Není to tak, že by v rámci MCU pokaždé platilo, že když dostane stejný režisér příležitost opakovaně, nastává výrazný kvalitativní propad. Třeba Strážci galaxie v režii Jamese Gunna ukázaly svůj skutečný potenciál až ve dvojce. Nicméně Jon Favreau stvořil po famózním Iron Manovi o dost slabší pokračování. Takoví bratři Russoové dostali od prezidenta Kevina Feigeho hned čtyři příležitosti a jejich přístup měl vzestupnou tendenci, dokud nepřišla průhledná Endgame. Taika Waititi se svým osobitým humorem učinil z Thor: Ragnarok jeden z TOP počinů od Marvelu. Jenže Thor: Láska jako hrom nepřestává udivovat tím, jak selhává v řadě klíčových aspektů, díky kterým jsou komiksové bijáky stále v kurzu a lákají do kin po celém světě miliony diváků a divaček.

Novozélanďan Taika Waititi rád hraje ve svých filmech. A v těchto svých filmech hraje všechny postavy de facto stejně – lhostejno, jestli se jedná o 400 roků starého upíra, imaginárního Adolfa Hitlera nebo kronanského válečníka Corga, který se stal Thorovým dobrým kamarádem. Na úvod nám převypráví ve stručnosti příběh daného z původní šestice Avengers, ve kterém pochopitelně nemůže chybět Jane Fonda, resp. Jodie Foster … teda vlastně Jane Foster. Ta řeší problémy, s jakými jí nedokážou vypomoct ani Erik Selvig (Stellan Skarsgård), ani Darcy Lewisová (Kat Dennings). Kupodivu však zjišťuje, že si dokáže osvojit kladivo Mjolnir. To se může hodit, protože jistý Gorr si prošel velkým utrpením a stal se z něho zabiják bohů. Thor, kterého na jeho přítomnost jako první upozornila Lady Sif (Jaimie Alexander) a se kterým bude muset helfnout Valkyrie (Tessa Thompson), se dostal zpět do formy, a tak může zasáhnout v úvodní bitvě, kterou zakončí roznožkou á la JCVD.

Předně je hezké, že se vrací výše zmínění herci a především herečky, byť se jedná pouze o camea, což platí i pro Strážce galaxie. Z navrátilců akorát Natalie Portman zastává velmi důležitou úlohu. Nicméně tohle je přece Thorovo dobrodružství. Jako první ze všech postav se dočkal čtvrtého samostatného snímku, přičemž by neměl být posledním, jak uvidíme po scéně za závěrečnými titulky, která pokračuje v dělání si srandy ze severské mytologie. V každém případě syn Odinův je značně populární a možností, jak by jeho příběhy mohly pokračovat, existuje celá řada. O to více zamrzí, když se dočká takovéto posmutnělé podívané, jaká ani nevyužívá tu obrovskou výhodu, že díky vysokému rozpočtu nic není nemožné. Během postprodukce jakoby došlo k několika nešťastným rozhodnutím, ačkoli už scénář sám o sobě evidentně vyžadoval další úpravy. Ani velice pravděpodobná sázka na improvizaci se tentokrát nevyplatila.

 










 

Gwyneth Paltrow a Robert Downey Jr., Chris Evans a Hayley Atwell, Chris Pratt a Zoe Saldana, Paul Rudd a Evangeline Lilly, … Milostné dvojice byly v rámci MCU poskládány pěkně. Chrise Hemswortha a Natalie Portman z toho nevyjímaje. Jejich vztah je však v Thor: Láska jako hrom rozvíjen poněkud nešťastně. Moment, kdy se po delší době znovu potkají, měl být jedním z nostalgických highlightů celého filmu, jenže nevyzrálejší reakce hlavního hrdiny jej docela shodila. Tím spíše, že má jít především o ryzí lásku, jak praví název. Ona už ta nezvykle krátká dvouhodinová stopáž naznačovala, že to nebude epické dílko.

Bylo by, kdyby kupříkladu zase nebyl věnován prostor asgaardskému divadlu, aby si mohli Matt Damon, Luke Hemsworth, Sam Neill a Melissa McCarthy trochu zablbnout. Na druhou stranu se na tom vztahu dvou nejdůležitějších postav dá vysledovat, k jakému posunu za těch deset roků od jedničky došlo. Jane není žádná kráska v nesnázích, naopak se dá tvrdit, že je coby Mocná Thor místy opravdu mocnější, než její milý. Zároveň nutno podotknout, že když se řeší seriózní věci, je to zajímavější, než když se jen tak blbne a plácá a probíhají snahy o dělání humorů.

