Jeho povídky   byly několikrát převedeny na filmové plátno.   A většinou to jsou snímky, ke kterým se   diváci rádi vracejí.
Týden v tichém domě   se skutečně odehrává během jednoho týdne.   Píše se rok okolo poloviny 19. Století.   Některé dny je slunečno, v jeden den prší.   Film začíná poeticky i smutně. Začíná   úmrtím jedné z nájemnic pavlačového domu. V   průběhu děje se seznamujeme s celou řádkou   postav a postaviček. Z filmu přímo je cítit   atmosféra doby. Dva mladíci pracuji na   rakouskouherském úřadě, kde panuje přísná   hierarchie. Dělají si ze systému i z kolegů   legrácky ve formě malůvek a žertovných   textů. Ty píší do sešitu, který   nezodpovědně ukrývají v pracovním stole.  
Nebo je tu pan domácí. Nevíte co si o něm   máte myslet. Je přísný, snad i despotický,   ale dokáže ukázat i lidskou tvář. Doma to má   těžké, a tak zalíbení nachází v ochočeném   špačkovi.
Je tu celá řada dam a dívek   toužících po vdavkách. A nebo paní Bavorová,   majitelka obchodu koloniálního. Ráda sází   lotynku. A taky ji jednou ten tip vyjde.
Týden   v tichém domě je skutečně kouzelný, poetický   a odpočinkový.