V jednom přímořském letovisku na jihu Francie … Nelze nezmínit, že to atraktivní prostředí hodně pomáhá, i když se tento příběh mohl klidně odehrát kdekoliv jinde. No, na jihu Francie tedy probíhá seminář tvůrčího psaní, který vede známá spisovatelka Olivia Dejazetová. Na starosti má skupinku sedmi statečných mladých lidí, jejichž cílem bude společnými silami sepsat napínavou knihu. Fantazii se meze nekladou. Její příběh se může odehrávat kdekoli a kdykoli. Měl by začínat vraždou, což vyvolá první ostřejší rozepři mezi členy této skupiny, kde nechybí rodilí Francouzi, ale i přistěhovalci a muslimky. Některé navíc ani literatura nezajímá – prostě museli na nějakou stáž, aby je nevyřadili z evidence na pracáku a volba padla na tuhle.

Z počátku to vypadá, že nám postupně budou představeni všichni účastníci, avšak nakonec půjde především o Antoina a jeho vztah k ostatním a k Olivii zvláště. Tenhle klučina má normálně rád svou mladší ségru. To je samozřejmě dobré. Hraje počítačové hry. Na tom pochopitelně taky nic není. A že preferuje být o samotě? V tom bychom rovněž neměli hledat žádný zločin. Pochází z úplné, nerozvedené rodiny, což nám je delší dobu zatajováno, takže jsme se mohli právem domnívat, že zrovna v tom tkví jeho svéráznější přístup.

Ve volném čase, kterého má podle všeho dost, se totiž rád poflakuje s bandou bezstarostných vrstevníků, kteří rádi jen tak míří na lidi nabitou zbraní a blbnou s ní na pláži. K tomu chodí na přednášky ultrapravicového aktivisty. Antoine v podstatě smýšlí jako promilitantní radikál, což by mohlo v budoucnu, až bude starší, ještě vytrénovanější a svalnatější, přinést značné potíže těm, kteří se mu znelíbí. Jeho násilný, krvavý text, který ve skupině přečte, se dočká u ostatních odmítavých reakcí a rozpoutá bouřlivou diskuzi, která nemá daleko k tomu, aby se totálně vymkla kontrole, což je poněkud přehnané!

Ani Olivia nemá ráda, když jí je vyčítáno, že může zdarma obývat dům u moře a ještě dostane zaplaceno, nebo když někdo kritizuje její knihu (která podle toho, co je z ní předčítáno, zřejmě fakt nebude žádným světovým počtením). Teď píše novou a Antoine ji svým způsobem přitahuje, takže ho požádá, aby s ní helfnul, protože hrdina by klidně mohl být z větší části vyprofilován podle něj. Autorka jakoby se chtěla stylizovat do role jeho matky a snažila se mu vypomoci a snad i tak trochu převychovat. Vztah mezi nimi se vyvine vskutku nepředvídatelně, nicméně spíše v negativní slova smyslu. Nejenže to vypadá, že Antoine se sám v sobě nevyzná, ale zároveň se pak není možné zbavit pocitu, že ani tvůrci tuhle postavu pořádně neznají.

Lekce je film, pro který představuje ono tvůrčí psaní pouze méně důvěryhodnou záminku k tomu, aby mohlo dojít na některá v současnosti propíraná témata (včetně migrantů). Asi je dobře, že se té kolektivní práci nevěnuje větší pozornost, protože podle námětu to vypadá, že společná kniha účastníků této lekce bude docela brak. Nicméně někteří, jako třeba Malika, určitě mají schopnost ji ve finále povýšit na solidní dílo. Nejpozoruhodnější postavu ovšem spatřujeme v Olivii, kterou si zahrála sympatická Marina Foïs (22 výstřelů). Z toho v závěru předčítaného textu a naprosté lhostejnosti, jaká po něm následuje, nelze vyčíst prakticky nic jiného, než že se tu v hlavní postavu proměnila ta, která měla zůstat vedlejší.

FOTO: Artcam