Angličanka Katherine Newbury provozuje v New Yorku televizní show (a říká, že je součástí Hollywoodu). Má své pravidelné diváky a divačky, kterým nevadí její oldschoolové, konzervativní provedení. Vůbec ji nenapadá, že by se věci daly oživit. Scenáristický tým tvoří samí muži, což jí někdo mimo řečí vytkne, a tak se rozhodne přijmout scenáristku. A protože všechno musí být co nejrychleji, padne volba na Molly Patelovou, neboli indickou holku z chemičky. Její nápady nejsou marné a některými vtípky ona i celý film trefně udeří hřebíček přímo na hlavičku. Ale budou stačit prezidentce Caroline Mortonové k tomu, aby za Katherine nehledala náhradu?

 

Za tímhle projektem stojí především Mindy Kaling, která ho napsala, produkovala a zahrála si v něm hlavní roli Molly Patelové. Jakožto producentka před sebou neměla složitou práci. Film se totiž odehrává na malém prostoru několika málo lokací a postavy, jejichž přítomnost je pro příběh zásadní, by se daly spočítat na prstech jedné ruky. John Lithgow promine, ale nelze se zbavit dojmu, že hlavním úkolem jeho postavy je vybalancovávat tragikomičnost, aby byl film více "jako ze života".

 

 

Nedá se ovšem podezírat z toho, že by Mindy Kaling coby scenáristka psala Late Night s vyhlídkou na prestižní filmařské ocenění. Spíše jenom využila svých zkušeností s prací v televizním prostředí a zbytek namíchala podle osvědčených ingrediencí - nutnost zachránit něco, co je pro danou figuru důležité (přičemž daná figura na základě toho klidně ustoupí od své image drsné šéfky, která mimo jiné svým zaměstnancům dává pouze čísla, aby si nemusela pamatovat jejich jména) a v tomto případě jí s tím má pomoci skrz naskrz sympatická holka, která to však kvůli svému původu taky neměla vždycky úplně snadné. Také ví, že správný humor nemá být obscénní a přisprostlý (jak ho prezentuje největší konkurent v boji o post moderátora), nýbrž nápaditý, pokud možno aktuálními tématy se zabývající, a také univerzální, aby měl šanci zaujmout co největší počet lidí. Jako bychom tohle nevěděli ...

 

Takže Mindy Kaling pro sebe napsala Molly tak, aby nikdy neudělala cokoli jakkoli kontroverzního a aby ji tudíž měli všichni rádi. Zřejmě ani postava Katherine nebyla napsaná tak dobře, nicméně Emma Thompson se do ní pustila s takovou energií, že se scény, ve kterých se nevyskytuje, stávají takovým nutným zlem. Dokonce v pohodě a uvěřitelně ustála i tu proměnu ve scéně, kdy jde stranou poloha "nekompromisní mašiny" a dává najevo svou ženskou zranitelnost. Co na tom, že se nelze zbavit dojmu, že jde spíše o snahu diváky dojmout, než aby to přirozeně vyplynulo z charakteru postavy. Oproti tomu u Amy Ryan jsou motivace a jednání jasné, přirozené a očekávané.

 

Late Night svým způsobem kopíruje šablonu hollywoodských romatických komedií, eventuálně dramat. Maličko připomene Znovu ve hře, nicméně teď vzpomeňme hlavně na počin á la Carol, akorát s tím rozdílem, že tady máme dvě ženy, jejichž milenkou jest ve skutečnosti ta noční talk show. Teď nechme stranou fakt, že se chce hlavní hrdinka sblížit s jedním kolegou, protože tahle linie stejně nefunguje. Kdybychom se raději dozvěděli více o historii či zákulisí televizních show, nebo kdybychom slyšeli více těch téměř geniálních vtípků. Ten přesah tohoto díla tedy spočívá především v tom, jak nahlíží na aktuální témata, z nichž se na prvním místě musí zmínit rovnoprávnost mužů a žen.

FOTO: Falcon