To vám takhle jednou letěli Cypher Raige a jeho syn Kitai s několika členy posákdy vesmírnou lodí okolo Země, ze které se ovšem lidstvo už zhruba před tisícem let odstěhovalo na planetu Nova Prime. Tak, Země byla lidmi vybydlena, stala se neobyvatelnou, ale zvířata tu pořád zůstávají. Jenže, právě tady je třeba nouzově přistát a způsob, jakým se tak stane, si pilot rozhodně za rámeček nedá. Loď se rozpadne na dvě části, které se nacházejí 100 km od sebe. Cypher, ostřílený „ranger“, má po pádu zlomené obě nohy, takže musí poslat svého nezkušeného syna k té druhé části pro signalizér, který jest klíčem k přivolání záchranného modulu. Dobrá zpráva je, že díky moderním technologiím (oblek) bude moci otec syna po celou dobu z útrob ztroskotané lodi sledovat. Nedobrá zpráva pak spočívá v tom, že se u signalizéru bude s největší pravděpodobnsotí potulovat nebezpečná vesmírná potvora jménem Ursa. Ne, není to tahle Ursa.

Primírní cíl „mise“ Po zániku Země: pokusit se udělat z Jadena (kdyby se jeho mamka jmenovala třeba Anna, to by se pak on jmenoval Annan?) Smithe velkou hvězdu a nastartovat jeho budoucí velkolepou kariéru, kterou se může pyšnit jeho otec Will, nejen podle mého skutečný pan Herec. Společně si zahráli už v příjemném dramatu Štěstí na dosah, kde Jaden naznačil, že by mohl po otci podědit herecký talent. O čtyři roky později se objevil v remaku klasiky s názvem Karate Kid, který mě osobně velmi irituje, protože fakt nemusím „Kašpara“ Jackieho Chana, ale hlavně je to kvůli tomu, že jsem skalním příznivcem té původní trilogie (ano, včetně třetího dílu). Mezitím se Jaden dostal do věku, kdy už by pomalu mohl začít hrát ve filmech jako Chlapci ze sousedství, Kult hákového kříže nebo Nejlepší z Brooklynu. Možná i proto v Po zániku Země zrovna dvakrát nepřesvědčil.

Děj tohoto počinu se měl původně odehrávat v aljašské divočině, ale později bylo rozhodnuto o jeho přesunu k žánru sci-fi. Takže se mohla přizvat ke spolupráci ještě mamka Jada Pinkett Smith a strejda Caleeb Pinkett a mohlo se začít natáčet. Tedy, nejprve musel Gary Whitta (Kniha přežití) napsat scénář … spolu s M. Night Shyamalanem, který film také režíroval. Málokterý tvůrce se může „pochlubit“ takovýmto postupným poklesem kvality svých děl. Na druhou stranu, málokterý tvůrce na sebe strhl takovou obrovskou pozornost už svým druhým počinem. Svým způsobem se dalo čekat, že laťku nastavenou Šestým smyslem bude velmi obtížné překonat. V mých očích ji ale Vyvoleným, a možná i Znamením a Vesnicí, minimálně vyrovnal.

V letech největší slávy opravdu dokázal přivést všechny herce a herečky, které obsadil, ke špičkovým výkonům. U některých patrně k vůbec nejlepším, jaké kdy podali. S tím souvisí skutečnost, že dokázal vymyslet velmi propracované postavy. Dokázal vytvořit fantastickou atmosféru. Dokázal docílit toho, že i v obyčejném statickém záběru bylo napětí husté tak, že by se dalo krájet. Jenže od Ženy ve vodě (včetně) jako by nedokázal zvolit pro sebe maximálně vyhovující téma, jako by od té doby tak trochu tápal. Možná i proto přijal Smithovu nabídku režírovat Po zániku Země, přičemž byl vybrán kvůli právě vyjmenovaným aspektům.

Ačkoliv tady bych si tipoval, že si byl od začátku dost dobře vědom, že Smithův námět není „kdovíjaký“. A navíc svůj um (pouze v jednom jediném záběru na řece připomene své největší režisérské přednosti, čímž zároveň nechá vzpomenout na své nejuznávanější dílo) musel podřídit mottu celého filmu, které by klidně mohlo znít: „Jaden až na prvním místě“. (Takže si tu tentokrát sám ani cameo nestřihnul.) Navíc s rodinou Smithových/Pinkettových za zády … Ne, Po zániku Země není povedený film, ale strefovat se kvůli tomu do jeho režiséra by, na rozdíl od Stalo se či Posledního vládce větru, nebylo v tomto případě úplně fér. Obecně vzato ovšem stejně znovu platí, že velké očekávání následuje ještě větší rozčarování.

Sice je sympatické, že některé věci se řeší poněkud oldschoolověji, ale nějaký překvapivý tah v průběhu celého filmu od Shyamalana opravdu nečekejte. Hlavní hrdina nejprve dělá přesně pravý opak toho, co mu jeho uznávaný otec-velitel radí. Poté se mu v afektu vzepře, následně se mu se štěstím podaří uniknout obřímu ptákovi (možná je to Noh, možná kondor, možná úplně jiný), který ještě sehraje důležitou roli (vzpomeňte kupříkladu na šavlozubého tygra z 10 000 př. n. l., což je ovšem biják zábavný). Dále s odřenýma ušima zvládne souboj s dravými šelmami ... a to nás má přesvědčit, že se stal nebojsou?!?

Po zániku Země je film, o kterém jedna moje kolegyně prohlásila: „To si ti tvůrci myslí, že ten divák je úplně hloupej?“. Na tom rozhodně něco bude, ale sám bych k tomuto dílu až tak přísný nebyl. Je totiž dost dobře možné, že děti okolo deseti let z něj budou nadšení. Tím samozřejmě nechci říct, že by byly hloupé, to rozhodně ne. Chci tím říct, že jsou tolerantnější a že hlavní hrdina, jehož představiteli bylo v době natáčení něco pod patnáct, by pro ně mohl skutečně být hrdinou. Dospělí budou spíše obdivovat ty nádherné lokace. Aby film lépe fungoval i pro ně, resp. pro nás, muselo by to být přesně naopak: syn by zůstal v lodi a otec by šel na výpravu za signalizérem. Klidně by mohla zůstat stejná přístupnost.