S jakuzou byste si neměli zahrávat, pokud nejste jejími předními představiteli. A to Everly tedy rozhodně není. S jedním takovým se ale zapletla a teď hledá cestu ven. Musí přitom být opatrná, jelikož Taiko, jak se ten jakuzák jmenuje, by si klidně mohl došlápnout na její matku a dceru. Dostat ty dvě do bezpečí nebude nic snadného, když se titulní hrdinka nachází v bytě, ze kterého – zdá se – není úniku. Neustále někdo otravuje – jakuzáci, štětky (zlé i hodná), zkorumpovaní policajti, Sadista, Masochista, a nakonec pochopitelně i sám Taiko. Teda jak s tímhle si se zbraněmi ne zcela zkušená Everly poradí? A poradí si vůbec?

Odpověď na tuto otázku se dozvíme až v závěrečném záběru, který je natolik famózní, skvostný a vizionářský že tomuhle bijáku přidává jednu hvězdu v hodnocení navíc. Režisér Joe Lynch mi teď připadá jako jeden z těch Hollywoodem nespravedlivě přehlížených tvůrců, v jejichž podání bych viděl třeba příběh ze světa Star Wars mnohem raději, než od lidí jako je Gareth Edwards, jenž si podle mého stále ne a ne zvyknout na to, že může natáčet filmy s rozpočtem 160+ milionů dolarů (i proto se Rogue One musel přetáčet). Snad nikdo ovšem nemůže popřít kupříkladu to, že Joe Lynch evidentně milimetrově přesně ví, co chce.

A co je důležité – taky ví, jak toho dosáhnout. Není pochyb o tom, že on i scenárista Yale Hannon mají hodně nakoukáno (nechybí ani bezva mexickej pat/Mexican Standoff). Kromě jiných se inspirovali i u Quentina Tarantina. Jednak proto, že jakuzáci z úvodu strašně připomněli Šílenou osmaosmdesátku z Kill Billa (i když tady jich rozhodně není tolik) a jeden z nich pronáší skoro „paimeiovská“ moudra typu „Nejhorší den může být převlečené požehnání“ nebo že „útočiště je někdy dobré hledat v oku bouře“. Everly se taky dostane do situace, kdy je nucena všechen ten svinčík uklidit, což zase evokuje Krvavou romanci, jíž „Šílenec z videopůjčovny“ produkoval.

A pak kvůli tomu, že Lynch nejprve servíruje násilí s velkou nadsázkou, takže je to zábava (s několika dobrým vtípky). Ve druhé polovině, resp. zhruba někdy s příchodem Sadisty a Masochisty … Mimochodem, Sadista a Masochista jsou dva vyšinutí japonští maniaci, přičemž ten první drží toho druhého ve specifické kleci a své oběti pokapává hydroxidem sodným či kyselinou sírovou (proto si říká ‚umělecký maskér‘). A doprovází je týpci oblečení jak z divadla kabuki. Ale zpět k původní myšlence – zkrátka někdy od jejich příchodu přitlačí režisér na pilu (pouze obrazně, jelikož s pilou se tu na rozdíl od střelných zbraní, katany, saí či střepů nemanipuluje) a z Everly se stane docela ultranásilná řežba. Nic pro diváky/divačky děl podle Sparkse.

Prostor toho bytu opustíme dohromady cca na minutu, což znamená, že není úplně jasné, kdy a kde se děj odehrává? Bylo to normálně někde v USA v roce 2014? A nebylo to náhodou v nějaké trochu alternativní realitě? Nebo v Bělehradu, kde se ve skutečnosti natáčelo? Nebo v nějakém jiném, stylizovaném městě hříchu? Vizuální stránka by tomu možná maličko napovídala. Poradit bychom se mohli s Ondřejem Nekvasilem, což je v současnosti zřejmě nejslavnější český filmový architekt (viz například také Underworld: Krvavé války), jenž měl na starosti i Everly. Tu si zahrála Salma Hayek a asi není nutno dodávat, že je v téhle roli naprosto skvělá. A to píšu nejen proto, že se jedná o moji nejoblíbenější herečku.

Everly je hrdinka, která se musí řídit jediným heslem, aby přežila: „Sejmi je všechny.“ Na rozdíl od zmíněného akčňáku s Clivem Owenem a Monikou Bellucci, tento obsahuje pouze dvě hlušší místa – když jí domlouvá její matka, a pak v závěru to setkání s dcerou, které asi mělo být dojemné (ale není). Škoda, že Hardcore Henry nevypadal takhle nějak podobně. Ačkoliv to by pak střihová skladba (v Everly výborná, včetně šikovného využítí rapidmotáže = rychlé kladení záběrů za sebe, klidně i nesouvisejících) vypadala docela jinak. V každém případě tahle odpočinková (!) podívaná se bude příznivcům akčního žánru určitě líbit.

FOTO: cinema.de