Malá Félicie (v originále Elle Fanning) vyrůstá v sirotčinci, odkud se neustále snaží utíkat. Společnosti jí dělají akorát kamarád Victor (v originále Dane DeHaan, tedy spojitost s Valerianem) a hrací skříňka po mamince. I díky ní si moc přeje stát se baletkou. Když se jednou útěk konečně podaří, seznámí se s kulhající brunetkou Odettou, která pracuje u jedné přísné paní, jejíž dcera Camilla chce taky do prestižní baletní školy. Félicie však využije příležitosti a začne se za ni vydávat, což by se sice dělat nemělo, ale tady se to dá pochopit a hlavní hrdinku nám to rozhodně neznepřátelí. Naopak, dále bude s velkým zájmem sledovat, jak a jestli vůbec se jí podaří svého snu dosáhnout.
 

Kolik bijáků, včetně těch animovaných, jsme už na toto téma mohli vidět? Bylo jich nepřeberné množství, ale zdaleka ne všechny fungovaly. Balerína je v mnoha ohledech naprosto precizní a rozhodně nejen (malé) divačky si ji můžou z fleku oblíbit. Jednak díky těm mnoha sympatickým postavám, ale také těm dalším, které nejsou černobílé a jejich jednání nepochybně pochopí a vzdělá (rozšíří obzory) i mladé/malé obecenstvo. A pak je tu samozřejmě ta nepopiratelná a nesmírně podstatná skutečnost, že film svým celkovým optimistickým vyzněním zároveň moc potěší a inspiruje.
 

Féliciin příběh se odehrává v předminulém století. V době, kdy podle návrhu Gustava Eiffela stavěli jeho slavnou Věž a Socha Pohody Svobody, další inženýrovo proslulé dílo (díky němuž budeme svědky vpravdě neobvyklého finále), se teprve chystala na svou cestu do New Yorku. Právě v jeho dílně bude (pi)tvořit Victor ještě s jedním malým kolegou, který často věci trefně okomentuje. Za zmínku však stojí i další – Camilla, její matka, hlídač v sirotčinci, Nora, mistr Mérant, Rudi, Rosita, přičemž to svádí napsat, že pouze jedna z nich je záporná. Ale opravdu, když chce v podstatě jenom to nejlepší pro svou dceru?
 

Tahle úžasná podívaná se navíc může pyšnit dokonalou atmosférou daného období (to kam se hrabe třeba Kozí příběh), takže nedovolí odtrhnout oči od obrazovky. K tomu si tvůrci přichystali několik brilantních nápadů, famózně využívají některých výrazových prostředků a více než srozumitelně mluví filmovou řečí, takže rozhodně nebudou nudit ani ty tréninkové pasáže, nepatrně á la Karate Kid. Přičtěme ještě výtečný soundtrack, včetně famózně využité skladby Confident od Demi Lovato (klip mimochodem režíroval Robert Rodriguez) a chvályhodnou práci při vznikání českého znění a vyjde nám, že Balerína bude jedním z nejlepších filmů roku.
 

Balerína totiž není film o tom, že musíš být balerínou, nýbrž o tom, že můžeš být tím, čím chceš. Říká, že ať už jsou naše sny sebetroufalejší, nejsou nedosažitelné. Nicméně k jejich realizaci musíš něco udělat (podobně jako  Černá labuť). Na začátku přitom klidně může být obyčejná hrací skříňka a rovněž by ve snažení neměla chybět jednoznačná odpověď na otázku PROČ? Proč chceme dosáhnout toho, čeho chceme dosáhnout? Zrovna tahle scéna by se asi měla vrýt do paměti nejhlouběji, ačkoliv takových najdeme v Baleríně mnohem více. Už trailer naznačoval, že tohle nebude obyčejný animák a výsledný film mu dává za pravdu.
 

FOTO: Vertical Entertainment