Slečna vyrazí se svým spolužákem na místo, kde jí domluvil fajn brigádu. Celá situace se ale nepříjemně zvrtne a pro nikoho nedopadne zrovna ideálně. Dívka to ovšem bohužel odnese ze všech nejvíc, a tak přichází na scénu její otec, který to v žádném případě nenechá jen tak. Najme dva zkorumpované policisty, aby mu předhodili do lesa viníky a mohl se pomstít. Dokáže se ale slušný člověk zachovat jako chladnokrevný zabiják? Zvláště když se ke všemu náhodou přimotá dobrosrdečný lesník?
 

Tak předně, v tomto thrilleru se vůbec nic nikam nezadírá. Navíc se ani nejedná o thriller, ale o drama. Napětí se tu objevuje jen na třech místech – v lesní chatě, během pronásledování v lomu, a v samotném finále, přičemž to ale ani v jednom z těchto případů nevypadá, že bylo vědomě budované. Jinak totiž většinu času stále někdo někam chodí, běží, jede … A pak zase jede, běží, jde … Zkrátka na to, aby příběh „diváka na začátku přibil k sedačce a nepustil ho až do konce titulků“ (režisérova slova) obsahuje až příliš mnoho neakčních momentů.

S minimem vypjatějších momentů z části souvisí i scénosled. Film začíná scénou, kde hlavní hrdina prodává byt za čtyři miliony. Později se sice dozvíme, proč dva slevil, přestože má cenu šesti, ale pro příběh (protože chce být napínavý) a tím i pro diváky (kteří díky způsobu propagace budou očekávat temný thriller) by bylo mnohem lepší začít scénou, ve které najde lesník Mazura (Kaiser) Pochmana (Vetchý) ležet na mýtině (viz výborný trailer). A pak hned střihově přeskočit na teenagery.

I druhou část věty z úvodu, tedy ono „Vetchý versus Kaiser“ je třeba brát s obrovskou rezervou. Bohužel tomu není tak, že by jeden chtěl za každou cenu dopadnout toho druhého, tak jako Al Pacino Roberta De Nira v Nelítostném souboji nebo inspektor Javert Jeana Valjeana v Bídnících. Slavní čeští herci nejsou ve Vendetě ani rivalové, kteří by chtěli vyautovat jeden druhého, tak jako například Christian Bale a Hugh Jackman v Dokonalém triku či Antonio Banderas a Sylvester Stallone v Nájemných vrazích. V takovýchto případech by Vendata zřejmě byla jedním z nejlepších českých filmů, protože by nabídla prostor k hereckým koncertům představitelů hlavních rolí.

Jenže věc se má tak, že Oldřich Kaiser je jen obyčejný lesník, který se od ostatních lesníků liší jen tím, že kulhá. A pokud si myslíte, že v závěrečné třetině filmu (Kaiser se objevuje přibližně až po hodině) jeho handicap nějakým zásadním, dramatickým způsobem cokoli ovlivní, tak neovlivní. V podstatě se snaží vyhnout se střetu s Pochmanem, než aby s ním měl konflikt poté, co zjistí, co (ne)udělal. Pravda, nakonec přeci jen dojde ke strkanici mezi oběma hereckými osobnostmi, ale vyprávět si o ní na rozdíl od souboje Li vs. Lundgren či Diesel vs. Dwayne “The Rock“ Johnson určitě nikdy s žádným filmovým nadšencem nebudete, neboť si ji patrně vůbec nevybaví. A to i kdyby šlo o experta na český film.

Režisér Miroslav Ondruš chtěl zobrazit veškeré násilí jinak než je dnes běžné. To ovšem znamená, že režíruje trochu jako náhodný kolemjdoucí, který všechny události z povzdálí sleduje a jakmile začne jít do tuhého, bere nohy na ramena a peláší pryč. Na dnešní dobu velmi neobvyklý, a vlastně i inovativní přístup. Jenže díky tomu, že pak vidíme zatmívačku místo toho, co přesně se komu stalo, nemůžeme s Pochmanem nijak soucítit, ale díky výkonu Ondřeje Vetchého nemůžeme tuto postavu ani zatratit. Teprve až ve zmíněné lesní chatě, kdy pouští viníkům záznam z výslechu, který získal od těch úplatných policistů, zjistíme, co se skutečně stalo. A právě tato scéna je tou vůbec nejemotivnější z celého filmu. Z filmu, který mohl být absolutní peckou letošního podzimu.

Na to, že jde o debut, který stál navíc jen něco málo přes 10 milionů korun, má Vendeta hodně slušné obsazení. Ondřej Vetchý podává v hlavní roli opět vynikající výkon, na kterém stojí celý film. Ten opravdu potřeboval do hlavní role nějakého herce se zkušenostmi na rozdávání, protože jinak by bylo asi hodně obtížně udržet (a to hned v několika pasážích) pozornost diváků, neboť se jedná spíše o artovější počin, kde si řadu věcí budete muset sami domýšlet a dost možná ne na všechno přijdete.

Oldřich Kaiser dostal, jak už bylo řečeno, poměrně nevděčnou roli nepříliš chytrého, ale obětavého lesníka. Nicméně se dá říci, že je v podstatě pouhým tahákem na tento film. Vidět Marka Taclíka v dramatické roli vyznělo nepatrně legračně, protože někteří máme tohoto herce pevně spjatého s  komickou figurkou v jeho prvním velkém filmu Jedna ruka netleská. I proto, že některé hlášky, které v této rozpustilé komedii pronáší, už téměř zlidověly.

Druhý zkorumpovaný policajt, Igor Chmela, kterého v současnosti můžeme vidět v kinech také jako lídra dramatu Rodina je základ státu, má sice ve Vendetě mnohem méně prostoru, ale přesto na sebe vždy strhává pozornost. A to i ve scénách s Ondřejem Vetchým. Postava, kterou ztvárňuje, je totiž neskutečné hovado, nebo chcete-li neskutečná svině. Pokud vám použité výrazy třeba vadí, tak musím upozornit, že slova jako záporák, zlosyn či padouch by byla v tomto případě opravdu hodně, hodně mírná. I díky tomu, jak vypadá, působí velmi přesvědčivě. Jeho manipulaci s vystrašenými viníky nejde označit jinak než za naprosto odpornou. Chmela tu rozhodně vytvořil jednu z nejzápornějších postav českého filmu. Jako předobraz možná režisérovi/scenáristovi posloužila nějaká skutečná osoba. Protože, jakkoliv je to nepochopitelné, bohužel i takoví lidé existují. Co se mladých herců týče, tak především Ondřej Havel a Lucie Šteflová ukazují, že talent nepochybně mají.

Vendeta není úplně odsouzeníhodný film. Režisér se do ní evidentně pustil s velkou dávkou entuziasmu, ale o tom, že by mohl být dobrým scenáristou, svou prvotinou příliš nepřesvědčil. Zvolit si za svůj debut thriller, tedy žánr, který u nás rozhodně nemá tradici, bylo sice odvážné, ale to je asi tak vše. Kdyby byla Vendeta studentským filmem (několik scén by se klidně dalo vystřihnout, některé mohly být kratší, a jako finále by klidně mohla posloužit zmíněná scéna, ve které se přehrává záznam), jednalo by se o jeden z nejlepších, ba možná přímo o vůbec nejlepší takový počin. Ale jako plnohodnotný film toho divákům nabízí méně než by bylo záhodno.