Pěkný barák má tenhle Dave Garver. Není herec, není zpěvák, není slavný sportovec, ale pošahané fanynky můžete mít i tehdy, když pracujete jako DJ v rádiu, byť jím není KHJ, nýbrž KRLM. Vysílá noční pořad z městečka Carmel-by-the-Sea v Kalifornii, kde je to opravdu hezké a kde Clint Eastwood vykonával v letech 1986-1988 funkci starosty. Coby Dave často při práci přijímá telefonát od posluchačky, která má pokaždé stejné přání: „Zahrajte mi Misty.“ Co přesně je to za skladbu vlastně ani nemá smysl rozebírat. Tahle fanynka, Evelyn Draperová, je pohledná žena, a tak se s ní hlavní hrdina záhy vyspí. Osudová chyba!

Cholerická Evelyn žije ve svém vlastním světě, kde zjevně platí docela jiná pravidla a kde je pokládáno za normální i to, co ve skutečnosti normální rozhodně není. Evelyn se zmítá ve svém vnitřním zmatku. A i kdyby toužila jenom po troše lásky, pořád ji to neopravňuje k tomu, aby se chovala tímto způsobem. Davea neustále sleduje a je přesvědčená o tom, že mají vážný vztah. Její žárlivé a zoufalé nápady se čím dál tím víc vyhrocují a nám musí být záhy jasné, že tohle pro někoho nemůže skončit dobře. Ale kdo bude tím někým? Evelyn, Dave, jeho staronová přítelkyně Tobie nebo některá z jejích spolubydlících?

V roce 1971 šel do kin i první díl série o Drsným Harrym, takže nepřekvapí, že v Zahrajte mi Misty má cameo Don Siegel a že ani Dave Garver zřejmě nebude patřit mezi hrdiny, o které bychom se museli bát. V důležitých rolích se představují Donna Mills a samozřejmě Jessica Walter, která ovšem působí dojmem, že sice hraje zápornou postavu, ale při vypnutých kamerách se muselo jednat o milou a zcela nekonfliktní dámu. Z dalších postav tady máme afroamerickou služku, afroamerického kolegu (taková ta nevděčná úloha), nedůvěřivého policajta a paní Madge, se kterou Dave domlouvá spolupráci, kterou mimořádně nevhodným a hysterickým způsobem naruší Evelyn.

 










 

Čili Zahrajte mi Misty se tváří býti takovým tím dobrým komorním dramatem o několika postavách, dokud nezamíříme na zalidněný jazzový festival. Krátce před ním jsme svědky dlouhé lyrické pasáže, kde se Dave s Tobie procházejí, koupají u vodopádku, pomilují v lese (žádné odvážnější záběry nemůžeme čekat) a líbají při kýčovitém západu slunce. Kdepak, Clint Eastwood sice natočil drsnější podívané, avšak díky počinům jako je tento nebo Breezy a Madisonské mosty nezapře, že mu není cizí ani romantický žánr. V tomto případě tedy skombinovaný s thrillerem, avšak právě ty napínavé momenty příliš nefungují.

Z hlediska gradace – tedy ve smyslu toho, kam až je Evelyn ochotná ve své nevyzpytatelnosti zajít – dosáhneme jakéhosi předvrcholu někdy po cca pětačtyřiceti minutách. Potom se vlastně laťka už nedá o mnoho výše posunout. Takže ve zbývajících cca pětačtyřiceti minutách, tj. až do závěrečného vyvrcholení, se odehraje už jenom jedna důležitá událost, která zásadně posune děj kupředu. To znamená, že jestli scenáristický guru Syd Field tvrdí, že „postava je děj“, pak v případě Zahrajte mi Misty není řeč o Daveovi, ale o Evelyn. Ta nějakou dobu zmizí, jenže my víme, že se zase objeví. A to je velice rozpačité, protože bez ní se nic neděje, zatímco s ní by se z diváků a z divaček nechtěl kamarádit snad vůbec nikdo.

Zahrajte mi Misty je film, jakých vzniklo v historii kinematografie už dost. Včetně Osudové přitažlivosti, případně o bezmála dvacet roků mladší Misery nechce zemřít. Počin Clinta Eastwooda jest v některých ohledech zdařilejší (např. definování charakteru trhlé fanynky), v jiných zase vyhrává tento v režii Roba Reinera (např. neobsahuje žádný zbytečné odbočky od ústřední zápletky). Zahrajte mi Misty je zároveň i vůči tehdejším zvyklostem zdrženlivější, co se zobrazování nahoty a násilí týče. Přeci jen tenkrát už tvořili tvůrci jako Sam Peckinpah, Sergio Corbucci, John Huston nebo Terence Young. Tenhle debut byl sice dotočen se čtyřdenním předstihem, díky čemuž se ušetřilo 50 000 dolarů, ale jeho režisér nám nepřekvapivě naservíroval řemeslně opravdu precizní díla až později.

FOTO: cinema.de