Tam se její rodina za ní hned tak nedostane. Smutek z odloučení musí však Ayse, jako správná poslušná turecká dívka, rychle překonat a snaží se orientovat v nové situaci. Vdala se do rodiny Mustafy, kde sice rozhodují muži, ale ve skutečnosti vládne tradiční ženský přístup k životu v postavě jeho ženy Fatmy. Ona na jednu stranu citlivě a na druhou zas velice tvrdě přistupuje k životu a drží nad Ayse ochrannou ruku. Fatma zastává heslo “moje rodina, moje starosti“. Ze zkušenosti sama dobře ví, že manželka musí zvládnout sama situaci doma a nikoho nemá obtěžovat svými starostmi. Proto nepomůže ani své dceři Kezvan, která ve svém manželství trpí násilím manžela. Mladá Ayse vnímá dohled Fatmy jako příjemnou pomoc, ale současně se snaží orientovat ve vztazích mezi členy celé rodiny. Všichni těžce nesou těžkou nemoc Fatmy. Léčení rakoviny nepomáhá, proto má Fatma jediné přání, aby měl její muž Mustafa dobrou „druhou ženu“. Tou se stává mladá Ayse , kterou chce Fatma ještě před svou smrtí dostatečně zaučit do role matky v rodině se šesti dětmi. Nejstarší syn a dcera mají už své rodiny. Další dvě jsou ve věku Ayse a dvě jsou ve školním věku. Fatma ví, co chce a jak toho docílit. Působí jako silná žena, která dokáže prosadit své záměry v rámci své rodiny.

Komu se bude zdát takový přístup přitažený za vlasy, tak ten by měl rychle vystřízlivět. Ve světě existují různé vzorce společenského chování a rodinných vazeb. V civilizovaném evropském světě se jednak neprovozuje mnohoženství, a také se nepředávají role matky. Film Kuma však zavádí diváky do světa intimních a velice citlivých vazeb v rodině, kde je mnohoženství dovoleno. Žije se zde podle mnoha lety osvědčených tradic a tento způsob života je pak konfrontován se současným evropským pohledem na svět. Mustafova rodina žije ve Vídni, chodí zde nakupovat, dětí chodí do školy, sledují televizi a používají mobilní telefony. Vnější svět však není pro rodinu takový problém, jako jim přináší vlastní soužití. Otec je živitel rodiny, který tvrdě pracuje, a matka dbá o rodinný krb dle tradice předků. Pro mladou generaci dětí však začínají být tradice a způsob života podle pravidel rodičů přítěží. Možná i proto není přijetí Ayse zcela bez problémů. Věkem zapadá mezi dvě mladší dcery, ale v její osobě se opět upevňuje tradiční pojetí rodiny. Pro mladé členy rodiny není Ayse vítaným hostem. Přesto její přítomnost strpí a postupně si uvědomí, že i ona má své starosti a trápení. Její těhotenství s Mustafou je bráno jako nutná společenská povinnost v utajovaném manželství. S láskou to nemá nic společného. A právě ono nutné podřizování tradičnímu chování správné manželky paradoxně pomůže Ayse nalézt pochopení u mladších členů rodiny.

Film je výrazně soustředěný na problémy v úzkém kruhu rodiny. Zvrat přináší až smrt jednoho z rodičů. Všichni pozůstalí se musí se smrtí vyrovnat. Ukáže se, že lpění na tradicích nemusí být tím správným řešením. Nové podmínky k životu si vyžadují odvahu a schopnosti se přizpůsobit nové situaci. Je zajímavé, že právě Ayse dokáže v těžké situaci obstát. Má novou práci, získává stále více sebevědomí a rodina ji respektuje. Podaří se najít Ayse spřízněnou duši a lásku? Film opouští rodinu v situaci s otevřeným koncem.

Režisér Umut Dag a scenáristka Petra Ladinigg si pro svůj debut nemohli vybrat lepší námět. V současné době úvah o smyslu integrace menšin do většinových společností přichází film zobrazující problémy uvnitř jedné turecké rodiny. Tvůrci filmu dokázali velice střídmou filmovou řečí dostat na plátno celkem jednoduchý příběh mladé dívky, která se musí vypořádat s novou životní situací a naučit se žít v neznámém prostředí. Tvůrcům se podařilo vtáhnout diváky do intimního prostředí rodiny, kde se tradiční požadavky na chování a role v rodině nemohou dostat do souladu se současným moderním způsobem života.

Výrazný podíl na kvalitě filmu mají herecké výkony představitelů rodiny Fatmy a Ayse. Nemocnou matku Fatmu hraje výborně Nihal Koldaţ. To ona přesvědčí o pravdivosti svých dobrých úmyslů nejen mladou Ayse, ale i diváky. O to víc je strhující a šokující její změna. Roli sympatické Ayşe zahrála Begüm Akkaya, která zvládla postupný vývoj své postavy od poddajné a přizpůsobivé dívenky po přirozeně sebevědomou mladou ženu. I ostatní herci v rolích členů rodiny zvolili uvolněný projev bez přehrávání a s vnitřním zaujetím. To dodává filmu autentičnosti a spolu s dokumentární kamerou se divák dostává jednotlivým postavám postupně až „pod kůži“.

Pro získání pozornosti diváka nevyužívá rakouský režisér Uman Dag velké, ani trikové záběry. Vedení kamery je pomalé a převážná část záběrů je natočena v interiéru bytu. Vše je nasměrováno na zachycení života rodiny v běžných situacích, rozvíjení vztahů a celkové atmosféry. V mnoha obrazech nechává režisér prostor pro divákovu fantazii a prakticky nejtvrdší a emočně vypjatou scénu servíruje režisér divákům až před samým koncem filmu. Dořešení příběhu nechává režisér opět na divákovi.
Myslím, že se tvůrcům podařil dobrý film, který se dívá na vztahy v rodině zevnitř. Současně však film naznačuje, jak komplikované jsou vazby a souvislosti často nepochopitelným jednáním lidí s odlišnou kulturou a normami chování.

Vzhledem ke zvolenému tempu děje, citlivosti zpracovaného námětu i velkému podílu detailních záběrů vyzní film lépe v meších kinech nebo v televizi.
¨
Autor: Karolína Černá redaktorka FilmCZ