Film Něžné vlny stále brázdí česká kina a nějakou dobu ještě určitě bude, protože za dvěma předchozími režisérovými díly zatím co do úspěšnosti docela zaostává. A pokud jste jej už viděli, zřejmě vám budou některé odpovědi na naše otázky ještě jasnější.
FDB: Co vás inspirovalo k napsání právě tohohle příběhu?
Jiří Vejdělek: Mé směšné dětství a dospívání, protože jsem chtěl pro diváky natočit další komedii a nenašel jsem směšnější figuru, která by způsobila tolik trapasu, jako jsem já sám. Tak věřím, že se diváci na můj účet náležitě pobaví. Ona je výhoda dělat si legraci sám ze sebe, poněvadž mě pak nikdo nemůže žalovat.
FDB: Přemýšlel jste někdy o tom, že byste zkusil zabrousit do jiného žánru, než toho komediálního?
Jiří Vejdělek: Ano, ale to bych byl srab. Já tu komedii považuju za velmi těžký žánr, byť jich za sebou mám docela dost, ale pořád cítím, že je třeba se ještě dál učit, protože je to opravdu obtížné. A taky je okamžitě poznat ten výsledek, protože buď ve vás ten úsměv vzbudí, i když neříkám, že se u každé komedie člověk musí řehtat, ale ten úsměv by tam být měl. Takže až budu zbabělec, tak začnu točit vážnější filmy, ale to plánuju až tak po stodvacátém roce.
FDB: Ten film se odehrává před revolucí i během revoluce. Vybavíte si, jak jste vy sám tenkrát prožíval revoluci?
Jiří Vejdělek: No, tak já jsem toho svého hlavního hrdinu vyslal na podzim 1989 do Prahy. Ale sám jsem tenkrát dřepěl kdesi v pohraničí a přemýšlel jsem právě o tom, jak se vloudit do přízně té své vysněné dívky. A po těch listopadových událostech ona vzplála takovým revolučním nadšením a mě se dostalo cti přišpendlit jí trikoloru na výstřih. A to zase zažehlo revoluční nadšení ve mně. Takže to je moje vzpomínka na ty listopadové události, a tudíž přiznávám, že tu konspirační teorii o listopadu 1989, kterou rozvíjím v Něžných vlnách, jsem si malinko, malilinko přibarvil.
FDB: Ano, vy jste toho hlavního hrdinu poslal přímo do střetu na Národní třídě. Nemyslíte, že tam jeho počínání může pro někoho být dosti kontroverzní?
Jiří Vejdělek: To je v pořádku. Já se nepustím do filmu, aniž bych netušil, že je v tom nějaký provokativní, kontroverzní prvek, o kterém se potom může vést diskuse, jestli se to má nebo nemá udělat. Protože si myslím, že takový paradox je správné východisko pro komedii. Myslím, že v komedii má být určitá míra drzosti a odvahy, kterou člověk má a musí ji do toho vložit. Takže jestli to čtete takhle, tak je to jenom dobře.
FDB: Jak složitý byl výběr herců, vzhledem k tomu, že se ve filmu objevují i neokoukané tváře?
Jiří Vejdělek: No tak musel jsem samozřejmě najít dětské a mladé představitele, takže člověka čekal dlouhý casting, zvláště když jsem poprvé musel obsadit někoho, kdo potom musí hrát mě samotného. Takže to byl náročný úkol najít takového troubu, jako jsem byl já. Viděl jsem asi 2000 uchazečů a nakonec moje volba padla na Roberta Cejnara a Honzika Maršála. Ne že oni by byli takoví ňoumové jako já – to nejsou, ale dokázali to uhrát, a tak jsem z nich ty trouby musel udělat, třeba účesem a tak podobně. Pak na druhou stranu ty nové tváře se vždycky snažím zaštítit tvářemi známějšími, ale nevybírám to podle jejich věhlasu, nýbrž podle toho, jestli se do té role opravdu hodí. Pro roli maminky jsem potřeboval opravdu křehkou herečku, takže volba Táni Pauhofové byla dost jasná. Potřeboval jsem takovou tu krásnou, křehkou ženu, která s tím tatínkem Hynkem Čermákem, který je takový zemitý a rázný, umí náležitě pracovat a umí si v té rodině za ty nitky zatahat tak, aby bylo podle jejího, přestože ten chlap dokáže zbourat půl vesnice, když se rozčílí. Tak s ní jedná něžně a jemně a ona to s ním taky umí. No, a můj tatínek vlastně dodnes jezdí na poli, takže je to takový chasník jako Hynek Čermák, takže tam ty vzory byly jasné. No a nápadníci – Vojta Dyk za toho líbezného, tam to také bylo jasné, a naopak lehce oslizlý Honza Budař, který si myslím také vystřihl půvabnou variaci na nápadníka. A potom Jan Hartl – to je jedno ze splněných přání. Ještě v době, kdy člověk netušil, že bude opravdu režírovat, jsem si chtěl zkusit zrežírovat právě Jana Hartla. Podobně to bylo u Táni Medvecké. Takže člověk si i při tom obsazení plní svá přání a věřím, že jsem je splnil i divákům v kině.
