Již nyní je populární. A po premiéře filmu Probudím se včera bude ještě populárnější. 
FDB: Počítám, že vy asi hrajete raději takovéto komediálnější role než ty dramatičtější …
Jiří Mádl: Ne, ty dramatičtější jsou mnohem jednodušší.
FDB: Skutečně? Takže třeba pankáče, kterého hrajete ve Čtyřech sluncích, bylo pro vás jednodušší zahrát?
Jiří Mádl: Ano, to je mnohem jednodušší. Tak komedie, to je jasný cíl – být vtipný a rozesmát ty lidi. A to je rozhodně těžší.
FDB: Ve filmu se pracuje s cestováním časem. Kdybyste měl tu možnost, do které doby byste se chtěl podívat?
Jiří Mádl: Já bych chtěl do šedesátých let, do doby Hippies. Nebo do doby první republiky. Ale možná mám trochu zkreslený pohled, třeba to nebylo tak dobré, ale podle toho, co o nich vím, tak bych to bral.
FDB: Vy jste spolupracoval i na scénáři. Bylo to tak, že jste tak učinil až poté, co se k vám dostal, nebo jste s hlavním scenáristou Lumírem Holčákem spolupracovali už od samého začátku?
Jiří Mádl: Bylo to tak, že mi ho nabídli a já jsem ho několikrát odmítl. Ale opravdu to mohlo klidně být desetkrát! A tak se mě ptali, co mají udělat, abych tu roli přijal, a tak jsem řekl: „Tak mi to dejte přepsat a ty změny tam necháte.“ Takže jsem si to dal jako podmínku a oni to splnili, takže jsem to šel točit.
FDB: Ale vy byste se chtěl scenáristice věnovat i dál, není-liž pravda …
Jiří Mádl: Já bych rád.
FDB: A myslel jste třeba až do té míry, že byste přestal hrát, nebo byste si naopak psal i nějaké věci pro sebe?
Jiří Mádl: Nevím, jestli pro sebe, protože já už jsem dvě věci napsal, a není tam ani jedna role pro mě. Já takhle jako scenárista, tedy jako student scenáristiky, neuvažuju. Ale ani nechci přestat s herectvím. Mě to moc baví a bylo by to takové nevděčné. Teď jsem si doma udělal cedulku ‚Debile, usmívej se, děláš práci, kterou jsi chtěl‘, a za to jsem strašně vděčný. Možná bych byl rád, kdyby to psaní bylo moje hlavní, ale s herectvím nechci určitě skončit nikdy.
FDB: Kde studujete scenáristiku?
Jiří Mádl: Já jsem byl v New Yorku na takovém tříměsíčním kurzu. Oni tomu říkají „akcelerovaný semestr“. A teď bych rád pokračoval, zatím čtu různé knížky, různé pohledy na scenáristiku.
FDB: Vás režie nikdy nelákala? Jako třeba vašeho kamaráda Vojtu Kotka?
Jiří Mádl: No, na režii asi nemám cit. Já vždycky dostanu scénář, a říkám: „To jste se zbláznili!“ Na spoustě filmů jsem měl mnohem větší scenáristický podíl, ale nikdy mě tam nedali. Já prostě do toho kecám fakt už od Snowboarďáků, svého prvního filmu, kde jsem také přepisoval scény. A ani na place mě to vlastně nikdy k režii netáhlo. Tedy, neříkám, že nikdy nic nezrežíruju, ale bude to asi velká výjimka.
FDB: Tradiční otázku za závěr, v jakém dalším filmu vás budou moci diváci vidět?
Jiří Mádl: Nejblíže bude asi v říjnu Konfident. Je to slovensko-polsko-český film o StB podle skutečné události.
Dodejme, že v tomto (snad dokonce komediálním) dramatu Konfident se Jiří Mádl představí v hlavní roli. Navíc se nechal slyšet, že „je to asi nejlepší a nejvýznamnější věc, na které jsem zatím dělal.“ V tomto projektu si navíc zahrají i další známí (nejen) čeští herci a herečky, takže se určitě vyplatí informace o této koprodukční spolupráci nadále sledovat.
