foto z filmu Rodinný film

 

FDb: Jak dlouho už jste v České republice?
Olmo Omerzu: Asi třináct let.

FDb: Do Slovinska stále ještě jezdíte?
Olmo Omerzu: Jezdím za rodiči.

FDb: Sledujete i slovinskou kinematografii?
Olmo Omerzu: Snažím se ji sledovat, protože teď začíná nastupovat moje generace, takže mě to zajímá.

FDb: Co se slovinských filmů týče, u nás byl uveden třeba ten s názvem Šiška Deluxe. Nejprve na Febiofestu, a pak zamířil i do běžné distribuce. Bývají i české filmy uváděné ve Slovinsku?
Olmo Omerzu: Pamatuju si, že tam byl Kolja. A vím, že mě překvapilo, že tam byl i jeden z těch filmů podle Viewegha. Akorát nevím, jestli šlo o Román pro muže nebo Román pro ženy. Ale jinak tam české filmy často uváděny nejsou.

FDb: Studoval jste FAMU. Hlásil jste se i na jiné filmové školy?
Olmo Omerzu: Ne, jenom na FAMU.

FDb: Čím si vás tahle škola získala?
Olmo Omerzu: Získala si mě tím, že ve státech bývalé Jugoslávie má ta škola fakt veliké renomé. A je to taková celkem jasná volba, pokud člověk nechce zůstat ve státě, ze kterého pochází. A FAMU je škola, o které člověk ví, že se tam může něco naučit.

FDb: S čím jste tam byl nejvíce a nejméně spokojený?
Olmo Omerzu: Je to velmi intenzivní škola. Já jsem byl ještě žákem Věry Chytilové, která byla tehdy ještě vedoucí katedry. Chodil jsem i do její režisérské dílny. Byl jsem i v dílně Jana Němce. Takže mám velikou radost, že jsem zažil ještě dva režiséry, jejichž filmy mám velmi rád. Znal jsem je už předtím z retrospektiv ze slovinské cinematéky. Ona je to dlouhá doba, člověk tam studuje pět let, ale ty filmy se často musí točit déle, takže se různě přerušuje. Je to tedy intenzivní doba tak šest sedm let. A je to tak, že do určité míry to začne nahrazovat rodinu, takže má člověk pak svoje „ponorky“. Těch menších problémů bývá hodně, ale pro mě to bylo velmi důležité období, jelikož jsem mohl natočit i svůj debut (Příliš mladá noc – pozn. aut.), který byl uvedený v Berlíně, a pak i v běžné distribuci. Vlastně se jednalo o můj regulérní absolventský film. Takže bylo důležité, že jsem zůstal v Čechách.

FDb: Jaké jsou vaše režisérské vzory?
Olmo Omerzu: To se strašně mění. Spíše mám taková období, kdy mě tvorba některého režiséra zajímá více.

FDb: K Rodinnému filmu. Jak vzniknul ten nápad vysadit toho psa na opuštěném ostrově?
Olmo Omerzu: Na internetu jsem četl krátký článek o tom, že pár důchodců šlo na cestu oceánem, jejich loď se převrátila a jejich pes se ztratil ve vlnách. A zhruba za dva týdny viděl nějaký rybář toho psa na osamělém ostrově. A mně to přišlo jako ohromně zajímavý motiv. Takový robinzonský mýtus, jaký nás provádí už od dětství. Je to určitý archetyp, od kterého už dopředu víme, co očekávat. A přišlo mi lákavé přes toho psa přemýšlet o rodině a o jejích problémech, které v tu chvíli řeší. Ta rodina vlastně bojuje stejně o život, jako ten pes.

FDb: To natáčení se psem v takovéto míře muselo být ohromně náročné …
Olmo Omerzu: Je to velká zkouška trpělivosti. Nemáte žádnou jistotu a musíte být připravený ty věci měnit na place, protože podle toho scénáře něco šlo a něco nešlo. Pak jsem měl pocit, že by mohlo jít něco jinak, tak jsem některé věci přepsal a musel jsem to konzultovat s trenérem Filipem Novákem. Bylo třeba to všechno stihnout s tím psem za těch deset nebo čtrnáct natáčecích dnů natočit. Takže jsem se snažil co nejvíc využít to, co mi nabízely ty lokace.

