Film, jehož režisér se jmenuje David Cronenberg, jak taky jinak. Tenhle filmař patří k velmi uznávaným (provokatérům). Aby ne, když se dá říci, že některé jeho počiny z 80. let se řadí v jistém smyslu k revolučním. Ne všem budou ale po chuti. Osobně jsem od něj viděl před Mapami ke hvězdám čtyři – fascinující i znepokojující Mouchu, pozoruhodné, leč takového názvu nehodné Dějiny násilí, nadhodnocované Východní přísliby, precizní a skvěle zahranou (zvláště od Keiry Knightley) Nebezpečnou metodu. A nyní se pustil do filmu ještě svéráznějšího, který rozhodně není určen pro mainstreamové diváctvo.

Pro lidi mimo Los Angeles budou Weissovi asi hodně podivnou famílií. Ne až tak podivnou jako Fireflyovi, Hamiltonovi, Addamsovi či Collinsovi, ale stejně byste se s nikým z nich určitě nechtěli kamarádit. Nejnormálnější je patrně Christina, matka a manažerka syna Benjieho, který je dětskou hvězdou série „Bad Babysitter“, jejíž první díl vydělal po celém světě přes 700 milionů dolarů a druhý se má právě natáčet. Jenže producenti váhají s jeho obsazením, protože ani ne patnáctiletý Benjie byl od devíti let na drogách. Teď už je ale čistý. Tedy, relativně čistý.

Zatímco Christina (Olivia Williams) je spíše zamlklejší a v naprosté většině jakýchkoliv sporů se podvolí názoru většiny nebo svého manžela, Benjie (vynikající Evan Bird) si jakožto rozmazlená a frackovitá dětská hvězdička dokáže v mnohém prosadit svou. Ale vyhoví mu kupříkladu i s přeobsazením malého chlapce Roye, který má v Benjieho filmu sice jen malou roličku, ale podle představitele hlavní role všechny scény krade pro sebe, za což může i hláška (v přibližném znění): „I’m really looking forward to seeing her Vabina.“ Benjie má navíc podobný „problém“ jako Haley Joel Osment v Šestém smyslu. Jen s tím rozdílem, že s ním nakládá jinak. O poznání jinak.

Otec Stafford zase pomáhá hollywoodským hvězdám. Naslouchá jim a provádí s nimi cvičení, která je mají zbavit negativních vlivů. Stafford (suverénní John Cusack) je mimořádně sebevědomý. Píše i odborné knihy a sem tam se mihne v televizi. Těžko ale říci, jestli sám skutečně věří tomu, co dělá. Možná, že takto zároveň sbírá kompromitující materiály na hollywoodské celebrity, což by se mu jednou třeba mohlo hodit. Nejlépe by jej asi charakterizovala větička, že sice není hlavou nějaké sekty (typu Scientologie), ale klidně by se jí z fleku mohl stát. Jinak kromě syna má také jednu dceru.

Jmenuje se Agatha a je popálená na obličeji, na zádech i na rukou (proto stále nosí rukavice), neboť je pyromanka. V podstatě nějakých sedm let tak strávila na Floridě, kde ji měli naučit, jak … nebýt pyromankou. Nyní přijíždí zpět do L. A., aby napravila pokřivené vztahy s rodinou. Půjde to však velmi složitě, protože tehdy při jedné z opakovaných her na svatbu a manžele svého bratra málem zabila. Ale jen z poloviny to byla její chyba, jelikož … Pozor! Její rodiče, Christina a Stafford, jsou sourozenci! Na jejich obranu se sluší dodat, že o tom dlouhá léta nevěděli. Agatha bude zřejmě v Mapách ke hvězdám postavou, která díky svému charakteru a díky své představitelce Mie Wasikowské (jež si v poslední době vybírá opravdu osobité projekty) bude vzbuzovat největší emoce, především soucit, kterému se jí však příliš nedostane.

Ani od Havany Segrandové, což je velká herecká hvězda, která Agathu na doporučení Carrie Fisher (ano, samotné princezny Leiy, která tu má cameo) přijme jako svou asistentku. Havana (opravdu skvělá Julianne Moore, která za tuto roli právem získala ocenění v Cannes) má však současně pocit, že stále zůstává ve stínu své matky (Sarah Gadon), která shodou okolností zahynula při požáru a která svou dceru (možná) zneužívala. Právě proto usiluje o natočení remaku filmu z 60. let s názvem Ukradené vody, který její matku proslavil. A co teprve až se dozví, že místo ní roli dostala jistá Azita Wachter? A co teprve až se ty dvě potkají na nákupech?

A co teprve až se setká s řidičem limuzíny Jeromem Fontanou, který si začne románek s Agathou. Vypadá to, že Jerome je jediný, kdo má všechno na háku. Jenom prorazit jako herec a/nebo scenárista se mu zatím nedaří. Roličky v show typu Blue Matrix (ve stylu seriálu Battlestar Galactica) rozhodně nejsou tím, co by si představoval. Ale jeden ambiciózní scénář zrovna začíná psát. Jeroma hraje Robert „Edward“ Pattinson, který už s Davidem Cronenbergem spolupracoval na filmu Cosmopolis. Tato postava je do značné míry inspirována scenáristou Map ke hvězdám Brucem Wagnerem. A i když si vlastně drží od všech odstup, ve finále to bude právě ona, kdo (po)řádně zamíchá kartami.

Žádné překvapivé rozuzlení á la Nabít a zabít či právě Šestý smysl v tom ale nehledejte. Protože tohle jsou Mapy ke hvězdám! A těm přece jde o něco jiného. O co? Na to si asi každý po zhlédnutí tohoto skvělého filmu odpoví sám, ačkoliv Cronenberg přetlumočil některé Wagnerovy myšlenky poměrně zřetelně. Přesto zůstává prostor pro vlastní interpretaci. A to pochází sám režisér z Kanady a nikoliv z L. A. Ostatně Mapy ke hvězdám jsou jeho prvním projektem natočeným taky v USA a konkrétně v tomto městě. Ve městě také velmi kosmopolitním, přitahujícím filmaře i filmové nadšence z celého světa. Není snadné si tu vybojovat své místo na Slunci, ale evidentně existuje několik způsobů, jak toho docílit.

Mapy ke hvězdám jsou filmem originálním, nekompromisním, cynickým, satirickým, také skvěle zahraným, brilantně zrežírovaným, místy vtipným a sem tam až šokujícím! Kvůli této své formě, byť se v něm objevuje dost známých tváří (a o dalších jako například Ryan Gosling, Juliette Lewis či Paul Thomas Anderson se tu mluví – někdy s úctou a někdy spíše bez ní), však zároveň odsouzeným k celkově patrně nižším tržbám. Když už byla řeč o interpretaci, samozřejmě existuje více děl, které útočí na poměry v současném Hollywoodu. Některé tak dokonce činí lépe, ale zřejmě o žádném nelze říci, že by prakticky každá z postav mohla být ztělesněním nějaké nedobré, avšak pro „továrnu na sny“ typické vlastnosti. Takže ještě jednou: Moucha? Fascinující i znepokojující. Dějiny násilí? Pozoruhodné, leč takového názvu nehodné. Východní přísliby? Nadhodnocené. Nebezpečná metoda? Precizní a skvěle zahraná. Mapy ke hvězdám? Pokud jenom a pouze jedním slovem, tak unikátní. A to natolik, že už se těším, až je uvidím podruhé. A potřetí. A počtvrté, a popáté, a pošesté … 

FOTO: CinemArt