Taky tentokrát natáčel v Austinu v okolí svého Troublemaker Studios. Vycházel přitom z filmečku, jaký stvořil se svými dětmi. Malý klučina Toby „Toe“ Thompson si jen obtížně hledá kamarády. V obci Black Falls ho šikanují Helvetica a Cole, děti zakladatele Black Box Industries, který zaměstnává všechny místní obyvatele. Když se mu znelíbíte, musíte se odstěhovat. Teď mu jde především o to, aby malá kapesní Černá skříňka dokázala přesně to, co dokázat má. Proto pověřil dva týmy, z nichž jeden vede Tobyho otec a druhý Tobyho matka, což může případné vystěhování dosti zkomplikovat. Černá skříňka má dokázat ideálně všechno, resp. téměř všechno. Protože se najednou objevuje magický kámen, jaký dokáže tomu, kdo ho drží, bezlimitně splnit všechna přání!
Kdo by takový kámen nechtěl, že ano?!? Na druhou stranu Shorts dokazují, že taková kouzelná věc, co spadla za bouře rovnou z nebe, může někdy udělat více škody než užitku. Přitom je vlastně ještě účinnější, než Jeden prsten, který – soudě podle slavného filmového zpracování – může svého majitele učinit neviditelným, ale to se také nedá brát jako plus, jelikož se po něm neustále a neúnavně shánějí temné bytosti. Vlastníka zároveň opíjí falešným pocitem moci a neporazitelnosti, jaký ho může dostat do pořádných trablů. V podstatě se tak stává samostatnou postavou.
Zato kámen přání zůstává pořád kamenem, ačkoli děti si povětšinou neumí přát nejv(ý)hodnější věci. Kdežto pro některé dospělé představuje rovněž neomezenou moc, kdy můžete snadno udělat z protivníků vídeňskou klobásu nebo si prostě můžete přát, aby vaše vynálezy fungovaly. Nejoptimálněji se paradoxně jak u dospělých, tak u dětí, jeví ta přání, která vyřknou, když vůbec netuší, co kámen, který mají v ruce, dovede. Chaos zároveň můžou přinést ta nesprávně zformulovaná. V Black Falls pak není problém narazit na středověkou tvrz s vodním příkopem plným jedovatých hadů a šikovných krokodýlů, na desítky metrů vysokého přítele vaší starší ségry, na obří vosu nebo obřího holuba z nosu. A v neposlední řadě také na mimino, které ovládá telekinezi.
Ne v každém počinu pro děti nás malí hrdinové svým jednáním automaticky zaujmou natolik, abychom s nimi jejich dobrodružství sdíleli. A to platilo i v případě, když jsme ještě sami byli dětmi. V případě Shorts si příběh rádi necháme převyprávět, neboť není vyprávěn chronologicky, zaobírá se divácky vděčným MacGuffinem a děti jsou zábavní outsideři, kteří díky výtečné režii působí zcela přirozeně, takže znovu není problém uvěřit tomu, že by k takovým událostem mohlo doopravdy dojít. V neposlední řadě je třeba zmínit, že důležitou úlohu sehrají i dospělí. O to vítanější, že mezi nimi nechybějí Kat Dennings a Leslie Mann, a samozřejmě William H. Macy, jehož strach z bakterií získal v době koronavirové nový opodstatněný rozměr.
Shorts je film s potenciálem na řadu sequelů s nejrůznějšími hrdiny, protože spousta lidí si může přát nepřeberné množství věcí. Bohužel návštěvnost v kinech při premiéře v roce 2009 nebyla valná. Přitom tady nenajdeme nic výchovně závadného, čímž se nemůžou pochlubit ani některé Pixarovky. Naopak se děti dozví, že je dobré přát si něco užitečného a že se to klidně může splnit i bez kamene přání, tak jako z Dobrodružství Žraločáka a Lávovky vědí, že vůbec není špatné snít. Původně jsem chtěl dát o malinko nižší hodnocení, ale ten závěrečný dovětek s hollywoodským filmem je prostě dokonalý! A jenom dokládá to, což už je v této recenzi uvedeno.
FOTO: cinema.de