Byla jednou jedna zlá královna Ravenna, která chtěla být ze všech nejkrásnější a snad i nejmocnější, kvůli čemuž neváhala zabíjet. Její sestra Freya byla jiná. Avšak poté, co bylo v kolébce zavražděno její dítě, se docela změnila. Objevila v sobě skryté vlohy spočívající v tom, že dokáže ovládat a vytvářet led. Taková Ledová královna. Proto vyrazila na sever, kde naverbovala malé děti, aby se staly jejími lovci. Mezi všemi vynikali Eric a Sara, kteří se do sebe zamilovali. Jenže láska byla, je a bude Freyou přísně zakázána! Po sedmi rokách ale události naberou nečekaný směr …

Mezitím už byla Ravenna poražena. A to způsobem, jaký jsme viděli ve Sněhurce a lovci. To znamená, že Lovec: Zimní válka jest zároveň prequel, sidequel a sequel. Poměrně zajímavý koncept. Jenomže pak už nabízí jen nemnoho dalších zajímavých věcí. Neobvyklých fantasy prvků se tu objevuje naprosté minimum. Vytváření iluzí po postavení ledové stěny (jejím prostřednictvím) je nejlepší z nich. Jakási „skrytá funkce zrcadla“ taky není marná. A zbytek? To už jsme v podstatě všechno viděli jinde. I tak se ovšem daří vcelku bezpečně udržet diváckou pozornost.

Jenže pak se vynoří trpaslíci a od scény odcizení zrcadla to začne skřípat. Na jednu stranu je fajn, že alespoň přibyla nějaká ta legrace, protože ten první díl se bral až příliš vážně, ale na tu druhou se paradoxně začne po té serióznosti docela stýskat!?! Lovec: Zimní válka je tedy tak trochu „schýzoidní“. Sněhurka a lovec zase nevěděla, čím chce být. Ono se vlastně až chce napsat, že by bylo skvělé sledovat pouze zamilované Chrise Hemswortha a Jessiku Chastain. A i když jsou oba bojovníci, klidně by se to mohlo obejít bez akčních scén a po vyhostění by si mohli společně v relativním klidu hospodařit kupříkladu v nějaké chaloupce v lese. Třeba ve trojce (myšleno v případné třetí části, šmarja).

Taková pěkná romance by to byla. Nicméně místo toho dojde i na tu akci, která není kdovíjaká, a po návratu Charlize Theron směřuje Lovec: Zimní válka kvalitativně vyloženě k tomu průměru. Bylo by hezké, kdyby se bývalo podařilo příběh něčím oživit. Například velkou nazlobenou obludou ve stylu Kyklopa nebo Yetiho nebo Trolla nebo Hulka (když už je tu Thor …). Sovička nepatrně á la původní Souboj titánů či schopnosti jedné z postav nikoliv nepodobné těm, kterými se pyšnil T-1000, a skřeti skoro jako z Pána prstenů, to je prostě na skoro dvouhodinovou stopáž filmu, který měl vzhledem k poměrně vysokému rozpočtu a parádnímu hereckému obsazení nepochybně hodně neskromné ambice, docela málo.

Jak jsem tak Lovce: Zimní válku sledoval, přivedla mě k něčemu, čeho jsem si předtím nějak nevšimnul. A sice, že Chris Hemsworth vlastně není zase až tolik dobrý herec, ale má obrovské charisma, což se v současném Hollywoodu cení mnohem více. Samozřejmě, jakožto Thor pokaždé exceluje, ale v případě jiných rolí … Emily Blunt (Freya) je rozhodně všestrannější a to samé platí i o Jessice Chastain, jejíž Sara tomuto bijáku hodně pomáhá. A myslím, že promluvím za nás za všechny, když napíšu, že tyhle tři nejznámější herečky mohly měly klidně mít odvážnější kostýmy.

Lovec: Zimní válka je do určité míry hranou verzí Ledového království, což je něco, co jsem si přál už tehdy v recenzi. Jenže tady jde spíše o krizové/nouzové řešení, jelikož scenáristé prostě zjevně nepřišli na nic originálnějšího, a tak si vypomohli nápadem, který výborně fungoval ve zmíněném oscarovém animáku. Sněhurka a lovec se mohla navíc pyšnit úžasným vizuálem, což tenhle sequel/sidequel/sequel nemůže. Takhle, samotné vizuální efekty jsou v Lovci: Zimní válce pochopitelně fajn, ale například ve Zlobě – Královně černé magie (od podobného tvůrčího týmu) byly ještě fajnovější.

FOTO: CinemArt