Druhou pointu prozradit nelze, nicméně ta první přichází se zmínkou o doktoru Peteru Neubauerovi, který se hodně kamarádil s dcerou Sigmunda Freuda a který svým počínáním nechá vzpomenout na nacistické posluhovače. Protože rozdělení sourozenců bylo součástí jeho sociálně-psychologického experimentu, kterým sledoval patrně cosi jako vyšší dobro nebo něco v tom smyslu. Šanci promluvit dostane jeho tehdejší asistentka – dnes sebevědomá stará babička, která se kamarádila s Barackem Obamou a dalšími osobnostmi. A vůbec si nepřipouští, že by kdy činila cokoliv nemorálního či protilidského.
Z jednoho z trojčat vyzařuje vyloženě pozitivní nálada, takže svým vyprávěním dokáže strhnout pozornost. Velice poutavá jest především pasáž, kdy vypráví o tom, jak poprvé v životě přišel do areálu vysoké školy a kluci ho plácali po zádach a holky s nadšením líbaly. Teprve až nejlepší kamarád jeho bratra Eddyho zjistil, že tady něco hapruje a že došlo k záměně. Po devatenácti rokách se tedy zjistilo, že jsou dvojčata, což se změnilo po novinovém článku, který viděla kamarádka toho třetího. Stejně tak je zajímavá (a to i z psychologického úhlu pohledu) následná sekvence, kdy se z nich stávají kamarádi.
Tři blízcí neznámí je velice pozoruhodný dokument, byť se nelze ubránit dojmu, že šlo všechno udělat ještě o něco lépe. Příběh trojčat totiž v této podobě nenabízí odpovědi na všechny otázky. Trocha investigativní novinařiny by jistě přišla vhod, resp. by vzhledem k závěrečnému odhalení spisů bývalo nebylo od věci premiéru třeba ještě o rok odložit. Na druhou stranu to nic nemění na tom, že i v této podobě se jedná o dokument, který má sílu něco změnit a vyburcovat alespoň některé jedince, aby začali jednat nebo se minimálně zamysleli. Vždyť kdo ví, de facto každý z nás může mít někde dvojče či trojče, o kterém vůbec neví.
FOTO: Aerofilms