Tam dole v Mexiku, konkrétně v městě Tampico, Američan Fred C. Dobbs ne a ne zavadit o práci, a tak se musí ptát krajanů, jestli by mu přispěli pár drobásků na jídlo. Na lavičce potká Curtina, se kterým jdou fachat pro Pata McCormicka. Za práci jim ale nezaplatí, což skončí rvačkou. Chlápek jménem Howard, kterého potkali v noclehárně, je už předtím přinutil hodně přemýšlet. Ví totiž první poslední o hledání zlata. Všichni tři se tedy společně vydají kopat a dobývat do hor, třebaže to bude neskutečná dřina a situaci může zkomplikovat vedro, všemožná havěť, banditi, federales (mexická policie) … ale největším nepřítelem jsou chamtivost a nedůvěra.

Což o to, Howard, ten ví, co dělá s lidmi zlato. Jak se v jeho přítomnosti začnou i nejlepší kamarádi obviňovat z toho, že chce jeden druhého okrást o jeho podíl. Dobbs a Curtin zdají se býti féroví. I po té rvačce si vezmou od McCormicka jen to, co jim dluží. Ani o dolar více! Ale třpytící se zlato … to je skutečný test silné vůle a přátelství, jak jsme mohli vidět i v jiných filmech. Nicméně snad v žádném z nich nebyly ty vztahy a napětí vykresleny tak přesvědčivě a uvěřitelně. Do značné míry je to zásluhou charakterů jednotlivých postav i výkonů jejich představitelů.

Při této příležitosti nelze vedle režiséra a scenáristy Johna Hustona a herců Humphreyho Bogarta (typicky hustého), Waltera Hustona, Timo Holta i dalších nezmínit tajemného autora knižní předlohy, jenž svá díla publikoval pod pseudonymem B. Traven, a v podstatě do dnešních dnů se nikomu nepodařilo vypátrat jeho skutečnou identitu!!! I jeho agent tvrdil, že se s ním osobně nikdy nesetkal. Na plac za sebe jako supervizora údajně poslal kamaráda. Větší záhada, než příběh Percyho Fawcetta, o němž vypráví letošní Ztracené město Z. Travenovu příběhu se rovná tak akorát ten Kaspara Hausera. Ale to jsem asi trochu odbočil.

Tenhle Poklad na Sierra Madre je výjimečný ve své nepředvídatelnosti. V době Zlatého věku Hollywoodu se natáčela spousta takových počinů a John Huston svým precizním filmařským talentem diváky chytne už na začátku a až do konce nepustí, na čemž má svůj podíl i precizně strukturovaný scénář. Humphrey Bogart byl už tehdy v roce 1948 velkou hvězdou, ale o prostor se tu de facto rovným dílem podělil s Walterem Hustonem (režisérovým otcem) a Timo Holtem. Každý z nich udělá či řekne něco, co výrazně zamíchá kartami, takže se klidně může vzhledem k okolnostem stát, že každému by mohlo být dopřáno ukrást si pro sebe nejen největší podíl zlata, ale i samotný tento film.

U Bogartova Dobbse možná malinko zmátne ten jeho až shakespearovský monolog, nicméně ani po něm ještě nemusí být o vítězi a poražených (jsou-li v tomto filmu vůbec takoví) rozhodnuto. Vždycky je důležité, jaké vyznáváte hodnoty! Dobbs nepřestává být zaslepen paranoiou a touhou po zlatě a bohatství ani poté, co je zasypán ve štole a Curtin ho vytáhne – v kombinaci s výbornou hudbou Maxe Steinera se jedná o vskutku famózní scénu (pro mě ještě famóznější, než Howardův taneček či banditova hláška: „Badges? We don’t need no stinking badges!“). Nebo když skutečně ještěrka omylem vyzradí jeho skrýš. Nepomáhá ani to, že kdyby kolegové chtěli, už ho mohli klidně čtrnáctkrát zabít ... A takhle by se dalo ještě chvíli pokračovat.

Nechci příliš spoilerovat, nicméně jednu drobnou výjimku udělat musím. Později se ke třem hrdinům připojí čtvrtý. Nabízí se otázka, jestli náhodou není s jedním (nejpravděpodobněji s Howardem) spolčený. Mnozí jej patrně budou brát jako vetřelce, který by se měl opravdu sebrat a co nejdříve zase vypadnout, odkud přišel. Po jeho argumentech existují tři možnosti – buď ho ti tři můžou zabít, nebo vyhnat, nebo přibrat jako parťáka. Situace se však opět zamotá a vyvine v další nezapomenutelný filmový obraz.

Poklad na Sierra Madre je jedním z prvních amerických bijáků, který byl většinově natáčený mimo prostory studia a mimo USA. Natáčení přímo „na lokacích“ v Mexiku mu dodává jedinečnou atmosféru, ačkoli v tomto směru musím podotknout, že se jedná o jeden z mála černobílých filmů, u kterých mě osobně mrzí, že nejsou snadněji k dostání v barevné verzi. Film se zabývá několika podobnými věcmi a tématy (třebaže je někdy otáčí naruby), jaké můžeme vysledovat i v tvorbě mého oblíbence Sama Peckinpaha (vůdce banditů by si jistě náramně rozuměl s bezpáteřním generálem Mapachem z Divoké bandy). I to je jedním z důvodů, proč tahle vpravdě podívaná zanechala tak hluboký dojem.

FOTO: cinema.de