Na začátku 80. let minulého století pracoval Kenny Mills se svým otcem v těžební společnosti a prováděl po jejím sídle svou přítelkyni Kay. Sedm roků poté, konkrétně léta (Anděla) Páně 1988 se dozvěděl, že v Indonésii se možná nachází velké naleziště zlata. To by mohlo upadající společnost zachránit. Sebere hodinky své milované a s velkými očekáváními vyrazí na cestu. Jakožto správný zlatokop/dobrodruh na místě vyhledá znalce Michaela Acostu, který ledacos zažil, ale záměr kopat uprostřed pralesa zprvu přijde i jemu bláznivý. Nakonec se cenný kov skutečně podaří najít. Ale poté vezmou události zcela nepředvídatelný směr.

Tenhle počin by si býval, podobně jako Boj za svobodu (též s Matthewem McConaugheyem), nepochybně zasloužil větší pozornost. Minimálně díky svému tématu a období, ve kterém se odehrává. Protože jak americká občanská válka, tak 80. léta minulého století, rozhodně přinesla mnoho zajímavého. Obě díla se inspirovala skutečnými událostmi, přičemž si troufám tvrdit, že v případě Zlata byl ten příběh zfilmován a zpracován o hodně poutavěji a zajímavěji, než tomu bylo ve skutečnosti, byť se tehdy jednalo o velký skandál.

Režisér Stephen Gagnan dokázal spolu se scenáristy Patrickem Massettem a Johnem Zinmanem celou věc nafouknout do obřích rozměrů, čímž si vynutil diváckou pozornost. Zlato si i díky famóznímu soundtracku udržuje parádní drive. Zpomalí pouze na chvilku lehce za svou polovinou, ale nedivil bych se, kdyby to bylo chtěné. Protože závěrečné vyšetřování tak zase nepostrádá grády a rozuzlení může být pro leckoho překvapivé. Ač jsem se na film hodně těšil, nevěřil jsem, že by zrovna člověk zodpovědný za něco tak chaotického, jako je Syriana (na jejíž natáčení rozhodně nevzpomíná v dobrém George Clooney), byl schopný vytvořit takhle stylovou podívanou.

A také nedoceněnou, protože na Zlatých glóbech si připsala jedinou nominaci za Nejlepší původní píseň a na Oscarech chybí úplně. Matthew McConaughey přitom v některých momentech předvádí absolutní hereckou extratřídu. Navíc v rámci příprav prošel i značnou fyzickou proměnou. Edgar Ramírez dostal šanci si zahrát charakterově pestrou postavu, která může pořádně zamíchat kartami, kdykoliv se objeví. Toby Kebbell by měl hrát agenty častěji a tvůrci našli sice menší, ale přesto důležitou roli i pro Stacyho Keache. Přítelkyně Kay potom vypadá jako Bryce Dallas Howard, ačkoliv ta v tomto bijáku hlubší stopu bohužel nezanechá.

Leda bychom se na to podívali tak, že Kenny klidně riskuje, že ztratí tak úžasnou ženu a raději se vydá do nebezpečné oblasti, aby uskutečnil ten svůj sen, na který je posléze tolik hrdý, že ho neprodá ani za 300 milionů. Později dojde k dalším peripetiím, během kterých by mohlo pomoci kamarádství se synem panovníka, který se znal s jedním z amerických exprezidentů a který taky chová tygra (výborná scéna). Ve filmu Zlato jsou i odbornější věci a termíny vysvětleny srozumitelně a charaktery a motivace postav zůstávají za všech okolností neměnné a pochopitelné.

Zlato je prostě velice kvalitní počin, jakému přidávají na pestrosti ty scény z Jihovýchodní Asie, které i díky celkově výborné dobové atmosféře tak silně kontrastují s těmi, jež se odehrávají v USA. Na výjimečnosti přidává rovněž skutečnost, že hlavní hrdina nahání zlato, které svým způsobem přitahuje pozornost dodnes a na stříbrném plátně se po něm nikdo už dlouho v takovéto míře nepídil (až na Matthewa McConaugheyho v komediálním Bláznově zlatě, ale o tom se raději rozepisovat nebudeme). Jediné, co lze filmu – kromě těch výše uvedených drobností – vyčíst, představuje to, že postrádá nějaký vyloženě originální prvek nebo postup. Pak by ta řemeslná stránka byla opravdu dokonalá.

FOTO: Freeman Entertainment