Byla jednou jedna čtyřčlenná rodina a ta rodina se rozhodla, že si v létě vyrazí na dovolenou na Jadran. Pojedou i kamarád a kamarádka, kteří mají rovněž malé děti a kteří - hlavně tedy on - mají tendence se povyšovat. A tak si vyrazí letadlem, zatímco Monika (Bára Poláková) z té rodiny, co nás nejvíc zajímá, zdědí po dědovi karavan, jakému se od nepaměti říká Brouček. No nebylo by to parádně dobrodružné, kdyby se na cílovou destinaci  k moři dojelo právě tímhle vozidlem? Pravda, nejprve bude nutné dát všechno do richtiku, s čímž snad pomůže automechanik Vilda (Pavel "Čmaňa" Zedníček). Jenže karavan je starý, a tak se stejně může stát, že se při sjezdu z dálnice a odbočení na značně vedlejší lesní cestu prostě vykydne. A v těchto končinách se složitě hledá řešení. 

 

Tvůrci této komedie si zbytečně nic nekomplikují. Vystačí si s minimem postav a se třemi až pěti lokacemi, z nichž některé více a jiné méně střídají. Scenárista Filip Oberfalcer předtím spolupracoval s Rudolfem Havlíkem na pěkném Ostrově a ještě předtím stvořili lidovku Po čem muži touží 2. Také Prázdniny s Broučkem zcela rezignují na jakoukoli sofistikovanost (proto srovnávání například s legendárním filmem Na samotě u lesa není namístě), ale rozhodně jim slouží ke cti, že se nesnaží tlačit na pilu co se miloučkosti týče, tudíž se nedočkáme podívané na hranici kýče, jakou představuje třeba Srdce na dlani. 

 

V ústřední rodince není jediný člen, který by se čímkoli jakkoli vynikal. Matčin blogerský pořad S Monikou v kuchyni nemá pro zbytek filmu žádný význam. I zbrklých nešiků jako je Honza (Lukáš Příkazký) bychom jistě našli hodně. A není to žádná ostuda, protože každý člověk má talent na něco jiného. Navíc, jeho manželce to nevadí a má pochopení. O dětech můžeme s klidem napsat, že nejsou rozmazlené, nýbrž hodné - tedy, až na jednu výjimku v podobě poškozování cizího majetku, byť za dobrým účelem. Takže se stane, že si adoptují králíčka, jehož matka se na okraji lesa stala obětí pytlácké pasti. Možná ji tam nastražil manžel (Pavel Nový) od paní, které rodina Broučkem po vykydnutí zablokovala příjezdovou cestu k baráku, nicméně s určitostí se to nedovzíme. A i kdyby to byl on, snadno získáme důvodné podezření, že by se v přítomnosti takhle hodných dětí polepšil a na jakoukoli záškodnickou činnost v budoucnu rezignoval. 
 

 










 

Ani srovnávání s rodinou Homolkových není na místě, jakkoli na ni jednou hláškou tvůrci přímo odkazují. Po příjezdu na vesnici se seznámíme se starostou (Tomáš Jeřábek), kterému se starosta možná jen říká. Vede tady krámek, do kterého chodí dva místňáci. Od rána do večera sedí ve stínu na židli. Jejich bystrost způsobuje, že zamýšlené zlepšováky jsou spíše zhoršováky. Až později někdo vymyslí efektivní lanovku pro pivko, jelikož jsou až příliš líní na to, aby ušli dvacet metrů ke stolu a dvacet zase zpátky. Jsou zobrazeni jako politováníhodní vesniční trolové bez jakéhokoli životního cíle a odhodlání, což se v současné korektnostní době věru nemusí líbit těm, kteří nežijí ve městech. Takže z jejich strany místo legrace může přijít obvinění tvůrců ze zastaralých předsudků, jaké jsou ve tředí dekádě 21. století v podstatě neodpustitelné. Ovšem zároveň existuje pravděpodobnost, že se v cílové skupině najdou i tací, kteří se v těchto figurách uvidí. 

 

Prázdniny s Broučkem jsou vlastně vcelku příjemně komorním, prosluněným a profesionálně nasnímaným počinem, u kterého zamrzí, že ve větší míře (tak jako kupříkladu Lítá v tom) nesází na některé méně všední výrazové prosředky či vizuálně pěkné nápady, jako třeba multiplikace postav při opravování titulního karavanu. I přes krátkou stopáž v něm najdeme zdlouhavější pasáže, které jsou ovšem do značné míry kompenzovány záběry na nádherně malebnou a unikátní českou krajinu, během kterých si uvědomíme, že nás to, že nemáme moře vůbec nemusí trápit, a že to Praotec Čech prostě tenkrát vybral skvěle. 

 

FOTO: Bontonfilm