Někteří lidé, jako třeba John Moon, klidně neváhají bydlet v poměrně extrémních podmínkách. Na místě, kde málokdy svítí Slunce, kde není snadné sehnat a udržet si práci, a kde musíte být zhruba stejně podivínští a bezcitní jako většina ostatních obyvatel, abyste příliš nevyčnívali. John tu určitě patří k těm inteligentnějším, ale v poslední době neměl zrovna kliku. Přišel o rodinnou farmu, kde vyrůstal, vykopli jej z práce, a prakticky hned poté od něj utekla manželka Jess a s sebou vzala i malého synka Nolana. Zůstala však ve městě (nikoliv nepodobném tomu, kde před dvaatřiceti lety pobýval John Rambo), takže John bude chtít udělat, i s pomocí místního nejlevnějšího advokáta, všechno pro to, aby se s ním nerozvedla.

Situace se ale zkomplikuje, když si takhle jednou vyrazí do lesa na lov a místo srnky zastřelí omylem ženu. No, zastřelil ji doopravdy on? Tenhle de facto nejdůležitější moment celého filmu je poměrně zvláštně natočený. Nebyla náhodou záhadná neznámá už předtím zraněná a on ji jenom nedorazil? Nebo trefil ji vůbec? Z jeho počáteční reakce, kdy rozhodně nijak nepanikaří, se dá usuzovat, že si patrně myslel to samé. Nicméně další překvápko následuje poté, co na místě jejího útočiště, kde se evidentně musela před někým nebo něčím skrývat, najde kufřík plný peněz. Nejsou sice jeho a možná bude mít později výčitky, ale tuší, že když je vezme, třeba se k němu Jess a Nolan nastěhují zpátky na tu jeho osamocenou usedlost.

Jenže co když ty prachy nepatřily té ženě, nýbrž někomu, kdo se po nich teď shání a nepoleví, dokud je nedostane? Samozřejmě, že tato varianta je správně. Zápletka tedy rozhodně není vyloženě originální – podobný koncept jsme mohli vidět už vícekrát, přičemž nemusí pokaždé jít jenom o peníze. Záleží ovšem na tom, jak se celá věc podá. V případě thrilleru … no, možná spíše „jen“ dramatu Jednou ranou tak, že vcelku poutavě, ačkoliv některé záběry, jako když John řídí svoje auto nebo chodí po lese, by klidně mohly být kratší. Nestane se během nich totiž nic důležitého z hlediska posouvání příběhu. Spíše jenom podtrhávají a někdy taky rozmělňují už navozenou atmosféru, což je v některých okamžicích škoda, protože zrychlení tempa by přineslo více napětí.

Toho se dočkáme asi jen ve třech momentech – když John přistihne u svého syna chůvu Carlu, kterak souloží s divným, pokérovaným týpkem, když je nucen schovat se v hotelovém pokoji do skříně, a když se chystá vše dořešit právě onou jednou ranou, přičemž právě tato scéna je ze všech nejnapínavější. I proto, že nám jinak v podstatě hned musí být naprosto jasné, kdo konkrétně (nebo kdo všechno) si určitě bude dělat na ty peníze zálusk. Na druhou stranu, John si to taky dokáže záhy vydedukovat. Jediná osoba, u které dlouho není zřejmé, o co jí vlastně jde, je sousedovic chytrá dcera Abbie, která se i doma zdráhá dát svou chytrost najevo (je to skutečně jen proto, aby nevyčnívala?). Navíc, vždycky když se odněkud tak znenadání vynoří na koni, to vypadá, že se něco semele.

Hercům se v podstatě taky nedá, co vytknout. V případě Sama Rockwella bych jeho představení coby Johna Moona ve filmu Jednou ranou dokonce označil za jeho úplně nejlepší v kariéře! Lepší, než ve sci-fi Moon (je opravdu zajímavé, že tu má zrovna takové příjmení). Že mu na tomto projektu opravdu záleželo, dokazuje skutečnost, že se na něm podílel taky jako výkonný producent. Známých herců a hereček tu ovšem najdeme více – Jason Isaacs, Jeffrey Wright, Kelly Reilly, Amy Sloan a William H. Macy, jehož postava je ovšem jaksi přebytečná. Naopak bychom si určitě mohli zapamatovat jméno Ophelia Lovibond, která ztvárňuje právě Abbie.

Jednou ranou je film z jednoho zapadákova, ve kterém toho najdeme dost zajímavého. Tedy, jak v tom filmu, tak v tom zapadákově. Klidně by se taky dalo napsat, že takhle nějak měla vypadat česká Vendeta! Jenom tady dost zamrzí, že Sam Rockwell proti sobě tentokrát prostě fakt nemá žádného silného nebo sobě rovného protihráče. Proto je závěr spíše takovým nedůstojným završením celého příběhu. Ten by, pravda, už předtím potřeboval místy lépe napsané dialogy, přičemž v jednom případě jsme rozhodně měli vidět to, o čem je řeč, zároveň v rámci retrospektivy. Určitě by to bylo přínosnější, než ty nostalgické flashbacky u vody. Ale třeba se ještě něco z toho odůvodní v komentáři Sama Rockwella a režiséra Davida M. Rosenthala, který je na DVD k dispozici jako bonus. O jednom vás však tento film určitě přesvědčí i bez jakéhokoliv dalšího dovysvětlování. A sice, že krást se opravdu nemá.
 
FOTO: cinema.de