V podstatě ani není nutné se o této publikaci nějak zvlášť rozepisovat, protože téměř (téměř!) beze zbytku splňuje očekávání. Daly by se jí vytknout víceméně jenom dvě věci: V některých případech by se při psaní o filmech dalo jít ještě o něco hlouběji, jako to udělala Rebecca Keegan ve své knize Futurista. A druhá věc: Zase nedává moc smysl, proč vyšla těsně před premiérou tohoto sequelu, nikoli až těsně po ní. Takhle se totiž přihodilo, že od momentu, kdy vyšla, už je zasataralá. A nic na tom nemění skutečnost, že ani kapitola o filmech Avatar: The Way of Water, potažmo Avatar 3, Avatar 4 a Avatar 5 není nijak polovičatá, jelikož autor Ian Nathan (viz také Stephen King ve filmu) bezpochyby shromáždil v té době vstutku všechny dostupné informace. 

 

Ještě existovala varianta udělat to samé, co udělal Tom Shone v případě této retrospektivy Quentina Tarantina, protože si svoji chybu uvědomil a napravil ji v dotiscích, kam přidal kapitolu o Tenkrát v Hollywoodu. Dobrá zpráva je, že Nathan jinak odvedl velice poctivou práci, která by patrně nebyla dost dobře možná, kdyby nebyl režisérovým velkým příznivcem. Nerazí tedy mezi některými pisálky oblíbenou strategii "budu psát o komkoli z těch, o kterých se zrovna hodně mluví". Díky rozsáhlému průzkumu se vyvaroval faktických chyb, přičemž jeho úsilí tentokrát naštěstí nikterak neznehodnotil ani český překladatel (snad kromě toho, že Mandy Patinkin opravdu není holka). 
 

 










 

Autor dělal rozhovor jak se samotným Jamesem Cameronem, tak s jeho "obvyklými podezřelými" (ačkoli s jeho manželkou Suzy Amis zrovna ne, jelikož o osobním životě píše pouze tehdy, když se nějakým způsobem promítá do toho profesního), mezi které se řadí Sigourney Weaver, Kate Winslet, Joe Letteri, Mark Goldblatt či Arnold Schwarzenegger. Knihou prostupují nejen režisérovy citace a v závěru pochopitelně nechybí filmografie. Prohlédnout si můžeme také mnohé fotografie. Vybrány byly jak ty nejznámější, tak takové, jaké pro ilustraci upřesňují to, co je uvedeno v textu. Zachycené jsou i méně dostupné momentky z natáčení daného projektu. Ostatně to se rovněž tak nějak očekávalo. 

 

Hned na druhé stránce na nás vybafnou tři citace - jedna od Jean Cocteaua, druhá od Stanleyho Kubricka a třetí od Jamese Camerona. Už v úvodu bude jeho tvorba velmi pěkně shrnuta. Ian Nathan vůbec sem tam přichází s některými zajímavými formulacemi a úvahami, jenže zároveň dobře ví, že musí zaznít i všeobecně známá fakta. Například to, že rodák z kanadského města Kapuskasing používá ve své tvorbě vyspělé techologie, aby nás varoval před naší závislostí na technologiích. 

 

Tahle monografie není postavena na domněnkách, ale na skutečnostech, jaké se dají snadno ověřit. Respektive se dá očekávat, že skalní příznivci a příznivkyně Jamese Camerona budou většinu informací už znát. Přesto by bylo překvapením, kdyby se neobjevily takové, jaké by i pro ně byly novinkou. Týkají se už kapitol věnovaných dětství a filmařských začátku u Rogera Cormana, kde na druhou stranu nebylo možné  vynechat, že se výrazným způsobem podílel na vzniku sci-fi Battle Beyond the Stars a Galaxy of Terror, ze kterých se vyklubaly kultovní záležitosti. A nedlouho předtím, než dostal svou první režijní (ne)příležitost s hororem Piraňa II: Létající zabijáci, vyráběl dokreslovačky pro Útěk z New Yorku (recenze). 
 

 










 

Ani nadčasový příběh o vojákovi a robotovi z budoucnosti, kteří se vrátí do Los Angeles roku 1984, se nerodil úplně snadno. Ten první má za úkol chránit Sarah Connorovou (jejím předobrazem se do jisté míry stala Jamesova první manželka Sharon Williams), jejíž zatím nenarozený syn se stane vůdcem Hnutí odporu ve válce proti strojům. Ten druhý je stroj, takže byl celkem logicky naprogramován tak, aby ji terminoval. O tom, co se dělo v rámci předprodukce (např. první schůzka režiséra s Arnoldem), se vyprávějí hotové legendy, o které v této restrospektivě rozhodně nebudeme ochuzeni. Při následujícím projektu, v rámci kterého se vypravil do vnějšího vesmíru na planetu LV-426, mu zase komplikoval natáčení britský štáb se svými otravnými nezbytnými pauzičkami na čaj. Původní tři požadavky Sigourney Weaver naštěstí splněny nebyly. Za své je přijali až David Fincher a Jean-Pierre Jeunet, kteří přidali do vetřelčí franšízy další dva kousky. 

 

Že trojnásobný držitel Oscara dokáže i věci, které jiní nedokážou, předvedl poté, co navzdory náročným podmínkám odpremiéroval v kinech Propast. Přestože patří k milníkům žánru, nestala se v kinech okamžitým hitem. Uvádí však fascinujícího digitálního pseudopoda, a současně staví do popředí vždy rezonující témata, jaká jsou pro jeho tvorbu typická. Každý z Jamesových filmů jest zároveň osobní, což v tomto případě dokládá nefunkční manželství Buda a Lindsay, které odráží nesrovnalosti mezi ním a Gale Anne Hurd. Tady asi nebude od věci zmínít, že zatímco v případě retrospektiv jiných tvůrců se často stává, že se na kapitoly o některých bijácích těšíme více, než na jiné, tady víme, že budou při tolik výjimečné kariéře všechny stát za to. 
 

