Dost možná neexistuje osamělejší povolání, než být strážcem majáku. Samota může být zničující. Tím spíše, když s sebou nemáte volejbalový míč, na který by se dal nakreslit obličej. A jsou případy, kdy nepomůže ani společnost kolegy. Thomas Wake má s mořem a s obsluhováním majáku přebohaté zkušenosti. A proto ví, proč nechce za žádnou cenu nechat obsluhovat světlo o poznání mladšího a se strážcováním začínajícího Ephraina Winslowa. Společně mají strávit na ostrově u majáku čtyři týdny, během kterých nebudou chybět rozepře, ponižováné, obviňování, halucinace, temnota … A chlastání. Moře chlastání.

Tenhle film je druhým projektem Roberta Eggerse, který v roce 2016 záhadně vzbudil ohlas se svým artovým a v závěru až trapným horůrkem nazvaným Čarodějnice. I tentokrát se pouští na tenký led, a to v podobě psychologického dramatu s hororovými prvky. Výsledek jest o dost přijatelnější, neboť Maják se nebere tak ku*evsky vážně, třebaže pojednává o temných věcech, k jakým opakované zchlastání se do němoty beze sporu patří. Jedině tím se dá vysvětlit ta paranoia, náhlé změny nálad, a také to, jak se k sobě ti dva chovají. Protože co si budeme povídat, čtyři týdny ve dvou (tj. máte s kým pokecat) rozhodně nejsou tak dlouhá doba na zešílení.

V celém filmu se objevují de facto pouze tři stvoření – ti dva, z nichž jeden možná skrývá určité tajemství, a sem tam se ukáže krásná, ovšem zároveň taky krvelačná mořská panna. Williem Dafoe znovu předvádí kvalitní výkon (kdy ho také nepředvedl, že ano?). A Robert Pattinson rozhodně nezaostává. Série Twilight je spíše takovou kaňkou v jeho filmografii, protože jinak musím zopakovat, že se jedná o výborného herce, což potvrdil nejen u Davida Cronenberga. No jo, nějak se holt začínat musí. Tak to je. A teď bude novým Batmanem. 

 










 

Bohužel Eggers udělal tu další obrovskou chybu, že se snaží takříkajíc nechávat všechno při starém. V Čarodějnici využíval dobové mluvy, zatímco v Majáku rovněž postavy mluví lehce archaicky. A protože se má jednat o 19. století, rozhodl se pro netradiční formát. Ani ne 4:3 – tohle je v podstatě čtverec. A to už je teprve extrém, s jakým v současnosti přišel naposledy snad Wes Anderson v Grand Hotelu Budapešť. Kvůli této volbě jednak vyniknou herecké výkony méně než by mohly, a také si nemůžeme tolik vychutnat práci kameramana a osvětlovačů, protože z toho úhlu pohledu se vracíme do 30. a 40. let minulého století. A ta imitace tehdejších způsobů jest téměř dokonalá.

Maják určitě nepředstavuje žádné objevné dílo, třebaže/protože obsahuje dost vcelku familiérních situací. V tom smyslu, že jsme podobné mohli ve filmech vidět už víckrát, nikoli že bychom je znali z vlastní zkušenosti. Protože kolik z vás kdy pracovalo jako strážce majáku? A kolika z nás se kdy zdálo po mořské panně (aniž by předtím koukali na Žbluňk!)? Můžeme jen doufat, že Eggersovy filmy budou mít nadále vzestupnou tendenci. Pak by už ten čtvrtý mohl být vynikající. Snad zabrousí i do jiného žánru. Po prvních dvou projektech to vypadá, že nejlíp by mu šla komedie.

FOTO: cinema.de