Smrt na cukrovém ostrově

V 60 letech, tedy v období nové vlny, vzniklo   několik málo dobrodružných snímků   odehrávající se někde v orientu, ale tu   správnou náladu vždy kazila nutná stranická   ideologie, bez které to prostě nikdy nešlo.   Režisér Jiří Sequens se režijním umění,   hlavně v použití širokoúhlého formátu, a   hlavně politicky nesmírně hodil, takže není   překvapením, že s takovýmto dobrodružným   žánrem v podstatě začal on. Nepřekvapující   tak není ani téma celé této dobrodružné   etudy a tím jsou českoslovenští emigranti a   špionáž. Celé se to odehrává na jednom   místě, což je nějaký ponurý hotel s lecjakou   sebrankou. Dnes nad tím kroutíme očima, ale ve   své době se to bralo hodně vážně. Hlavním   cílem takového příběhu je prozření a touha   se vrátit do Československa. O nic jiného tu v   podstatě nejde. Zahrála si v tom plejáda   známých tehdejších herců, z nichž asi   nejvíce překvapí František Smolík. Za   pozornost, obzvlášť v době současné s   platným rasovým kodexem ve filmu, stojí Rudolf   Hrušínský, který ve své skromné roli, který   v ději spíše vypadá jako postava do počtu,   hraje přímo černocha. Scénář je zpracován   plně dle stranických stanov, takže co se týče   charakterů československých migrantů a   některých zahraničních postav v rámci svého   poblouznění a něco o kontrarozvědce, žádné   překvapení se nekoná. Výjimkou je pouze žena,   která je myšlenkově centrem moralizačního   dění, což vlivem jejího dějového vývoje je   cílené. Svým způsobem se jedná o snímek v   pojetí východního stranického bloku, takže   plně ideologicky propagandistický ve zneužití   ve své době populárních rodokapsových   dobrodružných příběhů. Pro zajímavost   stojí, že stejnou dějovou šablonu Sequens   použil pro dějství pod názvem ´Rukojmí z   Bella Vista´ (1979), což je sestřih do podoby   filmu dvou dílů ze seriálu ´30 případů   majora Zemana´ (1974-79). Proto třeba ten   závěrečný útěk se střelbou   pronásledovatele je po obsahové stránce   totožný. Jen dějově jiný.

Já jsem film viděl vzdáleně, když jsem byl   kluk a chodil jsem do školy a to ani tenkrát se   mě to dobrodružství v černobílé televizi   nějak nelíbilo, asi proto, že tam nějaká akce   chyběla.

Že prý dobrodružný film. Chá chá. Vždyť je   to agitka jako prase a těch dobrodružných minut   je tam dohromady tak pět, no dobře deset ať   nežeru. Přesto udílím dvacítku hercům a   prostředí.

Tenhle film je dnešnímu divákovi hodně   neznámý. Nabízí drobné dobrodružství a   exotiku. Na stanici CS Film je nyní vysílán,   bohužel, bez titulkované opory. Podstatnou   část filmu se zde hovoří francouzsky a to   snímku, který i tak je špatný, ještě více   škodí. Film vypráví nejen o mladém českém   lodním lékaři, ale také buď o zlých a nebo   pomýlených československých emigrnatech. I   tento snímek z počátku šedesátých let se   může pochlupit takovou diváckou účastí,   jakou dnes zdaleka nedosahují ty největší   hity.
Mimofilmová poznámka:
Také nám zbývá   potlačit slzu v oku a zamávat slávě naší   legentární námořní plavby. První vlna,   hádejte čeho, nám ji vzala. Smetla ji do   chřtánu hochštaplerů.