Proslulý režisér Alfred Hitchcock právě uvedl do kin svůj film Na sever severozápadní linkou a je si vědom toho, že bude velmi obtížné jej překonat. Tu se dozví o knize s názvem Psycho, jejíž autor Robert Bloch se inspiroval skutečnými (zlo)činy Eda Geina. Kniha se Hitchcockovi velmi líbí, a když se rozhodne, že podle ní natočí své další dílo, nařídí skoupit všechny výtisky v Los Angeles, aby lidé neznali dopředu rozuzlení. Studiu se však jeho nápad příliš nezamlouvá a nechce film financovat. Když se dohodnou na kompromisu, je najat scenárista Joseph Stefano, jehož práci pochopitelně ještě upraví Alfredova žena Alma, nedílná součást tvůrčího procesu. A protože souhlasí i všichni herci a herečky, které si vybral, tj. především Anthony Perkins, Janet Leigh a Vera Miles, mohou se kamery rozeběnout. Jenže to v případě takto odvážného díla ještě neznamená, že máte vyhráno ….

Tento film vznikl podle knihy Alfred Hitchcock and the Making of Psycho, ale to bohužel neznamená, že by se jednalo o nějaký film o filmu. Ukazuje sice některé skutečné události, ale zároveň si vymýšlí. Což je škoda, protože nahlédnout do zákulisí natáčení jednoho z nejslavnějších hororů by bylo nepochybně nesmírně zajímavé pro všechny příznivce filmu. Jenže tvůrce začne postupem času čím dál více zajímat vztah Alfreda a Almy ne v profesní, ale v osobní rovině. Ona se začne scházet se scenáristou Whitfieldem Cookem, který má pronajatý domek na pláži a chce, aby mu pomohla psát scénář na film „Taxi do Dubrovníku“. Od této spolupráce si však on (a později možná i ona) slibuje zřejmě mnohem více. A Hitchcock? Ten se to dozví a začne žárlit. Samotné natáčení jde tedy stranou, a proto je první polovina filmu mnohem lepší a zábavnější (klidně na 8 hvězdiček) než ta druhá (celkové hodnocení viz níže).

Přitom celá tato dějová linie je podle všeho pouhým výmyslem, kterým se tvůrci patrně snažili udělat film divácky atraktivnější, ale on je kvůli tomu spíše tuctovější, lacinější. Ačkoliv divačkám bude asi tento přístup vyhovovat. Před nedávnem jsem četl vynikající biografii Alfreda Hitchcocka a v ní se praví, že svou ženu velmi miloval a ona milovala jeho. Jak se říká, v podstatě bez sebe nedali „ani ránu“. Ta skutečná fakta jsou opravdu daleko zajímavější, ať už se jedná o natáčení Psycha (slavná sprchová scéna se ale takto fakt nenatáčela) nebo o zobrazení Hitchcockovi osobnosti. Například, že si nechával říkat pouze Hitch. Jistě víte nebo si dohledáte, co v angličtině znamená „cock“. Ani není divu, že se tento vtípek nepodařilo vměstnat do českých titulků. A také je zmíněn jeho smysl pro (suchý) humor. K jeho nejoblíbenějším vtipům patřil např. tento: „Odsouzence vedou na šibenici a když ji uvidí, tak se lekne a zeptá se: ‚Co je to? Je ta věc bezpečná?‘“. Přímo toto sice ve filmu nezazní, ale uslyšíme a uvidíme tam další jeho svérázné legrácky.

Film mi postupem času začal připomínat Můj týden s Marilyn, ve kterém jsme sledovali slavnou herečku při natáčení projektu Princ a tanečnice. Tam ale bylo už podle názvu jasné, že se bude soustředit na něco jiného, což hlásaly i propagační materiály. Hitchcock se mu podobá i z toho pohledu, že není zrovna precizně zrežírovaný. A vlastně ani napsaný. Alfredovi se totiž kupříkladu od oznámení, že bude režírovat Psycho, zjevuje pachatel Ed Gein, podobně jako Zahnovi (Tom Hanks) se v Atlasu mraků zjevuje Starej Geogrie (Hugo Weaving) či Earlu Brooksovi (Kevin Costner) v Mr. Brooksovi „jakýsi“ Marshall (William Hurt). Hitchovi taky říká to, co rozhodně nechce slyšet. Je snad Mistr napětí z natáčení svých filmů přetažený? Je zabijákem natolik fascinován? Nebo si ukrojil Psychem příliš velké sousto? Ať je to tak nebo tak, ve filmu, který má mít blíže ke komedii než k dramatu, tyto scény nefungují.

Ten jediný Oscar, na který je Hitchcock nominovaný, se týká kategorie Nejlepší masky. Oprávněně, neboť Anthony Hopkins se skutečně proměnil v Alfreda Hitchcocka. Už od úvodního záběru, který evokuje jeho televizní seriál Alfred Hitchcock presents. Na závěr pak opět mluví k divákům, mj. o inspiraci na svůj další počin, která se jistě brzy objeví (a objeví). A jeden záběr se nachází ještě za závěrečnými titulky. To ovšem znovu nedává tak docela smysl, takže Hitchcocka je třeba brát spíše jako pěkně zahranou (kromě Hopkinse byli skvěle vybráni James D’Arcy jako Anthony Perkins a velmi se mi líbila Jessica Biel jako Vera Miles) oddychovku.

Hitchcock je film, který měl větší ambice. Možná je škoda, že ten druhý s názvem The Girl, o kterém jsme též psali už v tomto článku, je pouze televizní prací, protože by to jistě bylo velmi zajímavé srovnání. Sám Hitchcockovy thrillery zrovna nemusím, ale netvrdím, že nemají své kvality. Zřejmě jedinou výjimkou bude Na sever severozápadní linkou, ve kterém nechybí opravdové napětí, pozoruhodné lokace a výborné herecké výkony. Tenhle film by se rozhodně neztratil, i kdyby vznikl v současnosti. Právě proto, že jeho produkce byla mnohem rozsáhlejší, by asi bylo zajímavější v Hitchcockovi sledovat, kterak slavný režisér natáčel právě tento svůj počin, který vrcholí na Mount Rushmore. Tam by totiž jistě nebyl prostor na ty vztahové odbočky.