Tři kluci se narodili za velkou louží na začátku 60. let minulého století matce, která na tom psychicky zřejmě nebyla úplně OK. Brzy po narození putovali po adopci do své vlastní rodiny o různě vysokých příjmech a rozdílném společenském postavení. Žádný z rodičů netušil, že jejich syn – ať už to byl Eddy, Bobby či David – má ještě dva stejně staré bratry. Agentura tuto skutečnost zatajila údajně proto, že „jedno dítě jde snáze na odbyt“. Celý příběh dostane v podstatě dvě pointy, jelikož o skutečnosti, která mě při sledování napadla, že se narodila původně čtyřčata, film mlčí.

Druhou pointu prozradit nelze, nicméně ta první přichází se zmínkou o doktoru Peteru Neubauerovi, který se hodně kamarádil s dcerou Sigmunda Freuda a který svým počínáním nechá vzpomenout na nacistické posluhovače. Protože rozdělení sourozenců bylo součástí jeho sociálně-psychologického experimentu, kterým sledoval patrně cosi jako vyšší dobro nebo něco v tom smyslu. Šanci promluvit dostane jeho tehdejší asistentka – dnes sebevědomá stará babička, která se kamarádila s Barackem Obamou a dalšími osobnostmi. A vůbec si nepřipouští, že by kdy činila cokoliv nemorálního či protilidského.

 










 

Jako zaměstnanci agentury, kteří si po hladkém setkání s adoptivními rodiči všech tří začali zběsile připíjet šampaňským, že se na nic nepřišlo. Celý dokument Tři blízcí neznámý zaujme svým konceptem, kdy nesledujeme pouze mluvící hlavy, ale najdeme tu i v podstatě hrané pasáže. A zároveň je dobře vystavěn dramaturgicky, kdy se postupně dávkují další a další fakta týkající se případu těchto trojčat. Jenom škoda, že tvůrci snad kvůli nedostatku materiálu některé archivní záběry poměrně často opakují, což bohužel případu na naléhavosti nepřidává.

Z jednoho z trojčat vyzařuje vyloženě pozitivní nálada, takže svým vyprávěním dokáže strhnout pozornost. Velice poutavá jest především pasáž, kdy vypráví o tom, jak poprvé v životě přišel do areálu vysoké školy a kluci ho plácali po zádach a holky s nadšením líbaly. Teprve až nejlepší kamarád jeho bratra Eddyho zjistil, že tady něco hapruje a že došlo k záměně. Po devatenácti rokách se tedy zjistilo, že jsou dvojčata, což se změnilo po novinovém článku, který viděla kamarádka toho třetího. Stejně tak je zajímavá (a to i z psychologického úhlu pohledu) následná sekvence, kdy se z nich stávají kamarádi.

Tři blízcí neznámí je velice pozoruhodný dokument, byť se nelze ubránit dojmu, že šlo všechno udělat ještě o něco lépe. Příběh trojčat totiž v této podobě nenabízí odpovědi na všechny otázky. Trocha investigativní novinařiny by jistě přišla vhod, resp. by vzhledem k závěrečnému odhalení spisů bývalo nebylo od věci premiéru třeba ještě o rok odložit. Na druhou stranu to nic nemění na tom, že i v této podobě se jedná o dokument, který má sílu něco změnit a vyburcovat alespoň některé jedince, aby začali jednat nebo se minimálně zamysleli. Vždyť kdo ví, de facto každý z nás může mít někde dvojče či trojče, o kterém vůbec neví.

FOTO: Aerofilms