Někdy se stane, že člověku všechno prostě zevšední. Buď se tomu poddá, nebo to překoná, nebo začne hledat nové výzvy. Michael Stone je úspěšný motivátor (kam se hrabe Jonny Wu), který snad dokáže napravit i toho největšího pesimistu. Ale kdo dokáže napravit Michaela Stonea? Jak může nadále vykonávat tuhle práci, když se nachází ve světě, který je pro něj tolik obyčejný a plný stereotypu? Jedině, že by v hotelu v Cincinnati nejprve uslyšel, a poté i uviděl Lisu. Lisa není jako ostatní ženy, které zná. Lisa je jiná, anomální – Anomalisa!

Film má na svědomí Charlie Kaufman (jehož českým ekvivalentem je do jisté míry Petr Zelenka) a je to znát. Myslím, že by bylo nejlepší, kdyby někdo pečlivě zmapoval jeho tvůrčí proces, nebo mu ještě lépe nahlédnul do mysli, protože jeho tvorba je nesmírně osobitá, což znamená, že není pro každého. A jedinec od jedince (případně jedinka od jedinky ;-) ) si ji může, resp. přímo musí interpretovat po svém. Konkrétně Anomalisa na mě působí dojmem, že měl jenom základní téma – člověka, jenž zrovna prožívá složité období, a k tomu za pomoci asociací a snových/surrealistických výjevů vytvářel a za sebe řadil jednotlivé scény/obrazy.

Výsledkem je uchvacující podívaná, u níž chvílemi zapomenete, že sledujete stop-motion animák. Postavy jsou totiž jako živé. Tedy pouze Michael (David Thewlis) a Lisa (Jennifer Jason Leigh), protože jinak všechny ostatní (včetně žen, bohužel) namluvil Tom Noonan. Z filmu dokonce vyzařují emoce těchto dvou tak silně, že se de facto až přelévají na diváky. Jinými slovy je velmi pravděpodobné, že když je hlavní hrdina skleslý, budete skleslí také, nebo když začíná pociťovat štěstí, bude to úleva i pro vás. Ne vždycky tomu tak ale je. Michael se totiž někdy naprosto nepochopitelně rozčiluje nad absolutními maličkostmi. Snad proto, že v tom dekadentnějším stavu předtím setrval až příliš dlouho. Pro divačky si ale troufám tvrdit, že tohle platit nebude.

Snad každý však musí ocenit ty dvě kouzelné scény (ta v taxíku je ovšem taky výborná). Jednak když introvertní Lisa zpívá Girls just want to have fun od Cyndi Lauper, a pak je tu ta milostná scéna, jejíž natočení údajně zabralo šest měsíců. Ta doopravdy nemá chybu. A i když už je to patrně od samotného úvodu recenze jasné, raději připomínám, že Anomalisa je sice animák, ale určitě není pro děti. A svým zpracováním přímo vybízí k tomu, že by bylo dobré ji vidět vícekrát. Co na tom, že se tu dějí i věci, jejichž smysl a význam se zřejmě nikdy nepodaří rozlousknout. Co na tom, že kdykoliv opustíme Michaelův pokoj, potažmo ono desáté hotelové patro, ztrácí snímek z nevysvětlitelného důvodu na zajímavosti.

Anomalisa si ale po celou dobu uchovává specifickou surrealisticko-realisticko-magickou fresh atmosféru. Jako by se odehrávala ve světě, který je tomu našemu velmi blízký, a přece vzdálený. Dle mého udělal Charlie Kaufman jednu mimořádně zajímavou věc. Zatímco Věčný svit neposkvrněné mysli má vynikající námět, ale prachbídné, nadhodnocované zpracování, v případě Anomalisy je tomu přesně naopak – námět sám o sobě nepříliš originální, ale zpracování přinutí zamyslet se a pokusit se pro sebe najít odpovědi na všechny vyvolané otázky.

FOTO: CinemArt