Ale přesto neuškodí si o příběhu povědět trochu více. Takže: Miller, Casey a JeffChang (tak je to uvedeno v českých titulcích) bývali velcí kamarádi, ale později se jejich cesty rozdělily. Někdo holt na učení a studium vlohy má a jiný jde raději pracovat. Třetí zmíněný právě slaví 21. narozeniny, které jsou v USA v podstatě stejně významné, jako u nás ty osmnácté. Jinými slovy, od této chvíle můžete bez obav chlastat a chodit po barech a klubech, do kterých jste měli předtím vstup zapovězený. Tihle tři týpci jich vymetou hned několik. A když jim dojde, že JeffChang je už fakt úplně našrot, ale přitom má mít druhý den ráno důležitý pracovní pohovor, na který jej důrazně upozorňoval jeho mimořádně přísný a pedantský otec, rozhodnou se ho odtáhnout domů. No jo, ale kde bydlí?

Že vám připadá, že jste podobný koncept už někde viděli? Pak se nepletete. Tento film totiž napsali a režírovali Jon Lucas a Scott Moore, scenáristé Pařby ve Vegas. Docela jsem se obával, aby nešlo úplně o totéž, jen s tím rozdílem, že hrdinové jejich režijního debutu jsou o nějakých deset let mladší než Alan, Phil a Stu, takže by to teoreticky v případě Našrot mělo být všechno ještě divočejší. Mnohé naznačovaly i originální názvy The Hangover a 21 and Over, který se v podstatě dá chápat dvojvýznamově. Tvůrci se ovšem překvapivě dokázali krotit a vtípky, o kterých lze říci, že jsou fakt přes čáru, by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Ovšem ten první se objevuje hned na samotném začátku, což rozhodně nemusí každý považovat za zdařilý rozjezd. Naopak se může dostat do nepříliš radostného očekávání dalších, ještě šílenějších vylomenin. Avšak pouze tehdy, když tuto specifickou/přisprostlou komediální odnož vyloženě nevyhledává.

Výraznější šílenosti se naštěstí nedostavily, protože tvůrci se, řekněme, snažili trochu více držet reality (i když podstatnou roli v tomto s největší pravděpodobností sehrál menší rozpočet), což znamená, že jako diváci nebudete mít důvod nevěřit tomu, že přesně takhle to při a po „chlastačkách“ někteří mladí (možná nejen) Američané skutečně vedou. Patrně i proto nejde o komedii, u které byste se smáli od začátku až po závěrečné titulky. V kině se za celý film lidé zasmáli nahlas asi tak šestkrát, což na hodinu a půl stopáže rozhodně není mnoho. Oni totiž scenáristé rozplétají také linku, ve které hrají na serióznější notu, ačkoliv se jí věnují jen okrajově.

Jinak jde primárně opravdu o situace či dokonce úkoly, které je třeba zvládnout, aby bylo možné dostat „pod obraz“ kámoše domů. Zvláštní je, že ti dva nevědí, kde bydlí, přestože u něj už předtím byli. No, jejich první cesta vede do takového toho dívčího spolku, jakých je v USA (alespoň podle některých filmů) na každé vysoké škole deset. Tam hledají JeffChangovu kamarádku Nicole, protože si myslí, že ona zná adresu jeho bydliště. Jenže se spletou, protože tenhle spolek jest čistě hispánský. A s „Latino“ holkama neradno si zahrávat, jak se později přesvědčí ve scéně, jíž předchází jedna byť kratičká, ale velmi povedená, připomínající praktiky á la Divoši.

Za zmínku stojí ještě kupříkladu sekvence z jisté párty, kde se ti dva (relativně) střízliví musí dostat na 
vrchol osmipatrové „věže moci“, kde sídlí jakýsi kápo, celkem nestandardně vyhlížející. Aby se k němu dostali, musí hrát více i méně podivné (nejen) „chlastací“ hry. A i tady potkají Nicole. A to je jedna z věcí, která na tomto dílku rozhodně zaujme. A sice, že je vše velmi zajímavě propojeno, i když ne úplně ve všech případech se tomu chce věřit. Co je naopak hodně uvěřitelné? Jistá averze scenáritsů/režisérů proti Asiatům, kterou dali najevo de facto už v charakteru Chowa v těch Pařbách. Není proto určitě náhoda, že ze všech tří se „zbourá“ právě Asiat, aby jej tvůrci mohli stavět do nepříjemných situací a vymýšlet pro něj pochybné, ujeté věci. JeffChangův otec je pak vykreslen jako takový nudný patron, pro kterého není důležitější nic, než dobré pracovní místo. A Asiatka, kterou potkají na té párty, nešetří sprostými slovy a hned míří k rasistickým poznákám. Ale třeba je to tak, že tvůrcům tihle lidé obecně přijdou vtipnější než ti ostatní.

Našrot by mohl mnohým připadat jako zbytečný film, ale ono těch cca 93 minut může být vcelku dobře strávených, když zrovna nemáte vůbec, ale vůbec nic lepšího na práci. Samozřejmě, nechybí tu takové ty dialogy o píchání něčí ségry a další s podobným podtextem. Nechybí extrémně výstřední postavy – tentokráte indiánský náčelník-učitel, nechybí typický drsňák, který bude mít konflikty s hlavními postavami a nechybí ani ve filmech málo vídané zvíře – v tomto případě ne tygr, ale bizon. Žádný z těchto elementů však v tomto počinu není rušivý ani nadstandardní (pravda, snad až na toho bizona). Nicméně, stejně jako pro celý film, i pro ně platí, že se z nich dalo vytěžit mnohem více zábavného.