 










 

Co se v kinech nepodařilo s Propastí, to si vynahradil s Terminátorem 2: Dnem zúčtování (recenze). V něm z hlediska technologií opět předběhnul dobu. Zároveň před nimi zase varoval, tak jako před jaderným zbrojením. A potvrdil svůj cit pro vytváření silných ženských hrdinek, protože Sarah Connorová v podání Lindy Hamilton proměnila z číšnice v hotovou válečnici. Nutno dodat, že vyprávění o tomto pokračování, stejně jako později o Titaniku (recenze), by v pohodě vydalo na samostatnou knihu! Ostatně takové doopravdy existují. Avšak to nic nemění na tom, že ať už v knize čteme o kterékoli z podívaných od Jamese Camerona, snadno získáme velké nutkání se na ni znova podívat, třebaže jsme ji viděli klidně už desetkrát. 

 

Platí to rovněž o dokumentech Tajemné hlubiny, Tajemství Titaniku, Expedice Bismark a Deepsea Challenge, který sice nerežíroval, ale vznikal i v březnu 2012 při jeho ponoru na dno Mariánského příkopu ve svépomozí zkonstruované ponorce. Na židli s nápisem "Director" se neposadil ani u Bodu zlomu, Zvláštních dnech nebo Alitě: Bojovém andělovi. Dokonce nebudou vynechány ani projekty, které se nakonec nerealizovaly ... Ale pokud se ještě vrátíme k "násilnému filmu o světovém míru", dojde nám, že se Jamesi Cameronovi už víckrát podařilo to, o čem mnozí tvůrci často pouze sní: svou tvorbou dokáže lidi přimět k zamyšlení, na základě kterého často buď změní pohled na dané téma, anebo se o něj začnou více zajímat, což by mělo platit i teď u Avataru: The Way of Water, ve kterém se přesouváme na moře, kde budeme svědky nejen velmi znepokojivého lovu pandorských velryb zvaných tulkun. 

 

Trochu ve stínu jeho věhlasnějších snímků zůstávají Pravdivé lži (recenze), ač byly ve své době nejdražším titulem všech dob a svým způsobem bohužel - podobně jako Boeing 747 v ohrožení - předznamenaly události z 11. září 2001. Na stránkách zasvěcených Titaniku se Nathan snaží o komplexní pohled, nicméně o tomhle megafilmu, který patří mezi ty, co změnily Hollywood, by se skutečně dalo psát dlouhé hodiny a dny a týdny. Každopádně si potvrdíme, že průzkum byl vskutku poctivý, jelikož předkládané informace se shodují se svědectvím přímého účastníka. Nic naplat, tohle je vskutku přelomový blockbuster. Je to už pětadvacet roků ... A já stále pamatuju, jak na Titaniku sedím v kině a naprosto uhranutě civím na plátno. Při opakovaných zhlédnutích to vlastně nebylo jiné, což platí i pro 3D verzi ke stoletému výročí od potopení. Pro úplnost dodejme, že i Terminátor 2 se dočkal v roce 2017 postprodukčního třetího rozměru. 
 

 










 

V té době už pomalu Jamesi Cameronovi končilo další období filmařského volna, během kterého se věnoval různým činnostem, které podtrhávají, že patří k těm nemoha lidem, co prakticky prožili více než jeden život. Akorát cesta do vesmíru zatím nevyšla. Tedy, jak se to vezme, podíváme-li se třeba jenom na sérii Avatar. Při vyprávění o ní se autor publikace z hlediska technologického nepouští do žádných větších akcí. Zato nevynechá některé negativní ohlasy. A tak jako u předchozích projektů, ve zkratce představí životní příběh důležitých spolupracovníků a spolupracovnic (Stan Winston, Bill Paxton, James Horner, Sigourney Weaver, ...). 

 

James Cameron: Retrospektiva je kniha o jedenácti kapitolách s trefně vybranými názvy: Důkaz, že to jde, Uřezané paže a létající ryby, Jde se na věc, Dokonalý sequel, Dekomprese, Nemůžeš jen tak zabíjet lidi, Krize identity, Nepotopitelný režisér, Život pod vodou, Fantastická planeta, Do modra. Spolu s Quentinem Tarantinem a možná hrstičkou dalších na sebe James Cameron svým způsobem upletl bič, neboť už od Terminátora, jímž de facto stvořil samostatný subžánr, je to tak, že se od každého jeho dalšího filmu čekají zázraky, které posunou hranice. Zatímco jiní by se zalekli, on tuhle výzvu rád přijímá. Jeho vize jsou totiž omezené pouze vlastní fantazií, která v případě Jamese Camerona žádné meze nemá. Proto jeho filmy promlouvají bez rozdílu ke všem a proto si jimi podmanil naši mysl i naše srdce. O této Retrospektivě by se dalo psát ještě hodně, hodně dlouho. Ale knihy se přece mají hlavně číst, zvlášť když jsou takhle kvalitní.  

 

P. S.: Ke koupi (v angličině) je u nás i kniha Tech Noir, do které James Cameron vložil svoje nejrůznější kresby. 

P. P. S.: Retrospektivu v podstatě neplánovaně doplňuje tohle video. 


SPECIÁL O FILMU AVATAR: THE WAY OF WATER JE K DISPOZICI TADY


FOTO: FDb.cz, cinema.de