Do osmnácti roků nepřístupný dokument o slavném italském pornoherci.
Sledujeme Rocca nejen coby herce, ale vlastně mnohem více jako producenta, který potkává a zpovídá pornoherečky, včetně těch začínajících. V této souvislosti dojde i na vtipné situace, jako kupříkladu s nepříliš nepříliš inteligentní „blonckou“, jež má ke všemu nevyhovující zuby. Rocco tedy řekne kolegovi Gabymu: „Přelepte jí pusu páskou,“ načež kolega odpoví: „No jo, ale jak mu pak bude kouřit, když bude mít pusu přelepenou páskou?“ A to není jediný podobný případ. Ještě tu máme některé bizarní scénky, jako třeba ta s ovocem nebo závěrečná, v níž nechybějí náboženské (křesťanské) motivy, přičemž to mělo mít symbolický význam, neboť po ní chtěl Rocco vystoupit z pornoprůmyslu.
Film byl dokončen v roce 2016, nicméně Rocco podle všeho stále pokračuje v činnosti, jaké se začal věnovat už před více než třiceti rokama, takže vzniká de facto podobný problém, jako když vznikne celovečerní portrét fotbalisty, který pořád hraje. O Roccových začátcích nezazní skoro nic. Zmíní se sice o první masturbaci, ale už třeba ne o prvním sexu. Pravda, ten si asi už nemůže pamatovat. Seznámíme se s jeho manželkou Rosou a s jejich dvěma syny, jimž je něco přes dvacet. V jedné scéně se jich otec ptá na jejich názor ohledně jeho profese. Zároveň samozřejmě dojde trochu i na sebelítost a poví nám, co mu porno vzalo a co on mu chtěl dát.
Tenhle Rocco Sifreddi ale působí dojmem inteligentního člověka, který takříkajíc „nemyslí rozkrokem“. Možná proto si vysloužil respekt i mimo pornografický průmysl. V každém případě se nelze zbavit dojmu, že při vyprávění některých příhod nebo při některých svých zpovědích si trochu vymýšlí, aby udělal tento jinak docela málo zajímavý dokument něčím zajímavější. To se týká třeba kamarádky jeho matky, přičemž nejde o to, že byl mezi nimi velký věkový rozdíl. Protože tomu, že měl jak osmnáctky, tak osmdesátky, naopak není důvod nevěřit. Sám říká, že „chtěl prozkoumat sexualitu ze všech stran, chtěl zkusit, co mu mohou nabídnout ženy různého věku.“ Nebo něco v tom smyslu.
Prozradí, že pro něho natáčení nikdy nebylo pouze o tom si zašukat, sbalit prachy a jít domů. Spousta holek, které v tomto díle vystupují, se těch společných scén s Roccem ve filmech pro dospělé bály. Jednak kvůli velikosti jeho přirození, jednak kvůli pověsti, která jej předchází a hovoří o tom, že je mimořádně drsný a hrubý. I Češky to prý hodně tvrdily. Slavných pornohereček tu mnoho neuvidíme. Možná s výjimkou Kelly Stafford, která ze všech nejlépe chápe jeho záměr, který by se snad dal s trochou nadsázky charakterizovat tak, že chce „povýšit porno na umění.“ O to se taky svým svérázným způsobem snaží ten nešikovný kolega, jenž rád vymýšlí legrační „spektakulární" úvody, které mu jsou pravidelně zamítány. Ono to dává smysl, jelikož diváky a divačky porna určitě neinteresuje, jestli se přijde k bazénu z pravé nebo z levé strany, případě jestli se jí ovoce v celku nebo nakrájené.
Rocco je dokument o Roccovi Siffredim, který se zdaleka nevyskytuje v každé jeho scéně. Vesměs pendlujeme mezi Budapeští, Paříží, Los Angeles … i do Milána a Ortony se podíváme. Nikdy v ničem ale vlastně nejdeme zcela do hloubky a málokdy se tu někdo úplně obnaží (ve všech smyslech toho slova). Často se tu vedou hovory téměř o ničem, ačkoliv sem tam někdo přijde s pozoruhodnou myšlenkou, jako třeba že když si to ženská rozdá s padesáti chlapama, tak je za děvku, zatímco když chlap vosouloží padesát ženských, tak je za hrdinu. Jinak se ale o Roccovi ani o pornoprůmyslu nedozvíte z tohoto dokumentu skoro nic navíc oproti tomu, co si můžete dohledat na netu. Ten koncept měl zkrátka vypadat docela jinak. Přesto distribuční společnost zaslouží pochvalu za to, že se rozhodla tento film poslat do kin. Asi netřeba zvláště podotýkat, že takové se jim totiž nejen u nás zpravidla vyhýbají.
FOTO: Bohemia MP
