Tentokrát stojí v čele týmu, který v boji proti padouchům razí své vlastní metody (podobně jako Arnoldova skvadra ze Sabotáže). Ty budou muset použít i proti obávanému gangu zlodějů, kteří s oblibou vybírají klenotnictví nebo banky, přičemž se občas uchylují k zabíjení nevinných civilistů. Takovou bandu přece není možné nechat volně pobíhat po městě! Jenže ledacos komplikuje nadřízený, s jehož manželkou si paličatý Jean Reno velmi dobře rozumí. Po několika peripetiích se však stejně někteří s nechvalně proslulým Arminem Kasperem střetnou, a pokud selžou, záporáky zřejmě už nic a nikdo nezastaví před tím, aby zruinovali celé město.

OK, to je možná trochu přehnané a nadsazené, nicméně právě takový je do značné míry celý tento počin. Přitom na začátku to vypadá, že půjde o drsnou podívanou, snad až třeba doopravdy trochu ve stylu slavných amerických akčních nářezů z 80 let. Pak ale začne častěji docházet k vyloženě komickým prvkům, které sice i díky Albanu Lenoirovi, jenž jich si jich připočte nejvíce, fungují, ovšem způsobem, kvůli němuž je nostalgie po „Zlatých osmdesátých“ rázem ta tam. A na povrch začnou více vyplouvat nedostatky.

Až nebezpečně kupí klišé, což by se dalo odpustit pouze v případě, že by Nemilosrdní byli nefalšovanou poctou těm akčním „flákům“ s Arnoldem Schwarzeneggerem, Sylvestrem Stallonem, Brucem Willisem, nebo Dannym Gloverem a Melem Gibsonem. Jenže to nejsou, neboť se postupně tváří spíše jako nákladnější, ale nikoliv nejlepší epizoda nějakého - byť celkově vzato možná solidního – seriálu. Rovněž výrazně ubydou alespoň trochu zajímavé dialogy a především ve druhé polovině filmu dostávají uši pořádně zabrat, jelikož postavy sice mluví dost, ale de facto nic kloudného neřeknou.

Pořád ale naštěstí platí, že akční scény patří – na rozdíl od nového a též francouzského Kurýra – k velmi povedeným, a tudíž se dá s klidem vyloučit, že by Nemilosrdní byli nějakou slušně bizarní, nechtěnou parodií. Jsou určitě drsnější, realističtější a vzhledem k tomu, že se mnohdy odehrávají na zajímavých místech, jakými jsou autodílna, podzemní parkoviště nebo frekventovanější ulice (kde přestřelka dokonce až připomene tvorbu Michaela Manna), nestrádají ani po vizuální stránce. Jenom kdyby jim tolik nescházel moment překvapení.

Nemilosrdní by se spíše měli jmenovat Předvídatelní (neplést s Postradatelnými), ale přesto pořád mají své specifické kvality, díky kterým zůstávají lehce nadprůměrnými. Asi by nebylo od věci ještě upozornit na to, že kdo čeká další nezapomenutelné představení od svého oblíbence Jeana Rena, ten bude zřejmě trochu zklamaný. Přeci jen už mu také táhne na sedmdesát, nicméně na druhou stranu tahle role rozhodně nevyžadovala nijak přehnané požadavky na fyzickou připravenost. Pořád je to velice dobrý herec, ale pokud jej chcete zastihnout v lepší formě, pak si sežeňte vcelku obdobně laděný thriller 22 výstřelů.

FOTO: Bioscop