FDb: Rodinný film se dostal na několik prestižních filmových festivalů. Na jednom ho vidět i Bryan Singer. Co na něj říkal?
Olmo Omerzu: Že neví, jestli se díval na Toma Hankse v Trosečníkovi, který se převtělil do psa, nebo na psa, který tak přesvědčivě zahrál Toma Hankse. Při udílení cen říkal, že viděl hodně filmů, ale tenhle vlastně vyzdvihnul. To mi přišlo hodně fajn. (úsměv)

FDb: Zúčastnil jste se osobně s Rodinným filmem všech festivalů?
Olmo Omerzu: Na tolika jsem nebyl. S Příliš mladou nocí jsem jezdil skoro každý měsíc po festivalech, protože o něj měly veliký zájem. A tehdy jsem už psal scénář, takže jsem toho využil, že jsem prezentoval ten nápad s tím psem. A snažil jsem se tak shánět i koproducenty, protože jsem věděl, že to bude náročný projekt. A když Rodinný film začínal svoji festivalovou kariéru, tak jsem už intenzivně připravoval další film. Ale když jsem dostal tu pozvánku, tak jsem vždycky doporučil herce a lidi ze štábu. Ale na klíčových festivalech jsem byl.

FDb: I v hlavním městě Slovinska, v Lublani, se koná filmový festival. Co se prestiže týče, mohl byste ho přirovnat k nějakému jinému známému festivalu?
Olmo Omerzu: Lublaň má více festivalů. Ten, o kterém mluvíte, se jmenuje LIFF a paralelu můžeme udělat s Febiofestem. V tom smyslu, že jde o takovou přehlídku filmů, které byly výrazné na áčkových festivalech.

FDb: Vybavíte si, jaká byla první reakce Karla Rodena a Vandy Hybnerové po přečtení scénáře?
Olmo Omerzu: Jim se ten scénář velmi líbil, což bylo velmi milé. Myslím, že jim to bylo blízké tématem, a také tam byl ten „teasing“ s tím psem, což není úplně obvyklé. Není to jako použité klišé v každém druhém filmu. Takže je to zaujalo a přistoupili i na to, že jsme mohli hodně zkoušet, což bylo velmi příjemné.

FDb: Je pravda, že psa Otta hráli ve skutečnosti tři psi?
Olmo Omerzu: Je to tak, i když převážně to byl jeden pes. Protože člověk, když natáčí, je omezený financemi a časem. A když natáčí pes, tak nemůže natáčet dvanáct hodin denně. Má koncentraci třeba na pět.

FDb: Bylo vám už od začátku jasné, že půjde o tuhle rasu?
Olmo Omerzu: Přemýšlel jsem i o jiných. Chtěl jsem psa, se kterým si třeba i děti představují, že s ním chodí po pláni a byl by to ten jejich kamarád. Myslím, že právě vlčák nebo border kolie jsou takovými synonymy pro psa. A další věc byla, že jsem hledal dlouhosrstého psa kvůli té proměně. Abychom viděli, že se ten pes do určité míry v tom filmu změní.

FDb: A byla i možnost, že by rodiče odjeli na dovolenou jinam než do Thajska?
Olmo Omerzu: Chvilku jsme se bavili i o Chorvatsku. Ale spíše se řešilo, kde se to bude natáčet. S tím, že to pořád bude nějaká exotická krajina. Bavili jsme se i o Indonésii. O Thajsku jsme si mysleli, že to bude náročné v rámci komunikace a shánění produkce, ale nakonec se ukázalo, že to vůbec nebylo náročné. Naopak jsme našli super produkci, která ten projekt zaštítila, a fungovalo to.

FDb: Rodinný film byl oceněn dvěma Cenami české filmové kritiky. Čtete recenze na svoje filmy i na filmy jiných tvůrců?
Olmo Omerzu: Čtu. Moc nevěřím těm, kteří říkají, že je nečtou. A pak čtu recenze i na jiné filmy od kritiků, které mám rád, čímž nemyslím jenom české.

FDb: S Rodinným filmem jste nominovaný i na Českého lva. Existují i ve Slovinsku podobné filmové ceny?
Olmo Omerzu: Úplně jako Český lev ne. Existuje něco jako nacionální festival, ale jako Český lev ne.

FDb: Bylo složité získat u Rodinného filmu práva na hudbu? Třeba na písničku Life Fantastic od skupiny Man Man?
Olmo Omerzu: To bylo hodně složité. Oslovili jsme kvůli tomu německého agenta, který to zařídil. Ono to stojí i poměrně hodně peněz. Některé věci, které jsem tam chtěl mít, jsem i vyhodil nebo vyměnil za jiné.

