Kandidáti na prezidenta v Bolívii si do svých týmů zvou lidi z USA. S tím se musíme smířit. Protože i když o dané zemi, její kultuře a mentalitě jejích obyvatel vůbec nic nevědí, ničemu to vlastně nevadí, neboť princip volebních kampaní je všude na světě stejný (snad s výjimkou Středoafrické republiky a podobně chudých států). A „Kalamity“ Jane Bodinová to dobře ví. Proto patří její strategie k nejúčinnějším. Jenže protistranu zastupuje Pat Candy, který zastává stejný post ještě lépe než ona. Jak se tak občas v La Paz setkávají, vzájemná rivalita (jež má původ v minulosti) a Candyho arogance přiměje Jane k tomu, že její kandidát (Joaquim de Almeida) prostě musí za každou cenu vyhrát, k čemuž by snad mohla dopomoci i šťouravá kamarádka (Zoe Kazan). Ale je to vůbec možné, když před jejím příjezdem v průzkumech za konkurenty o dost zaostával?

V průběhu kampaně, do které se zapojíme devadesát dní před volbami, se nám několikrát ukážou preference jednotlivých kandidátů. Že v případě Pedra Castilla (který nás má nejvíce zajímat) budou stoupat, to se dalo čekat, že ano. O čem by pak taky měl film být. Ale vůbec není jasné, jestli to nakonec bude on, kdo vyhraje. Český název tedy nebyl zvolen úplně nejšťastněji, protože ten originální Our Brand Is Crisis odkazuje na to, že Castillo má být tím kandidátem, který vyvede zemi z veliké krize, ve které sice není, ale třeba by se do ní jednou mohla dostat.

Film jinak v podstatě představí všechny polohy takové kampaně. Kandidáti se soustředí jen na sebe. Kandidáti se soustředí na vzájemné očerňování. Kandidáti se soustředí na to, aby získali informace z tábora protivníka a využili je pokud možno ve svůj prospěch. Samozřejmě by taky bylo dobré vyšťourat na rivala nějakou tu špínu, byť se jí třeba dopustil v nějaké slabší chvilce, do jakých se občas dostaneme všichni. Zahejbat manželce by se určitě nemělo, ale když už k tomu došlo, krátkodobou aférku jistě voliči odpustí spíše, než zašantročení peněz poctivých daňových poplatníků.

Tento počin také docela pěkně ukazuje, že lidé zapomínají, protože právě Castillo už před lety u moci byl. A nedopadlo to nejlépe. Nicméně se chce znovu porvat o svou šanci, a když slíbí, že bude sekat latinu, třeba by to mohlo vyjít. Další věc – předvolební sliby, jaké potom málokdo ze zvolených dodrží. Přesto lidé uvěří a takhle to jde furt dokola. Lepší systém výběru ale zkrátka zatím nikdo nevymyslel. A scenárista zase nedomyslel, že věci jako absurdní infantilní předjíždění autobusů na nepřehledné a nebezpečné silničce (včetně vystrčení „sedínky“, která rozhodně nepatří Sandře Bullock) nemá v seriózně míněném bijáku co dělat. Ale to je holt do značné míry styl Davida Gordona Greena, který někoho baví a někoho nebaví.  

Sám George Clooney už kdysi jeden podobný biják natočil. Jmenuje se Den zrady a ve výsledku zapůsobil o něco více, než Vítězství je naše. I proto, že závěrečná „pochůzka“ mezi demonstranty tady prostě nefunguje. Představitel guvernéra Mikea Morrise si měl v tomto dramatu taky zahrát, ale nakonec byl obsazen Billy Bob Thornton, jenž ztvárňuje Candyho jako profesionálního arogantního zmetka, který si už po prvním setkání zaručeně získá naše antipatie. To s postavou Bena, kterého hraje Anthony Mackie, dozajista nebude mít nikdo vůbec žádný problém.

Vítězství je naše během expozice ukázkově vtáhne do příběhu (i proto, že v Bolívii jsme snad naposledy byli ještě za dob Butche Cassidyho a Sundance Kida), ale vysoko nastavenou laťku si bohužel neudrží. A to ani přesto, že Sandra Bullock předvádí další ze svých perfektních hereckých výkonů. Jane Bodinová je postava s maximálně pozoruhodným a herecky vděčným charakterem, který rozhodně odpovídá povaze lidí, kteří dělají takovouto práci. A že to není jednoduchá práce. Vyžaduje všeobecný přehled, vzdělanost, kreativitu a v neposlední řadě také schopnost manipulovat s davem a odvahu k intrikaření a menšímu podvádění. No nepochybně by nebylo marné, kdyby vzniklo pokračování, ve kterém by sama Jane kandidovala na prezidentku …

FOTO: cinema.de