Film Muž, který stál v cestě vstoupí do českých kin 25. května a přinese silné emoce a hlubokou reflexi nad důležitými událostmi v novodobých dějinách našeho státu. Novinka režiséra Petra Nikolaeva (Kousek nebe, Lidice) zachycuje životní příběh lékaře a politika Františka Kriegela a jeho statečný čin během okupace Československa v roce 1968. V titulní roli se představí Tomáš Töpfer, který prozradil: „Téma filmu je obrovské. Je velmi potřebné, aby se o něm vědělo. Co znamenal rok 1968 v historii Československa, to by měl znát každý. A poznat příběh, který se kolem toho odehrál.“

A dále pokračuje: „Kriegel byl velmi kontroverzní postava. Byl to přesvědčený komunista, prožil španělskou občanskou válku, zachraňoval lidské životy v zákopech. Po druhé světové válce velel Lidovým milicím, byl jedním ze strůjců komunistického převratu. Byl naivně přesvědčen, že se dá socialismus reformovat. Nakonec se ale Rusům postavil.“ Dvaasedmdesátiletý herec jako mladík ještě Kriegela zažil. „Když se ale dneska zeptáte, kdo byl Kriegel, tak vám skoro nikdo neodpoví, kromě pár pamětníků, jako jsem já. Jak vypadal, si nevzpomene nikdo. Ani na jeho postoje komplikovaného člověka. Kriegel věděl, že nemusí bojovat o život, byl smířen s tím, že ho nakonec v Rusku popraví, nebo že si ho tam nechají a zavřou. Šanci neměl. Ostatní bojovali o své pozice, prebendy, status předních komunistů. To prohráli. On vyhrál díky tomu, že věděl, s kým má tu čest.“

Setkání s Tomášem Töpferem na tomto projektu považuje za šťastné i Petr Nikolaev. „Způsob, jak Kriegelův příběh vyprávět, byl určen scénářem. Mojí rolí bylo scénář co nejlépe převést do filmu. Přinést vizuální nápady, určité věci akcentovat a jinde zjednodušovat. Důležitým rozhodnutím bylo obejít se bez jmenovek historických postav. To by divák nedělal nic jiného, než četl jména a funkce. Snažil jsem se, aby herci byli natolik výrazní a odlišní, že se v nich divák zorientuje sám. Také jsem se rozhodl rámcovat film záběry z filmové střižny, což umožnilo rychlou expozici a představení hlavních figur. Dokumentární záběry v průběhu filmu dávají divákovi další informace. A chtěl jsem, aby celý film byl víc o osobní statečnosti obecně, než jen o Františku Krieglovi. Aby to nebyl film o politice pro mužské pamětníky, ale aby byl přístupný nejširší divácké obci.“

 










 

Do role Kriegelovy ženy byla obsazena slovenská herečka Zuzana Mauréry, kterou můžeme vidět i v projektu Služka. „Klíčem k pochopení vztahu Františka s Rivou byl reportážní záběr, který trval jen pár vteřin. Na záběru přicházejí manželé Kriegelovi držící se za ruce na jednání na Pražský hrad. V ten moment je už vše ztraceno a začíná tuhá normalizace. Ostatní politici vážně vystupují ze svých limuzín, ale Riva s uličnickým výrazem popostrčí mohutného Františka ke vchodu dodávajíc mu odvahu. Ona za ním prostě stála a inspirovala ho. Ten člověk mohl odolat takovému tlaku také díky zázemí, které měl ve své ženě,“ vysvětlil režisér.

„Riva byla podle fotek něžná, subtilní osoba, já jsem přece jen trošku větší žena. Ale myslím, že bylo důležité hlavně najít její esenci. Už jenom tím, že přežila svého muže o 22 let, musela mít v sobě velkou sílu, cílevědomost a nadhled. Těžké věci člověka zocelí a ona to lehké neměla. Jejich vztah nebyl vůbec staromilský. Byl strašně hravý, mladý a myslím, že to bylo to, co je drželo. Po tom všem, co překonali a čím si procházeli. Ti dva se, myslím, našli. Měli štěstí. Ve světě se děly věci, ale oni měli jeden druhého,“ nechala se slyšet Zuzana Mauréry.

Film Muž, který stál v cestě vznikal více než sedm let. Přes problémy s najatým scenáristou a původně plánovaným režisérem se nakonec podařilo všechno natočit, včetně lokací na Ukrajině. Producent filmu a duchovní otec projektu Miloslav Šmídmajer si moc pochvaluje práci s celým týmem: „Spolupráce s Petrem Nikolaevem byla naprosto úžasná, spolu s kameramanem Ramunasem Greičiusem, [architektem] Janem Vlčkem a [výkonnou producentkou] Kateřinou Špůrovou vytvořili základ týmu, který bylo radost sledovat. Přitom mi často při natáčení běhal mráz po zádech, protože i herci byli famózní. Nejen Tomáš Töpfer jako Kriegel nebo Adrian Jastraban jako Husák, ale naprosto mě dostala i Zuzana Mauréry. To je ženská hrdinka, to je postava! Ale absolutorium zaslouží i herci v menších rolích ... Vlastně bych měl postupně pochválit skoro všechny!“

 










 

Ony menší role ve filmu ztvárnili například Alois Švehlík jako prezident Ludvík Svoboda, Jiří Ployhar si zahrál premiéra Oldřicha Černíka, Přemysl Bureš politika Josefa Smrkovského, slovenský herec Daniel Heriban se zhostil role Alexandra Dubčeka a Adrian Jastraban se tedy ujal postavy dlouholetého přítele Františka Kriegela, nastupujícího ctižádostivého komunisty Gustáva Husáka, který se následně dostane do čela KSČ a postaví se proti Krieglovi, po němž byla pojmenována Cena Františka Kriegela, kterou Nadace Charty 77 vyhlašuje 10. dubna, tedy v den jeho narození. Jejím současným posláním je každoročně vyzvednout příkladnou statečnost, kterou v daném roce projevili jednotlivci nebo občanské instituce v úsilí o dodržování lidských práv, občanských svobod a politické tolerance.

Pochopitelně nešlo vynechat dramatické srpnové události roku 1968, kdy byl v noci 21. srpna František Kriegel společně s čelními představiteli Komunistické strany Československa, generálním tajemníkem ÚV KSČ Alexanderem Dubčekem, předsedou vlády Oldřichem Černíkem, předsedou Národního shromáždění Josefem Smrkovským a poslanci České národní rady Josefem Špačkem a Bohumilem Šimonem zatčen a unesen do Moskvy. Byl jediným československým politikem, který se dokázal v moskevském zajetí i pod hrozbou likvidace postavit Leonidu Iljiči Brežněvovi a který nepodepsal Moskevský protokol, znamenající souhlas s okupací Československa v roce 1968.

Byl jedním ze čtyř poslanců Národního shromáždění, kteří na podzim 1968 hlasovali proti přijetí smlouvy o „dočasném pobytu“ vojsk Varšavské smlouvy na území Československa. Po roce 1968 byl pronásledován a později byl signatářem Charty 77. Dobové drama poukazuje na zrůdnost invaze vojsk i komunistického režimu. Muž, který stál v cestě se začal natáčet vcelku symbolicky 17. listopadu 2021 na Ukrajině, v Buči nedaleko Kyjeva, pokračoval natáčením v Praze a ve středních Čechách, v Pardubickém kraji, na Ostravsku, a poslední záběry byly dotočeny v červnu 2022 v polské Varšavě.

FOTO: Bontonfilm