To si vám takhle Karl Urban, James Marsden, Wentworth Miller, Eric Stonestreet, Mathias Schoenaerts (všichni ženatí) společně pronajmou byt, aby si do něj mohli zvát – k nezávazným i závažnějším radovánkám – své přítelkyně a známosti, včetně Rachael Taylor a Isabel Lucas. Ale když jednou ráno přijdou do bytu, čeká je šokující odhalení, neboť na posteli leží nahá, připoutaná, (asi) předávkovaná a ještě k tomu pobodaná a zakrvácená žena. A aby toho nebylo málo, na rám postele někdo její krví napsal cosi latinsky. Od bytu existuje celkem pět klíčů. Přitom všichni kámoši tvrdí, že dotyčnou neznají. Je jasné, že někdo z nich lže. Ale kdo?

Ve filmu (The) Loft, který je už druhou předělávkou téhož, se postupně z bytu přesouváme do budoucnosti na policejní stanici, a zároveň zpět do minulosti, abychom mohli být svědky důležitých momentů, které buď osvětlují, nebo naopak ještě více zamotávají události vedoucí k závěrečnému rozuzlení. Někdy se dočkáme opravdu triviálního vysvětlování, které si snad každý mohl domyslet, jindy si zase není těžké spočítat, že ač to vypadá, že je o všem rozhodnuto, může se záhy ledacos začít odebírat docela jiným směrem. O tom ostatně svědčí i skutečnost, že už na začátku tvůrci zase naťuknou jeden důležitý okamžik, u kterého je jasné, že se k němu na konci vrátíme.

I přes průběžně přicházející pochybnosti o neprůstřelnosti zápletky se daří stylově vytvářet napětí, na čemž má svůj podíl výborná hudba a dobré obsazení. Bohužel v závěru jako by scenárista začal vybírat z několika nejkomplikovanějších řešení, takže se nám vcelku zbytečně věci překombinovávají. Zvláště ten druhý twist si doopravdy mohl odpustit. A když už si jej přál, měl přijít s nějakým, jaký by dával větší smysl a zapůsobil by na diváky se stejnou intenzitou, jako ten, kterým se pyšní kupříkladu takoví Obvyklí podezřelí.

Zase mu ovšem nelze upřít skutečnost, že dokázal do příběhu příhodně zakomponovat i vedlejší postavy včetně manželek pěti hlavních postav. Režisér Eric Van Looy, podepsaný už pod první verzí, se snaží vyprávět poctivě a práci s herci by mu mohli mnozí kolegové závidět, neboť z nich zvládá dostat to nejlepší. Ačkoliv je fakt, že takovéto role se jistě dají zařadit mezi ty vděčnější. Jenom ta snaha o přechod do psychologičtější roviny se nepovede pokaždé. Hlavně v těch opravdu podstatných okamžicích se bohužel míjí účinkem, díky čemuž přestane být tenhle biják uvěřitelným.

(The) Loft je i přes ty uvedené nedostatky nadprůměrným dílem, které se do jistého momentu vyvíjí dosti nepředvídatelně. Určitě by nebylo od věci se pro srovnání podívat na původní film/filmy, protože ty bývají v takovýchto případech sem tam o něco kvalitnější, byť v nich chybí vyloženě známé tváře. Tedy s výjimkou Matthiase Schoenaertse, jenž se – možná trochu paradoxně – objevuje v obou, byť se nepochybně bude jednat o velmi rozdílné úlohy. Ale i takový přístup už jsme v některých evropsko-hollywoodských předělávkách mohli vidět. Povětšinou však přeci jen bývá ještě více ku prospěchu přizvat k nim naprosto odlišné filmaře.

FOTO: cinema.de, DVD poskytl Bontonfilm