Svět filmu – to nejsou jenom herečky, herci, režiséři a producenti. Tvoří ho i lidé, o kterých se tolik nemluví, protože se málokdy objevují před kamerou či na větších akcích. A když už se na nich ukážou, stejně zůstávají ve stínu hereček, herců, režisérů a producentů, protože ti na ně chodí také. Tak třeba Griffin Mill. Jeho práce spočívá v poslouchání námětů, se kterými za ním chodí scenáristé, a má rozhodnout, který je natolik dobrý, aby podle něj vzniknul film. Bohužel většina „pisálků“ bude mít smůlu, protože jejich projektu něco chybí. A klidně se může stát, že se jeden odmítnutý z té takřka nekonečné řady naštve a začne posílat výhružné pohlednice. Ale pozor! Tohle není jenom detektivní příběh!

Filmů, jako je Hráč, vzniká hrozně málo. A ještě méně z toho mála má hlavu a patu a dokáže trefně nastavit zrcadlo filmovému průmyslu. Nebo případně i celému šoubyznysu. Musím zopakovat, že dílo, které pojednává o filmovém světě, se pro mě už tím stává nesmírně atraktivním. A když se takové dílo může navíc pochlubit skvělým scénářem, který ukázkově adaptoval Michael Tolkin ze své vlastní knižní předlohy, a když se takového díla ujme Robert Altman, jeden z nejvýraznějších a snad i nejosobitějších tvůrců, dá se tím spíše předpokládat, že spatříme něco mimořádného.

Tenhle Altmanův satirický pohled na Hollywood, kde je přetvářka na denním pořádku, kde málokdy dostanou příležitost k realizaci opravdu dobré scénáře, a když už se tak stane, ještě není vyhráno, neboť původní umělecky hodnotný záměr se může zcela vytratit, aby uvolnil místo komerčnějším postupům, se rozhodně vyplatí vidět vícekrát, jelikož kromě uvedených skutečností v sobě evidentně skrývá odkazy a myšlenky s hlubším významem, přičemž všechny napoprvé snad ani není možné pochytit. I proto, že se postupně setkáme s poměrně velkým počtem postav.

Tu hlavní, tedy Griffina Milla, ztvárňuje Tim Robbins. V Hollywoodu patří k těm čestnějším, ačkoliv způsob, jakým občas zachází (obchází) se svou přítelkyní Bonnie (Cynthia Stevenson), aby mohl být s June Gudmundsdottirovou (Greta Scacchi), s níž se setkal za relativně neobvyklých okolností, zrovna čestný není. Své chyby se ale jinak snaží napravovat, ovšem ke své škodě naráží na lidi, kteří pro to nemají pochopení, až už jde o toho anonyma s pohlednicemi nebo třeba Malcolma McDowella. Právě – celebrit, které mají v Hráči cameo, tu uvidíme opravdu hodně a to je jedině dobře.

Proč? Protože díky tomu se ta Altmanova hra s diváky stává ještě poutavější a jedinečnější. Hráč je totiž zároveň realistický i surrealistický, cynický i milý, osobní i odtažitý. K tomu ještě – a to se musí zopakovat – brilantně napsaný, natočený a mistrně zrežírovaný. Ano, vysmívá se poměrům, které v „továrně na sny“ panují, ale současně vyzdvihuje sílu filmu jakožto média. A tahle na první pohled spíše nedůvěryhodná kombinace tady prostě funguje! Něco mi v tuto chvíli říká, že bych se o Hráči neměl dále rozepisovat. To nejdůležitější už totiž bylo řečeno a jakékoliv další prozrazování by mohlo degradovat váš divácký zážitek.

Hráč ve své rafinovanosti ještě o něco překonává Cronenbergovy Mapy ke hvězdám, ve své komediálnosti Vincentův svět, a svým vyzněním se docela podobá českému Trháku, který osobně považuju za nadčasový film. Vlastně je s podivem, že Hráč tehdy vydělal téměř 22 milionů dolarů, což je při rozpočtu 8 milionů hodně dobrý výsledek. Počin se už tehdy líbil nejen kritikům, ale i divákům, přestože rozhodně není mainstreamový, byť se tu v menších rolích objevují například Whoopi Goldberg, Bruce Willis či Julia Roberts, kteří byli v době uvedení hodně v kurzu. Ale teď už opravdu dost řečí. Hráč by totiž neměl chybět ve sbírce žádného příznivce kvalitních bijáků. Na DVD je a bude k mání za méně než dvě stovky.

FOTO: cinema.de