FDB: A koho byste obsadil, kdybyste mohl obsadit úplně kohokoliv?
Jiří Vejdělek: Teď jste mě malinko zaskočil. Ono vždycky záleží na té konkrétní roli, ale z hereček bych si určitě chtěl vyzkoušet Meryl Streep a možná i Scarlett Johansson by byla dobrá. A z herců … no, asi bych obsazoval co nejvíce ženských rolí, kdybych si mohl vybrat, aby mi ti chlapi do toho moc nemluvili a nebylo tam zbytečně moc konkurence. Nicméně z herců asi Robert De Niro. To jsem měl dokonce tu čest se s ním potkat, takže asi jeho.
FDB: A jak to bylo s výběrem lokací? Chtěl jste natáčet i na konkrétních místech ze svého dětství?
Jiří Vejdělek: No, já jsem si chvilku i pohrával s myšlenkou ten film natočit v rodném městě, ve Šluknově. Alespoň částečně, ale on je dost daleko. Je to pohraniční město, takže je mnohem blíže do Německa než do Prahy. Ale i kvůli těm finančně-organizačním bodům jsem se rozhodl jinak. Nicméně několikrát jsem tam zajel. A ty původní lokace, které mě k některým scénám inspirovaly, jsem si nafotil, aby pan architekt Adam Pitra, pan kameraman Vladimír Smutný a vůbec celý štáb, který mi pomáhal hledat ty lokace, věděl, z čeho vycházíme a kde je ten předobraz těch míst, které jsou napsané ve scénáři.
FDB: A ten rybník, u kterého sedí na hrázi hlavní hrdina se svou dívkou, je konkrétně kde?
Jiří Vejdělek: No, jak jsem chtěl natočit výjimečný, krásný, typicky český film, tak jsme ty lokace hledali tři čtvrtě roku. Těch míst je přes sto a vůbec není nečastý případ, že ta jedna lokace je složena z několika míst. Takže je pravděpodobné, že i ten rybník je z několika rybníků, ale tenhle konkrétní byl na Kokořínsku a byla tam naštěstí taková milá rodina, které ten pozemek a ten rybník patřil a která s námi výborně spolupracovala. Třeba nám v tom rybníce dodržovala přesně vodu podle toho, jak jsme potřebovali. A jednou, když jsem potřeboval opravdu velký proud vody, tak tam přes noc postavili zátarasy z pytlů a drželi je, než jsme přijeli. A protože to hrozilo protržením, tak celá ta rodina seděla na těch pytlích, aby je to neodneslo. Takže tímto zdravím Kučerovi a moc jim děkujeme za to, co pro ten film udělali.
FDB: A jak to bylo se scénami u moře?
Jiří Vejdělek: Takže, moře se točilo na různých místech v Polsku. Jinak film se tedy točil na Kokořínsku, ale na své si přijdou i obyvatelé Mělníka, protože tam je jak město, tak jeho okolí. Taky obyvatelé Jaroměře si přijdou na své, ale pro ně to bude už tak trochu film pro pamětníky, protože den poté, co jsme tam natočili ten jejich jaroměřický most, přišla v noci „něžná“ povodňová vlna a ten most odnesla. Takže jsme ho pro to město v Něžných vlnách ještě zdokumentovali. A pak jsme točili různě kolem řek v podstatě po celé republice. Kupříkladu na Slapech, kde je ten domek rodiny hlavního hrdiny. Takže jsme si to natáčení opravdu užili, protože jsme hodně popojížděli.
FDB: Ke svým filmům zároveň buď píšete scénář, nebo se na něm výraznějším způsobem podílíte. Myslíte, že byste zvládl natočit film podle cizího scénáře v nezměněné podobě?
Jiří Vejdělek: Jako že bych do toho vůbec nezasahoval? Tak samozřejmě, já doufám, že mi jednou někdo přinese scénář, ve kterém se úplně jasně uvidím a hned budu vědět jak na to a nebudu na něm muset změnit ani čárku a budu se věnovat jen té režii a převedení toho scénáře na plátno. Ale jinak většinou na scénáři se scenáristou spolupracuju a piluju ho, kupříkladu proto, abychom podpořili ty emoce, které v tom scénáři vidím jako podstatné a silné, a nechci toho scénáristu vylučovat, protože také bych si ten scénář mohl vzít, přepsat ho a nadělat mu z toho fašírku. Ale protože si scenáristů vážím a vím, jaká je to dřina a úsilí, protože to sám dělám, tak to nerad dělám bez nich a pak s nimi o tom diskutuju. A potom to oznámkuju, a když dojde jemu se mnou trpělivost, tak mi řekne, ať to napíšu podle sebe a oznámkuje mi to on. Takhle jsme pracovali s Markem Epsteinem. A myslím si, že Marek byl celkem spokojený s těmi výslednými filmy (ROMming, Václav). Já jsem se totiž nikdy nesnažil odbočit mimo jeho záměr. Ale tak já pracuju i se svým scénářem, a pak to piluju a osekávám, aby tam zůstalo jen to jádro věci a nebyly tam zbytečné „kudrlinky“, které by ten základní pocit, který ten film má vyvolat, rozmělňovali.
