Tenhle pán patří k těm, jejichž každý další počin je v Hollywoodu velmi očekávaný. A jistě by to platilo, i kdyby natáčel každoročně. Zaujal už svou prvotinou Zloděj, ve které sebou James Caan rozhodně nenechal manipulovat. Dále pokračoval vizuálně fascinující Pevností, znepokojujícím Lovcem lidí, oceněným Posledním Mohykánem, zmíněným soubojem De Niro vs. Al Pacino, pak působivým Insiderem a životopisným Alim. Následně udělal z Toma Cruise zabijáka v Collateralu, z Jamieho Foxxe a Colina Farrella detektivy z Miami Vice a z Johnnyho Deppa se v jeho Veřejných nepřátelích stal bankovní lupič John Dillinger. Proč všechny filmy tohoto tvůrce vypisuju? Inu, pokud jste alespoň některý z nich viděli, tak vám zřejmě bude víceméně jasné, že současné „kyberthrillery“ asi nebudou Mannovou parketou.

V Hackerovi začínáme několikaminutovou němou etudou, ve které v podstatě jen putují data. Kam? Do čínské jaderné elektrárny, aby ji vyřadili z provozu. Proč? To bude muset někdo zjistit. Kdo? Přece čínský vyšetřovatel Chen Dawai (Leehom Wang), jeho čínská ségra Chen Lien (Wei Tang), americký policajt Jessup (Holt McCallany), (afro)americká agentka Carol Barrettová (Viola Davis), a také bude třeba vytáhnout někoha z vězení. Koho? No, když chtěla Clarice Starlingová v Mlčení jehňátek chytit ďábelského Buffalo Billa, nechala si poradit od ďábelského Hannibala Lectera. Když později pátral Carl Hanratty v Chyť mě, když to dokážeš po padělateli šeků, pomáhal mu Frank William Abagnale, padělatel šeků. Čili když chcete dopadnout hackera, měli byste využít služeb … hackera. Musíte mu ovšem slíbit, že když bude poslušný, zrušíte mu trest. 

Toho hraje Chris Hemsworth (aka Thor), který nejenže si rozumí s „computerem“ a zná všemožné užitečné kódy, díky čemuž kupříkladu dokáže poslat všem spoluvězňům na účet 900 dolarů, ale – a teď pozor – také střílí jako Stallone a pere se jak Van Damme! Tedy skoro, protože snad netřeba vysvětlovat, že nikdo přece nestřílí tak precizně jako Stallone a nikdo se nepere tak stylově jako Van Damme. Navíc mu scenáristé přisoudili romantický vztah s Chen Lien, který je asi tím úplně nejposlednějším, co jsme v Hackerovi potřebovali. Ačkoliv že bychom kvůli tomu byli ochuzeni o nějakou akci, to rozhodně ne.

Pro Hackera je totiž ono vypisování kódů na počítači víceméně pouze zástěrkou k akčním scénám a cestování různě po světě. Ono natočit dvouhodinový biják, odehrávající se převážně v jedné místnosti u jednoho stolu … to by asi prošlo jenom Andymu Warholovi. Michael Mann ke všemu požadoval autenticitu, tudíž některé pojmy budou běžnému divákovi naprosto cizí, což je sice svým způsobem cool, protože pak máte pocit, že alespoň postavy opravdu vědí, o čem se baví, ale stejně to má jednu podstatnou vadu – když divák nechápe, nemůže se naplno ponořit do příběhu. Když ovšem dojde na ty akční scény, režisér pořád umí. Takovou ryzí syrovost při přestřelkách dokáže navodit málokdo (Olivier Megatron Megaton tedy rozhodně né!).

Hacker nás navíc pozve do USA, do Číny (je to výhodné natáčení), Malajsie a Indonésie. Po celou dobu se však nestane nic mimořádného nebo vyloženě poutavého. Tedy kromě těch přestřelek (ačkoliv při jedné se zkušení agenti chovají stupidněji, než začínající pochůzkáři), pozastaveníčka v korejské restauraci, jednoho oblbnutí autorit a malajského odhalení záporákova záměru. Na film, jehož stopáž přesahuje dvě hodiny je to ale počertech málo. Závěrečné zúčtování do výčtu rozhodně zařadit nelze, protože když někdo nápadně běhá s kvérem a nožem mezi hromadou lidí a ti na to vůbec, ale vůbec nijak nereagují, není to napínavé, nýbrž (mírně řečeno) extrémně nepravděpodobné. Prostě věhlasný Michael Mann tentokrát zvolil téma a přístup, kterým se asi býval měl ve svém vlastním zájmu vyvarovat. 

FOTO: CinemArt