Asi nebylo vyloženě nezbytně nutné, abychom začínali s vojenským konvojem v Afghánistánu, když jsme se pak v obraze i čase (o šestatřicet hodin dříve) přesunuli do Las Vegas a Malibu, jelikož během této pasáže jsou výborně naexponované všechny důležité postavy. Tony Stark, jenž se později představí jako „génius, miliardář, playboy, filantrop“, se místo přebrání prestižní ceny zaobírá hazardní hrou v casinu. Následný rozhovor s novinářkou se zprvu nevyvíjí podle představ ani jedné strany, takže bude zapotřebí se s ní vyspat, aby byl článek vyhovující. Už předtím jsme se setkali s kámošem Rhodeym, kolegou Obadiahem Stanem a teď přicházejí na řadu JARVIS, Pepper Pottsová a řidič Happy Hogan, jenž deset roků poté z MCU fyzicky poněkud vypadnul, avšak jeho představitel Jon Favreau se na filmech stále podílí jako výkonný producent.

Start je vždycky důležitý, a coby režisér nastavil laťku skutečně hodně vysoko. Jednak povolil improvizaci, aby působil tento biják živěji, ale zároveň není nejmenších pochybností o tom, že v prvním Iron Manovi najdeme i předem do puntíku přichystané a promyšlené scény, nejen ty s CGI efekty. Velice podstatný a hlavně výtečně fungující mix, nicméně ještě podstatnější byla skutečnost, že se podařilo vybalancovat realitu a komiks, tedy že není problém uvěřit tomu, že by si někdo, kdo na to má prostředky a kapacitu (třeba Howard Hughes), mohl fakticky dovolit sestrojit takový oblek.

Afghánská štace byla pro Tonyho Starka rozhodně nejzlomovější. Po testu nových raket Jericho si uvědomil, že není nezranitelný a a že přezdívka „Kupec smrti“ možná zní na první poslech hezky, ovšem nepřináší nic dobrého. Měl velkou kliku, že i poté, co vyměnil elektromagnet a autobaterii za obloukový reaktor, zůstal v jeho přítomnosti Yinsen – někteří by si jej zřejmě mohli splést s nacistickým pohlavárem, ale popravdě řečeno, snad vůbec nikdo jiný za celou dobu nezměnil Tonyho smýšlení tolik, jako právě tato dnes už taky trochu polozapomenutá, leč velice férová postava.

Dále nelze nezmínit tréninkovou pasáž. Pohlédneme-li na takovou sekvenci ve filmech de facto všech žánrů, musíme uznat, že se v naprosté většině případů jedná o nutné, resp. nudné zlo, kterým musíme projít k velkolepějšímu finále. V případě Iron Mana v ní sledujeme hned několik vtipných a úžasných momentů od stabilizátoru letu, přes trubku, která hasí, i když nehoří, až po samotný první zkušební let, který nás zavede vysoko nad zemský povrch. Po něm to evidentně bude stále chtít vychytat nějaké mouchy, nicméně misi tam na Středním východě určitě půjde vskutku stylově uzavřít.

V Iron Manovi uvidíme obecně několik famózních scén. Z hlediska dialogů tu úvodní, z hlediska napětí nejen tu, ve které načape Obadiah odvážnou Pepper při stahování dat, a z hlediska ukázkové akce finální souboj, kterému sice předchází záporákovo klišoidnější vykecání plánu a nabízí se otázka, jak se tak rychle naučil TU VĚC ovládat, ale není zbytečně protahovaný – vlastně je docela škoda, že v konečném sestřihu nezůstal v plné délce – a hlavně nabízí de facto upgradeovanou verzi toho, co jsme v komiksovém žánru mohli vidět předtím. Našince může eventuálně potěšit spojitelná paralela s golemem. Podle mě ale nade všemi ční zdánlivě banální situace, kdy musí Pepper vyměnit Tonymu staré „srdce“ za nové. Nejenže jejich vztah posune dál (a hlouběji, když mu strká ruku do hrudníku), zároveň pomůže naplno pochopit problém titulního hrdiny a nenápadně připraví půdu pro to finále. A k tomu je samozřejmě extrémně cool.

Iron Man je vlastně celý extrémně cool, včetně prozrazení na závěrečné tiskovce, které přejde v tenhle slavný song. A více než o kterékoli jiné podívané z MCU se o něm dá tvrdit, že tvořil historii! Pouze u něj se podařilo z dané látky vyždímat opravdu maximum. Některé další části, především Iron Man 3, Thor: Ragnarok a Avengers: Infinity War, k tomu měly velmi blízko a jiné, jako například Black Panther či Ant-Man, se tak jenom tvářily. Robert Downey Jr. prohlásil, že tuhle roli chtěl hrát prostě proto, že zbožňuje filmy. Svou úlohu dokonale vystihnul, chemie s Gwyneth Paltrow funguje skvěle a trefně se povedlo obsadit i zbývající role (tedy patrně s výjimkou Terrence Howarda, že ano?!?), což bývá téměř vždycky první základní kámen k úspěchu. Jenže první Iron Man položil těch kamenů hned několik, díky čemuž na nich mohla vyrůst celá jedna obrovská sága, která si našla miliony příznivců a příznivkyň, oživila zájem o komiksové předlohy a merchandise produkty, nabídla různorodé herecké příležitosti pro Stana Lee, předtím vesměs méně známá jména proměnila v hvězdy, inspirovala (zatím) nepříliš úspěšné napodobovatele a naučila nás si dávat pozor na to, že za závěrečnými titulky klidně může být ještě jedna scéna.

FOTO: cinema.de