Na počest vynikajícího herce Radoslava Brzobohatého zamířily nesmírně povedené Vrásky z lásky znovu do kin, a podle všeho by se měly co nevidět objevit i na DVD. Proto vám přinášíme rozhovory k tomuto filmu, které jsem pořídil už při premiéře před těmi šesti měsíci. Finišujeme jednou z hereček ve vedlejší roli. Rozhovor zůstal ve stejné podobě, jak jsem ho tehdy vedl. Tentokrát ovšem na velmi netradičním místě (viz větička dole).
FDB: Jak byste vy sama popsala postavu vrchní ošetřovatelky, kterou hrajete ve filmu Vrásky z lásky?
Taťjana Medvecká: No, je to paní, která by určitě mohla být laskavější, ale jinak bych řekla, že je to vlastně figura ze života. Já osobně mám ohromný respekt před těma ženskýma, které tuhle práci dnes a denně dělají. A to rozhodně není jednoduchá práce.
FDB: Myslím, že shodou okolností právě i o tomto tématu vyprávěl seriál Život je ples …
Taťjana Medvecká: Tak ten jsem bohužel neviděla. Ale je dobře, že se tohle téma konečně začíná objevovat.
FDB: Hlavní postavy si zahráli Jiřina Bohdalová a Radek Brzobohatý. Režisér Jiří Strach říkal, že díky tomu se snáze obsazovaly další role. Zahrála byste si ve Vráskách z lásky, kdyby tam oni dva nehráli?
Taťjana Medvecká: Tak to je taková hypotetická otázka, na kterou asi nedokážu odpovědět. Ale je pravda, že kdyby mi tu roli nabídl Jirka, tak s ním bych do toho šla, protože je to báječný režisér, který hrozně hezky pracuje s herci. Já jsem mu kdysi dokonce hrála vychovatelku (smích). My se známe asi od roku 1985, kdy jsme natáčeli film Veronika.
FDB: Když jste si poprvé četla scénář, vybavil se vám Přelet nad kukaččím hnízdem?
Taťjana Medvecká: No, já si myslím, že to bylo tak, že když mi Jiřík poprvé tu roli nabízel, tak to sám zmínil. Takže jsem to v tom vlastně sama ani nehledala. Protože on mi řekl: „Měl bych pro tebe takovou Ratchedovou.“ Takže nebylo, co řešit. Protože Přelet nad kukaččím hnízdem, to byl pro mě před lety takový obrovský zážitek. Já jsem ten film poprvé viděla v Paříži, někdy na konci 70. let. A tak moc jsem ho prožívala, že když skončil, tak já jsem stála na sedačce! Vůbec nevím, jak se mi to stalo. Ale jak on tam ten indián vezme ten kvádr, nebo co to je, tak jsem se prostě zvedla, a najednou jsem stála na té sedačce. Prostě pro mě to je jeden z největších filmových zážitků vůbec. Jenže Vrásky z lásky jsou vlastně komorní příběh, ale v Přeletu nad kukaččím hnízdem ta Ratchedová byla, jak to krásně řekl Miloš Forman: „Zosobnění té moci.“ A ještě tím, že to byla tahle andělská tvář, tak to bylo prostě nezapomenutelné. A ta paní Bohdalová je prostě ojedinělý fenomén v české kinematografii a pan Brzobohatý taky, a měla jsem ohromnou radost z toho, že jsem tam s nimi mohla být.
FDB: Když takhle s nadšením mluvíte o Přeletu nad kukaččím hnízdem, napadá mě otázka, jestli jste se někdy osobně setkala s Milošem Formanem?
Taťjana Medvecká: Osobně ne. Ale teď, když měl ty osmdesátiny, tak jsem se snažila zhlédnout všechny ty dokumenty, které o něm byly.
FDB: Máte ve Vráskách z lásky nějakou oblíbenou scénu?
Taťjana Medvecká: No, já musím říci, že jsem to včera viděla poprvé, a byla jsem nadšená závěrečnou scénou paní Bohdalové, jak vlastně skvěle zvládne jako herečka tu roli, jak prostě vyskočí o jeden ten „level“ výš, že to vlastně není jen o tom herectví, kdy se herec dobře naučí tu roli a umí ji dobře zahrát, ale ona prostě obstojí jako člověk. A to se mi hrozně líbilo.
Autor článku ještě jednou děkuje Taťjaně Medvecké, že byla ochotná poskytnout rozhovor i ve stanici metra Karlovo náměstí.
