Italský hřebec se střetnul s několika vynikajícími zápasníky – s Velkou tlamou, Clubberem Langem (jehož jméno si osvojil Ted) a Ivanem Dragem, jenž – jak známo – při exhibičním zápase umlátil Apolla Creeda, s nímž Rocky svedl tři vyrovnané střety (jeden neoficiální). Jeho nevlastní syn Adonis se v dětství pohyboval po různých dětských domovech, kde se často rval. Dokud si jej pod ochranná křídla nevzala Apollova manželka. Nechal si však (i kvůli nechtěné protekci) příjmení Johnson. Jablko holt nepadá daleko od stromu, tudíž se z něho stane taky boxer, jenž jezdí z Kalifornie úspěšně zápasit dolů do Mexika. Ale aby se posunul dál, přestěhuje se do Philadelphie, kde vede svou restauraci Rocky Balboa, jenž by mladého Creeda měl trénovat, aby se mohl utkat s Rickym Conlanem, který je sice Angličan, avšak rozhodně není gentleman.

Z šestky víme, co se stalo s Adriannou. Nyní se dozvíme, kde skončil strejda Paulie. Ale nepadne jediná zmínka o Rockyho synovi. V každém případě by jej tedy mohl zastoupit ten Apollův, ale jeho prosby na trénování jsou zpočátku nepřekvapivě odmítnuty. Možná i proto, že si Rocky pamatuje, jak to dopadlo minule, když se jeho svěřenec Tommy Gunn (zvláštní, že jeho představitel Tommy Morrison nikdy potom ve filmu nehrál) od něj nakonec odvrátil, aby vystoupil proti němu. Kdepak, ona pátá část není zase tak marná, jak mnozí říkají.

Jelikož pro mě osobně je série o Rockym v podstatě synonymem pro analogovou éru. Vedle boxerského prostředí a klasického, leč diváky zjevně pořád nesmírně vděčného tématu, kdy se outsider vydrápe až na samotný vrchol, to byla právě ta správná, dnes bychom řekli odschoolová atmosféra, díky které si původní filmy stále získávají nové a nové příznivce. Jak Rocky Balboa, tak nyní Creed se snaží být v podobném duchu a vyvolat nostalgii, avšak skutečnost, že se jedná o pouhopouhé napodobeniny, které moc touží se vyrovnat originálům před tou šestnáctiletou přestávkou, ale prostě na to nemají, se zkrátka nedaří zakrýt.

Přestože režisér a spoluscenárista Ryan Coogler očividně k projektu přistoupil nesmírně zodpovědně. Pozornost na sebe upoutal svým předchozím počinem Fruitvale Station, který vypráví skutečný příběh Oscara Granta a který (myšleno film) je pozoruhodný ještě tím, že se v něm hodinu prakticky vůbec nic neděje. Ale následujících 20 minut stojí za to. I v Creedovi najdeme hodně hluchých pasáží. Bohužel včetně těch tréninkových, které vždycky patřily k ozdobám série. Zkrátka se ledacos opakuje. Prostě klasická recyklace, jíž se mnozí zahraniční diváci opět nechali uchlácholit i napošesté, když se to tak vezme. Ačkoliv přibylo pár dobrých vtípků (např. jak se řekne ‚kecy‘ /anglicky bullshit/ ve znakové řeči), ale to, co mělo být vtipnou paralelou k ikonickému vyběhnutí na schody, se prostě vůbec nepovedlo.

Taky se tu vyskytují linky, které jsou fakt nepotřebné. Viz ta se sousedkou Biancou, co přestává slyšet, a proto si pouští nahlas muziku. Ovšem zápasy sami osobě jsou celkem pěkně natočené, zvláště pak ten finální (kratičká sekvence „v telefonní budce“ nemá chybu). Nicméně i z tohoto pohledu co do kvality vítězí Rocky I-IV. Takže vlastně jediné důvody, proč se vyplatí Creeda dokoukat, jsou tyto: Není jasné, kdo ten klíčový souboj vyhraje. Není jasné, komu přesně se bude děkovat při podivném pozápasovém rozhovoru (ne až tak podivném, jak předchozí televizní debata dvou rádoby důležitých šašků – jinak to nazval nelze). A zazní vůbec nějaká z ikonických skladeb? Sice tu máme Rockyho sochu, která v Philadelphii opravdu stojí, ale objeví se i ony zmiňované legendární schody?

Co si budeme povídat, on Rocky Balboa nikdy nebyl zrovna chytrý. Vlastně to byl takový hodný trouba, co uměl v první řadě výborně boxovat, a proto tyhle jeho vlastnosti jsme si jej oblíbili. Na těch dvou nejnovějších bijácích je úplně nejvíce odsouzeníhodný fakt, že osobnost, jaká vybojovala tak nezapomenutelná vítězství, přičemž nad všemi ční to proti Ivanu Dragovi (strašná škoda, že tu Dolph Lundgren nemá alespoň cameo!), zobrazují jako zlomeného chudáka, jenž ty nejbrutálnější rány utrpěl mimo ring a jenž stále nezachytil ten digitální přechod a zůstává zaseknutý někde v tom analogovém světě (sice měl robota, ale to není to samé – třeba v cloudových úložištích se ztrácí). Zaseknutý právě na konci toho pátého dílu, na kterém mě vždycky nejvíce vytáčelo, že Gunnovy rány vyvolávaly ve flashbackách asociace s Dragovými bombami. Kdyby se tihle dva proti sobě postavili do ringu, troufnu si tvrdit, že ruský obr by soupeře vyřadil už v prvním kole. Ale to jen tak mimoděk.

Creed je v podstatě dost zbytečný film. Taky kvůli tomu, že mají tvůrci tu drzost uvést Rockyho do stavu, v jakém šampiona prostě vidět nechceme! Už je tedy jasné, proč byl Sylvester Stallone nominován na Zlatý glóbus. Cenu by si asi zasloužil, protože takhle dramatický výkon už dlouho nepředvedl. V takovém případě by dorovnal kámoše Arnolda, jenž však Zlatý glóbus nezískal za Terminátora, nýbrž byl oceněn jakožto Nejlepší nováček (tahle cena se už neuděluje) za film The Villain a postavu jménem „Handsome Stranger/pohledný cizinec“. Ale to jsem poněkud odbočil. Co se Creeda týče, zaslouží zmínku ještě jeho představitel. Nikoliv Carl Wheaters (ten se tady objevuje pouze na fotkách a na starém záznamu), ale talentovaný Michael B. Jordan, jenž tu předvedl svůj zatím nejpamátnější výkon. Určitě lepší, než v nové Fantastické čtyřce. Creeda však z průměru nevymaní ani to.

FOTO: Forum Film