FDb: Dělali jste před dokončením filmu nějaké zkušební projekce?
Olmo Omerzu: Dělali. Já to dělám tak, že zvu lidi, kteří se mnou studovali nebo jsou to třeba střihači. Nejsou to tedy projekce v takovém tom producentském smyslu, že hledáme cílové publikum, ale jsou to projekce, kdy se chcete co nejvíce dozvědět od těch lidí. Takže já jsem měl několik takových projekcí, kdy jsem se ptal různých lidí na jejich názor.

FDb: Jak probíhala spolupráce s Nebojšou Pop-Tasićem při psaní scénáře?
Olmo Omerzu: Tak já jsem napsal treatment, jakousi osnovu na nějakých dvacet stránek. A pak jsem oslovil Nebojšu Pop-Tasiće, protože jsem chtěl psát s někým, kdo je trochu starší, aby tam byla ta perspektiva od někoho, kdo má děti. A zároveň mám rád věci, které píše pro divadlo. A musím říct, že ta spolupráce byla dobrá.

FDb: Rodinný film vzniknul v koprodukci pěti států. Jak složité bylo všechno skloubit dohromady?
Olmo Omerzu: To by asi lépe odpověděl producent Jirka Konečný. Pro mě to složité nebylo. V tom smyslu, že jsem nemusel dělat nějaké kompromisy, nemusel jsem spolupracovat s někým, s kým jsem nechtěl. Takže to šlo poměrně elegantně.

FDb: Vybavíte si ještě první natáčecí den?
Olmo Omerzu: Tohle většinou úplně mažu. Ale podle mě to bylo něco s tou zimou. Asi to byl záběr, kdy Karel navštěvuje bratra, ale byl to záběr jenom zvenku, kde je vidět ještě ten hotel v Dejvicích, který potom zbourali.

FDb: Na filmu se podíleli i kaskadéři z Filmky. V jakých to bylo scénách?
Olmo Omerzu: To bylo ve scéně, kdy Dan Kadlec spadne z té koloběžky.

FDb: Přemýšleli jste i o jiných názvech pro váš film?
Olmo Omerzu: Další varianty nebyly. Ale tenhle jsem si musel obhájit, protože není na propagaci filmu jednoduchý.

FDb: Původně jste chtěl mít v Rodinném filmu i záběr, ve kterém se převrátí loď, na které se plaví rodiče …
Olmo Omerzu: Tam šlo o to, že jsem nevěděl, jak moc důležitá by měla být ta linie toho dobrodružství na moři. Původně jsem si říkal, že toho nechci moc vidět, protože si myslím, že to dobrodružství se v tom filmu odehrává doma v tom vinohradském bytě. Ale měl jsem pocit, že jedna velká scéna by tam měla být, že člověk nemůže přeskočit všechny scény. Ale pak se zjistilo, že je velmi komplikované natočit to tak, aby to bylo realistické. Tím spíše, že loď se zase tak rychle nepřevrátí. A navíc vlny ve filmu vypadají vždycky menší, i když jsou velké, protože moře je obrovská hmota. A předmět, který by dokázal srovnat velikost vlny, v podstatě neexistuje. Nechtěli jsme žádné složité triky. A pak nás ve střižně napadlo, že jak to moře vyplaví toho psa na pláž, že tak je to nejpřesnější.

FDb: Kromě toho, že režírujete filmy, jste vytvořil i komiksovou knihu …
Olmo Omerzu: Já jsem byl v Lublani na výtvarné škole a pracoval jsem v takovém nakladatelství a hodně jsem kreslil komiksy. A některé jsme takhle vydali.

FDb: Myslíte, že by byly taky zfilmovatelné?
Olmo Omerzu: Ne, já jsem dělal hodně nepříběhové komiksy.

FDb: V současné době už pracujete na dalším filmu s pracovním názvem Kavky na cestě. O čem bude?
Olmo Omerzu: Je to o tom, že sledujeme kluka, kterého policisté najdou v autě, které má SPZ z jiného konce republiky. A je to taková zimní road movie, kdy on začne vyprávět příběh, který je trochu založený na nespolehlivém vypravěči a je to trochu hra s divákem o tom, co může být pravda a co ne a přes toto se snažíme dostat do podstaty dětského světa, kde si myslím, že lež je klíčová a občas i pravdivější, protože se týká nějaké imaginace.

FDb: Jaké herce a herečky ve filmu uvidíme?
Olmo Omerzu: Mám tam dva neherce, jednomu je dvanáct, druhému patnáct. Pak tam hrají Lenka Vlasáková, Martin Pechlát a Eliška Křenková.
 

FOTO: ceskatelevize.cz