FDB: Využíváte nějakého dramaturga, když píšete sám?
Jiří Vejdělek: Tak jedním z prvních dramaturgů je producent Tomáš Hofmann, protože ten neomezuje svojí funkci producenta jen na shánění peněz, organizování natáčení a všech těch věcí okolo, ale protože má film vystudovaný na fakultě, takže by klidně mohl být kritikem. Má znalosti a pohled jak kritický, tak divácký. Navíc je to člověk, který si váží toho stylu, který se snažím vytvořit, a proto na mě coby producent vsadil a naštěstí se mu to vyplácí, takže můžeme točit dál. Jinak po dramaturgovi se vždycky rozhlížím, protože zvláště v žánru komedie, která tady má u nás velkou tradici, je paradoxně velmi obtížné najít někoho, kdo by mi k tomu něco řekl. Ta komedie se tu totiž většinou a priori stírá jakožto špatný žánr, ale já si uvědomuju, jak hodně je to obtížné. A vybavuju si, že když jsem dával některým lidem číst Ženy v pokušení, které jsem psal sám, tak ty reakce byly dost negativní a všichni mi doporučovali, ať to netočím. No, a kdybych je poslechl, tak jsme byli o více, než milion diváků v kině chudší. A to si myslím, že by byla škoda.
FDB: Prozradíte rozpočet Něžných vln?
Jiří Vejdělek: Já si zatím nechci kazit náladu tím číslem, které nepochybně bude nejvyšší ze všech těch filmů, co jsem zatím natočil. Ale to jsme věděli od začátku, protože jsme chtěli udělat výjimečně krásný film, tak jsme věděli, že nás to něco bude stát, což se potvrdilo. Ale na tom plátně je to vidět a myslím si, že nám to za to stálo. Určitě to bude, obávám se, dost přes třicet milionů.
FDB: Ještě trochu odbočím a zeptám se, který český film vás v poslední době nejvíce zaujal?
Jiří Vejdělek: Myslíte kromě mých?
FDB: Zkuste to …
Jiří Vejdělek: Ne, já si dělám legraci. Ale musím přiznat, že bych v tomhle nebyl objektivní, protože jsem jich spoustu neviděl, jelikož neustále píšu nebo točím nebo se o to alespoň snažím, takže toho v kině moc nestihnu. Takže abych nebyl nespravedlivý k těm filmů, které jsem neviděl. Ale ono je to pro toho režiséra vždycky těžké, protože nikdo netočí podle mého vkusu. Tedy naštěstí, protože kdybych viděl film, který bych chtěl natočit sám, tak to by mě spíše naštvalo. Nicméně vybavuju si, že před lety se mi líbil třeba Občanský průkaz. A byl to pro mě film, kterému jsem se pak v Něžných vlnách snažil vyhnout, protože je to také vlastně o dětství a dospívání. Takže sice se mi to líbilo, ale ty Něžné vlny jsem chtěl udělat jinak, abychom se neopakovali.
FDB: A myslíte si, že Něžné vlny mohou napodobit ten úspěch Mužů v naději a Žen v pokušení (rozhovor probíhal ještě před premiérou - pozn. aut.)?
Jiří Vejdělek: No, to je otázka … Já doufám, že ho překonají. (úsměv) Na ty poslední dva přišlo dohromady přes dva miliony lidí, tak já doufám, že tentokrát přijdou všichni a několikrát.
FDB: A tradiční otázku na závěr. Chystáte už nějaký další projekt?
Jiří Vejdělek: Tak samozřejmě. Znovu to bude komedie a znovu budu hledat nějaký jiný způsob, než takový, který jste ode mě už viděli. Sám si vypisuju, které typy humoru jsou mi vlastní, a ještě jsem je divákům na plátně nepředvedl. Takže je to zatím ve fázi rozmýšlení. Mám osm až deset rozpracovaných komediálních námětů, ovšem těch vážných mám asi padesát, ale na to dojde až po tom mém stodvacátém roce.
Jak jsem tak pana režiséra poslouchal, došlo mi, že by díky své povaze do jiného, než komediálního žánru asi opravdu zabrousit nemohl.