 










 

Jestli v současném Hollywoodu působí někdo, o kom se dalo tvrdit, že je expert na dělání srandy, by to právě Taika Waititi. Ještě doma na Zélandu natáčel projekty, kterými rozesmíval ve velkém. Současně nepostrádaly solidní myšlenku (platí i pro krátkometrážní snímek Tama tu). Zásoboval fajnovými gagy i hláškami. Jeho styl humoru je sice svéráznější, nicméně ne až natolik, abychom jej podezřívali z toho, že na něčem frčí. Tím se liší od jiného pána, co pro Marvel taky pracoval. Thor: Láska jako hrom místy až šokuje tím, jak jsou mnohé vtípky nevtipné a infantilní, až můžeme mít občas tendenci si místo Thora dostadil Optima Primea, místo Jane třeba Bumblebeeho a místo Gorra záporáckého Megatrona, neboť právě takovým přízemním humorem se nezřídka prezentovala série Transformers. Vrcholem nemístné absurdity bude setkání s Diem, jehož ztvárňuje, tak jako kdysi Jor-Ela nebo Maxima Decima Meridia, sám velký Russell Crowe. Naštěstí scéna mezi závěrečnými titulky pomůže dojem z jeho účasti výrazně vylepšit.

V Marvelovkách jsme taky viděli několik opravdu nebezpečných, respekt vzbuzujících záporáků. Gorr the God Butcher mezi ně patřit nebude, přestože jej ztvárnil herecký chameleon Christian Bale. V záporné úloze se představil v Shaftovi, Americkém psychu a vlastně i ve Vice, v očekávaných blockbusterech se ovšem prezentoval pokaždé jako hrdina (Terminator Salvation, trilogie Temný rytíř, …). Že ho tady pohání hněv a pomsta je fajn, protože tyhle dvě motivace – byť jsou asi výhradně lidské, nikoli mimozemské – se jen tak neomrzí. Nikdy ale nepůsobí hrozivě, což představuje zásadní potíž i u bijáků, u kterých si dokážeme snadno spočítat, jak to nakonec dopadne. Poněkud tuctový závěr pak postrádá emoce, což vede k myšlence, že hlavním záporákem měl být spíše bůh Rapu. Nejenže by v konkurenci Lokiho a Malekitha a Hely z předešlých tří částí obstál, zároveň by se rozhodně neztratil ani v případném crossoveru/spin-offu s Bohy Egypta. Ačkoli k němu patrně nikdy nedojde.                

 










 

Všechno podstatné je servírováno jednoduše, jako kdyby nám všem bylo deset roků. A ani z hlediska akčních sekvencí toho mnoho poutavého nebude nabídnuto. Samozřejmě to není tak, že by žádné nebyly, avšak vesměs nemají, čím zaujmout, jelikož postrádají jakýkoli náznak originality. V komiksových spektáklech se holt ale staly nezbytností. Tedy pardon, výjimku z uvedeného tvoří ta roznožka, a pak černobílá pasáž na zapadlé planetě, kde bude svedena bitva o tzv. Stormbreaker ... Při této příležitosti můžeme vyslovit přání, že tvůrci třeba při pětatřicáté Marvelovce dostanou odvahu zkombinovat komiks s filmem noir. V Sin City to fungovalo a pro celé MCU by to mohlo být rovněž vítané zpestření.

Thor: Láska jako hrom je film, ke kterému dodejme, že ty scény mezi a za závěrečnými titulky jsou jaksi rozpačité. Na jednu stranu za ně můžeme poděkovat, na tu druhou dokládají, že kdyby tenhle biják nevzniknul, tak se zase tolik neděje. Celý působí trochu jako nepovedený vtip, ačkoli pořád to samozřejmě není žádná podprahová, překroucená agitka jako Black Panther. Přitom pár měsíců zpátky jsme tleskali Doctoru Strangeovi v mnohovesmíru šílenství, takže komiksové počiny nejsou vyčerpané. Nepochybně se najdou tací, kterým Taika Waititi (jenž letos pošle do kin i tuhle ambiciózní komedii) s novým Thorem kápne do noty. Když ne ničím jiným, tak alespoň hodně dobrým soundtrackem. Ale tací diváci a divačky budou spíše v menšině.

FOTO: Falcon